Přeskočit na obsah

Delta II

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Delta II
Start rakety Delta II se sondou DAWN
Start rakety Delta II se sondou DAWN
Země původuUSA
Rodina raketDelta
VýrobceBoeing
Rozměry
Výška38–39 metrů
Průměr2,44 metru
Hmotnost151 700–231 870 kg
Nosnost
na LEO2 700–6 100 kg
na GTO900–2170 kg
Historie startů
Statusvyřazena (nejsou plánovány mise, díly jsou ještě na jeden nosič)
KosmodromCape Canaveral a Vandenberg AFB
Celkem startů156
Delta 6000:17
Delta 7000: 132
Delta 7000H: 6
Úspěšné starty154
Delta 6000:17
Delta 7000: 130
Delta 7000H: 6
Selhání1 (Delta 7000)
Částečná selhání1 (Delta 7000)
První startDelta 6000: 14. února 1989
Delta 7000: 26. listopad 1990
Delta 7000H: 8. července 2003
Poslední startDelta 6000: 24. července 1992
Delta 7000: 15. září 2018
Delta 7000H: 10. září 2011
Pomocné motory – Delta 7000: GEM-40
Počet3, 4 nebo 9
Tah493 kN
Specifický impuls2 687,9 N.s/kg (274 sekund)
Doba zážehu56 sekund
Palivotuhé
Pomocné motory – Delta 7000H: GEM-46
Počet3, 4 nebo 9
Tah628,3 kN
Specifický impuls2 727,2 N.s/kg (278 sekund)
Doba zážehu75 sekund
Palivotuhé
První stupeň  – Delta XLT-C
MotorRS-27, RS-27A
Tah1 054,2 kN
Specifický impuls2 962,6 N.s/kg (302 sekund)
Doba zážehu265 sekund
PalivoLOX/RP-1
Druhý stupeň  – Delta K
MotorAJ-10
Tah43,6 kN
Specifický impuls3129,4 N.s/kg (319 sekund)
Doba zážehu431 sekund
PalivoN2O4 a Aerozin-50
Třetí stupeň  – PAM-D - podle varianty
MotorStar 48B
Tah66 kN
Specifický impuls2 805,7 N.s/kg (286 sekund)
Doba zážehu87 sekund
Palivotuhé

Delta II byla americká nosná raketa, vyvinutá společností McDonnell Douglas na počátku 90. let. Výrobu později převzala firma Boeing a po ní United Launch Alliance. Delta II patřila do rodiny raket Delta a její vývoj byl zprvu pozastaven kvůli projektu Space Shuttle. Po havárii raketoplánu Challenger byl projekt obnoven, hlavně kvůli budování systému GPS. Delta II má na kontě 154 úspěšných startů a podílela se na několika misích k Marsu. Počet stupňů a pomocných raket se liší podle profilu mise a požadované hmotnosti, nejsilnější varianta Delta II 7925 Heavy je schopna vynést na nízkou oběžnou dráhu až 6100 kg a na geostacionární oběžnou dráhu až 2170 kg. První stupeň je poháněn jedním motorem Rocketdyne RS-27A o tahu 1,05 MN a druhý stupeň měl jeden motor Aerojet AJ-10.

Porovnání Delta II 7925 a Delta II 7925 Heavy

Delta II navazuje na rodinu raket Delta používanou od 60. let. Vývoj začal po nehodě raketoplánu Challanger, kdy NASA postrádala vhodný nosný systém pro dopravu středních nákladů na nízkou a geostacionární oběžnou dráhu. Původně byla navržena pro dopravu satelitů systému GPS. Podílela se na více než 150 misích, z toho na několika misích k Marsu:

Zpočátku byla vyráběna společností McDonnell Douglas, později výrobu převzala firma Boeing. Po roce 2006 byla výroba a montáž prováděna společností United Launch Alliance, která vznikla jako joint venture firem Boeing a Lockheed Martin.

Technický popis

[editovat | editovat zdroj]

Koncepce rakety Delta II umožňovala variabilní sestavení nosného systému, aby nejlépe odpovídal účelu mise. Mohla být dvoustupňová nebo třístupňová, počet a typ pomocných motorů se volil podle nákladu a cílové oběžné dráhy. Pro geostacionární přechodovou dráhu se většinou používalo třístupňové provedení, pro těžší náklady se využívala varianta Heavy, s výkonnějšími pomocnými motory.

Popis stupňů

[editovat | editovat zdroj]
  • Stupeň 1 se nazývá Delta-Thor XTL, jedná se o značně vylepšený a prodloužený první stupeň rakety Thor. Je vybaven jedním motorem RS-27, pozdější verze používají vylepšenou variantu RS-27A a RS-27C.
  • Stupeň 2 je Delta K, převzatý z programu Vanguard, je však výrazně modifikován. Vybaven je motorem AJ10-118K o tahu 43 kN. Pohonné látky, N2O4 a Aerozin-50, jsou hypergolické, tzn. při vzájemném kontaktu samovolně vzplanou, to umožňuje vypnutí a restartování motoru. Ve druhém stupni je umístěn „mozek“ rakety, jedná se o naváděcí a inerciální navigační systém.
  • Stupeň 3 lze použít dle potřeby, nazývá se Thiokol STAR-37FM a jedná se o pokročilou variantu stupně Burner, používaného v programu Thor-Burner. Motor spaluje tuhé pohonné látky a jeho tah dosahuje 47,9 kN. Třetí stupeň postrádá jakýkoli systém navádění, je tedy závislý na navigačním systému druhého stupně. Stabilizace letu probíhá pomocí rotace.
  • Aerodynamický přední kryt je tenká skořepina vyrobená z plechu nebo kompozitních materiálů. Má za úkol chránit náklad při vzletu.

Systém značení

[editovat | editovat zdroj]
  • První číslo značí typ prvního stupně a pomocných motorů. Dnes se používá 7, to znamená první stupeň Delta-Thor XTL a pomocné motory GEM 40 nebo GEM 46. Starší varianta Delta 6000 používala Delta-Thor ETL a pomocné motory Castor 4A.
  • Druhé číslo udává počet pomocných motorů, obvykle 9, někdy 3 a 4
  • Třetí číslo je vždy 2 a znamená Aerojet AJ10, motor druhého stupně. Starší série Delta 6000 používala motor TR-201.
  • Čtvrté číslo znamená je 0 nebo 5, značí třetí stupeň.
  • Varianta Heavy se značí „H“ a používá se pro silnější motory GEM 46.

Příprava ke startu

[editovat | editovat zdroj]

Sestavení probíhalo ve vertikální poloze, nejdříve byl na odpalovací rampu vyzvednut první stupeň. K prvnímu stupni byly poté připevněny pomocné motory a nasazen druhý a třetí stupeň. Tankování paliva do prvního stupně trvalo přibližně 20 minut. Palivo a okysličovadlo pro druhý stupeň je vysoce korozivní a vyžadovalo zvýšenou opatrnost.

Delta II startovala celkem 156krát, z toho 154krát úspěšně. 19. září 2007 vykonala 75. úspěšný start v řadě, což je rekord moderních nosných raket. V době vyřazení byla nejspolehlivější nosnou raketou.

První selhání 5. srpna 1995 bylo jen částečné, Delta série 7000 vynesla jihokorejskou komunikační družici Koreasat-1 na příliš nízkou oběžnou dráhu. Problém byl pravděpodobně způsoben přehřátím systému pro odpojování pomocných motorů, ty se oddělily předčasně a raketa nedosáhla požadované výšky. Družice pro korekci oběžné dráhy využila vlastní pohonný systém, životnost se tak snížila na 4,5 roku.

Druhé selhání bylo totální. 17. ledna 1997 měla raketa Delta II 7925 vynést satelit systému GPS Block II, 13 sekund po startu došlo k explozi a raketa byla kompletně zničena. Odpalovací rampa nebyla vážněji poškozena a nikdo nebyl zraněn, déšť trosek však zničil několik aut.

Kromě budování systému GPS, misí na Mars a komerčních letů, se Delta II účastnila mnoha vědeckých projektů. Některé z nich:

  1. Archivovaná kopie. www.nasa.gov [online]. [cit. 2009-01-23]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-08-05. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]