Přeskočit na obsah

Zadar

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Zadar
Kostel sv. Donáta a římské fórum, pohled z věže zadarské katedrály sv. Anastázie
Zadar – znak
znak
Zadar – vlajka
vlajka
Poloha
Souřadnice44°6′51″ s. š., 15°13′40″ v. d.
Nadmořská výška0 m n. m.
Časové pásmoUTC+01:00
StátChorvatskoChorvatsko Chorvatsko
ŽupaZadarská
MěstoZadar
Administrativní dělení15 sídel (Babindub, Brgulje, Crno, Ist, Kožino, Mali Iž, Molat, Olib, Petrčane, Premuda, Rava, Silba, Veli Iž, Zadar (22 čtvrtí), Zapuntel)
Zadar
Zadar
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha194 km²
Počet obyvatel75 062 (2011)
Hustota zalidnění386,9 obyv./km²
Etnické složeníChorvati 93 %
Náboženské složeníKřesťanství
Správa
Statusměsto
StarostaBožidar Kalmeta
Vznik384 př. n. l.
Oficiální webwww.grad-zadar.hr
Telefonní předvolba(+385) 023
PSČ23 000
Označení vozidelZD
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zadar (italsky Zara; dalmatsky Jadera) je město v chorvatské Dalmácii, na pobřeží Jaderského moře, 270 km jižně od Záhřebu.[1] V roce 2011 zde žilo 75 062 obyvatel a je pátým největším chorvatským městem[2], třetím na jaderském pobřeží. Je správním centrem stejnojmenné župy.

Název

[editovat | editovat zdroj]

V nejstarších dobách se město nazývalo Iader[3] (nijak nesouvisí se jménem moře), později latinsky Diadora[3] (Konstantin VII. Porfyrogennetos jej uvádí ve svém díle De administrando imperio, možná šlo o chybu v přepisu Di iadora). V dalmatském jazyce se Jàdra a Jàdera vyslovovalo jako Zàdra a Zàdera. To se projevilo i v pozdějším italském názvu „Zàra“ a chorvatském názvu „Zàdar“. Ten se poprvé objevil ve formě „Zàder“ na dokumentech z 12. století.

Druhé -a- ve slově Zadar je pohyblivé, takže správné skloňování v chorvatštině je do Zadru, v Zadru atp. Použití tvaru Zadaru je v češtině též přípustné.

Patronem města je svatý Chrysogon (Krševan). Podle legendy byl Krševan křesťanský mučedník. Jak rytíř císaře Diokleciána přijal křesťanství. Císař jej dal uvěznit a později stít a hodit do moře. Tělo bylo z moře vytaženo, zázračně spojeno s hlavou a přeneseno do Zadaru. Zde se po přímluvách k němu stalo několik zázraků a v roce 1632 ochránil město od moru. Vděční obyvatelé mu v kostele sv. Krševana v roce 1701 dali vybudovat velký oltář.

Poloha

[editovat | editovat zdroj]

Město se nachází v centrální části chorvatského pobřeží Jaderského moře. Historické město se rozvinulo na poloostrově, který přiléhá k pevnině z jihovýchodní strany (tzv. chorvatsky poluotok). Poloostrov je díky blízkým ostrovům chráněn od otevřeného moře; klidný záliv umožnil historicky vznik vlivného přístavu. Přístup k němu je možný prostřednictvím tzv. Zadarského kanálu.

V blízkosti Zadaru se nachází pohoří Velebit a oblast bývalé Krajiny, resp. Liky u hranice s Bosnou a Hercegovinou. Kolem Zadaru se nachází pět národních parků: národní park Krka, národní park Paklenica národní park Severní Velebit, národní park Kornati a národní park Plitvická jezera.

Historie

[editovat | editovat zdroj]

Starověk

[editovat | editovat zdroj]
Kostel sv. Donáta z 9. století

Osídlení v místě dnešního Zadaru existuje od dávnověku. Nalezeny byly pozůstatky sídel v lokalitách dnešních místních částí Arbanasi a Puntamika. Pro starověké civilizace představoval dnešní Zadar přirozený a dobře chránitelný přístav.[4]

Už v době 9. století př. n. l. byl dnešní Zadar osídlen ilyrským kmenem Liburnů. V dobových mapách i záznamech je místo označeno názvem tohoto kmene. Když římský císař Oktavianus rozhodl o připojení tohoto území k říši, došlo zde k povstání místního vůdce proti němu (tzv. Batonovo povstání), které skončilo pro Liburny porážkou.

V roce 48. př. n. l. zde bylo založeno římské město[3] s názvem Colonia Iulia Iader. Prý jej založil údajně sám Julius Caesar.[zdroj?] V roce 59 př. n. l. se stal municipiem a zhruba o deset let později římskou kolonií. Sídlo bylo postupně romanizováno a obyvatelstvo bylo po nějakou dobu smíšené. Vznikla pravoúhlá síť ulic s rastrem 5 x 8[4] a fórum[5], které se nacházelo na západním okraji města.[3] Východní a severní okraj města byl vyhrazen různým obchodům a dílnám. Nedaleko fóra se také nacházel kapitol s chrámem zasvěceným římským božstvům. Římská bazilika stála na místě, kde později vznikla katedrála. Město bylo opevněné hradbami a voda do něj byla přiváděna vodovodem ze vzdálenosti 40 km.[3] Postaveno bylo také římské divadlo (amfiteátr), které ale kvůli své rozlehlosti muselo vzniknout mimo původní hradby. Jeho pozůstatky se dochovaly až do 17. století.

Tehdy zde žilo několik tisíc lidí (zhruba okolo dvou tisíc, nicméně přesné zdroje na počet obyvatel sídla z doby neexistují). Kromě samotného Zadaru se rozvíjelo i jeho okolí, dařilo se zemědělství a rozvíjely se další osady. Ve 4. století žilo ve městě s jeho okolím zhruba dvacet tisíc lidí.[6]

Raný středověk

[editovat | editovat zdroj]

Po pádu Západořímské říše se stal centrem Dalmátské provincie (thema) ve Východořímské (Byzantské) říši a sídlem jejího správce.[4] K tomu dopomohl úpadek původní Salony, kde se regionální centrum nacházelo dříve. Jako hlavní město thematu je uváděn v sedmém století, ve století devátém je doloženo sídlo biskupství. Po vpádu Slovanů do Dalmácie přetrval Zadar pod správou Byzance a stal se jedním z center zbývající latinské populace (Slované potomkům římských měšťanů v Dalmácii říkali Latini). Vzhledem k tomu, že město bylo opevněno, nepokoušeli se Slované ani Avaři jej dobýt tak, jako tomu bylo v případě dalších sídel Balkánu nebo Panonské nížiny. V městě vznikla celá řada staveb v duchu byzantské a předrománské architektury.[7] Na místě původního římského fóra vznikl např. byzantský kostel s třemi apsidami. Byzantská nadvláda změnila město relativně málo; zanikla řada původních veřejných budov, nahradily je sakrální objekty a došlo ke zúžení ulic a přestavbě opevnění.[4]

Mezi Uhrami a Benátkami

[editovat | editovat zdroj]
Benátské obléhání města.

V 10. století Byzantská říše v oblasti postupně ztrácela vliv a o strategicky významné město usilovala Benátská republika. Než dosáhla natrvalo svého cíle, město se osamostatnilo a na začátku 11. století sem pronikli Chorvati, kteří Zadar s přestávkami ovládali. V roce 1069 jej získal chorvatský král Petar Krešimir IV. Později, ve 12. století, válčil Zadar častokrát s Benátkami (ty jej poprvé získaly roku 1115), po několika útocích ale prohrál a byl vypleněn vojsky Benátek a čtvrté křížové výpravy (1202).[2][8]

V letech 1346 až 1347 město obléhala opět Benátská republika.

Následovalo několik povstání, ale stejně došlo k připojení pod uherskou vládu. Zadar byl obnoven; na místě trosek mohlo vzniknout nové město, které zahrnovalo i gotické stavby. Války a nestabilita se projevily na složení obyvatelstva. Místní se vystěhovávali na venkov nebo sestěhovávali do města. Postupně se umocňoval slovanský prvek v porovnání s neslovanskými národy; slovanští sedláci hledali snazší obživu ve městě. V roce 1396 zde vznikla první škola, resp. univerzita.[8] Ladislav I. Neapolský, neapolský král a titulární uherský král (z rodu Anjouvců) vzdal své pomyslné nároky na Dalmácii i Zadar, který několik let fakticky držel, Benátkám. Město bylo 31. července 1409 prodáno za velmi malou sumu 100 000 dukátů.[9] Benátkám pak Zadar podléhal následující čtyři století.

Nová benátská vláda zrušila městu jeho autonomii, což vedlo ke stagnaci. Škody napáchaly i četné morové rány, které postihly Zadar celkem pětadvacetkrát.[6] Nákaza se šířila především vlivem lodní dopravy, nebyly ale řídké ani případy, kdy mor přinesli obchodníci z nedaleké Bosny. Dalším faktorem, který ovlivňoval podobu středověkého a raně novověkého Zadaru, bylo turecké nebezpečí. Město sice nebylo Turky dobyto, nicméně přítomnost mocnosti v nedaleké Bosně, časté výpady do okolí Zadaru[8][10], loupení a další se Zadaru podepsaly. Mnozí vesničané se stěhovali do bezpečného města, kam Turci nemohli. Obyvatelé Zadaru vítali přistěhovalce rádi, neboť zde byla velká potřeba především lidí, kteří by byli ochotni sloužit v místním vojsku.[11] Vznikala také nová sídla (předměstí) při zadarských hradbách. Ty byly opraveny a zesíleny[12] tak, aby město Turci nemohli získat. Jejich realizací a výstavbou kanálu byl pověřen tehdejší benátský architekt Michele Sanmicheli. Postaveny byly také nové brány (např. Pevninská brána[2]) a bastiony (např. Ponton). Ve městě kotvily pravidelně válečné lodě.[13]

V závěru 17. století jej navštívil turecký cestovatel Evlija Čelebi. On sám si povšiml schopnosti Benátčanů vybudovat silná opevnění před tureckými vpády, pevnosti označoval za symbol benátské proradnosti.[14] Povšiml si věží s kruhovým půdorysem místního opevnění a dále napočítal okolo sedmdesáti kostelních věžiček.

V 18. století přišla do oblasti jižně od dnešního historického centra města komunita přistěhovalců z oblasti dnešní severní Albánie. Založili zde osadu s názvem Arbanasi (označující Albánce dobovým názvem). Později se smísili s většinovým obyvatelstvem.[15]

V roce 1783 zde bylo založeno šlechtické divadlo (italsky Teatro Nobile)[16], které bylo v provozu více než sto let.

Pod vládou Habsburků

[editovat | editovat zdroj]

Po pádu Benátské republiky roku 1797 připadl Zadar campoformijským mírem spolu s celou Dalmácií pod vládu Habsburské říše (od r. 1804 Rakouské císařství). Ale už r. 1809 se Rakousko muselo města vzdát ve prospěch napoleonské Francie. Napoleon Zadar začlenil pod nově vytvořené Ilyrské provincie, v jejichž rámci zůstal až do roku 1816. Rakušané nicméně Zadar v roce 1813 neúspěšně obléhali. Operace probíhala s britskou pomocí.

Pohled na moře ze zadarského parku.

Celá Dalmácie byla Vídeňským kongresem vrácena Rakousku, které tu utvořilo korunní zemi Dalmatské království. Jejím hlavním městem se stal právě Zadar. Dalmácie zůstala korunní zemí Rakouska (a po roce 1867 Rakouska-Uherska, v jehož rámci spadala do Předlitavska) až do konce 1. světové války. Disponovala zemskou samosprávou, jejímž nejvyšším orgánem byl Dalmatský zemský sněm.

Příchod Francouzů a Rakušanů urychlil modernizaci místní společnosti (jako tomu bylo v celé Dalmácii). Pro Zadar však byl tento trend mnohem intenzivnější (a pokračoval i po odchodu Francouzů), neboť město bylo metropolí korunní země. Již v roce 1806 začaly v místním slovanském (chorvatském) jazyce vycházet první noviny s názvem Kraljski Dalmatin. V roce 1816 získal Zadar první gymnázium a o několik let později (1823) i první park (chorvatsky perivoj), o jehož vznik se zasloužil baron Walden. Roku 1832 zde bylo založeno muzeum (dnes je to pobočka chorvatského národního muzea) a ještě v témže století zde vznikla první knihovna. Roku 1873 byla stržena místní pevnost. Roku 1833 byla dokončena silnice do vnitrozemí, což umožnilo spojení do Záhřebu a do Vídně. Roku 1838 byl dán do užívání městský vodovod. Mapy druhého vojenského mapování Dalmácie z let 1851 až 1854 zobrazují město ještě s jeho opevněním, které tvořila řada bašt, orientovaných až na jednu k mořskému břehu. Celkem jich bylo deset. V roce 1868 byl zrušen císařským rozhodnutím status města jako opevněného, což umožnilo jeho průmyslový rozvoj. Hradby byly strženy při mořském břehu[17] a sníženy směrem k místnímu přístavu. Na mapách vojenského mapování třetího se proto již neobjevují. Vznikl zde také špitál (jižně od centra města), dnes se na jeho místě nachází všeobecná nemocnice (chorvatsky Opća bolnica).

V závěru 19. století se v Zadaru úspěšně rozšířila výroba likérů[18], které byly vyváženy do celého Rakousko-Uherska. Mezi další průmyslové závody patřila např. továrna na výrobu těstovin apod. V lokalitě Foša vznikla továrna na výrobu mýdla a dalších chemikálií.[18] V roce 1894 zde bylo zprovozněno elektrické osvětlení, což bylo první na území současného Chorvatska.

Národnostní otázka se ukazovala být i v Zadaru čím dál tím naléhavějším problémem. Místní italsky mluvící obyvatelstvo vyvěsilo v roce 1861 při příležitosti sjednocení Italského království italské vlajky z oken. Přítomý byl také chorvatský nacionalismus.[zdroj?] Rakousko-uherská správa se obávala především prvního uvedeného a pokoušela se posilovat národnostní vědomí Chorvatů na úkor národnostního vědomí Italů. Stejně jako v celé tehdejší Dalmácii ztratil i v Zadaru italský jazyk v roce 1909 statut jazyka oficiálního. To vedlo k protestům místního italsky mluvícího obyvatelstva.

Roku 1894 získal Zadar první elektrické osvětlení.[19]

20. století

[editovat | editovat zdroj]
Město v roce 1909.
Zadar jako italská enkláva.

Na počátku 20. století byl přítomný skromný, ale jistý rozvoj turistického ruchu. I pro vzdálené a pro zbytek Habsburské monarchie těžko dostupné město nastoupilo období prvních návštěvníků. Roku 1902 zde byl otevřen např. první hotel (Hotel Bristol). Několik desítek let rakouské správy a status hlavního města korunní země měly za následek populační růst Zadaru, sestěhovávali se sem především dalmatští Italové z menších sídel celého pobřeží. V roce 1910 při posledním rakousko-uherském sčítání lidu dosahoval počet obyvatel Zadaru zhruba osmnácti tisíc.[8]

Během první světové války byla o město vedena mezi Spojenci debata, zdali připadne Itálii, nebo vznikajícímu jihoslovanskému státu. Italská média město (stejně s dalšími v centrální Dalmácii považovala za "neosvobozené území". I přes veškeré úsilí exilových jugoslávských představitelů, mezi něž patřili např. Ante Trumbić a další, však Zadar nakonec jižní Slované nezískali.[20]

Po první světové válce se roku 1920 Zadar, už předtím obsazený italskou armádou, stal podle Rapallské smlouvy součástí Itálie, jež okolo něj zřídila enklávu s rozlohou 104 km² (tzv. Zadarská provincie (italsky Provinzia di Zara) Jihoslovanské obyvatelstvo se následně ve značném počtu ze Zadaru vystěhovalo (nebo k tomu bylo přinuceno[8]) na území Království SHS.[zdroj?] Město, z téměř tří čtvrtin italskojazyčné po celé meziválečné období tvořilo důležitou oporu italské moci na Jadranu. V roce 1921 bylo prohlášeno svobodným přístavem. Odloučenost města od zbytku země (přes moře) nicméně těžce dopadala na místní ekonomiku. Vláda se pokoušela Zadar rozvíjet, avšak to se ukázalo být obtížné vzhledem k hospodářské krizi, která propukla roku 1929.

Kromě toho se Italové se italská správa zasazovala o italianizaci enklávy s cílem snížit podíl chorvatského, resp. slovanského obyvatelstva. Přítomná zde také byla i armáda, vojsko tvořilo nemalý počet obyvatel Zadaru.[21] Jednalo se o nejmenší italskou provincii a tvořily ji pouze dvě obce: Zadar a Lastovo. Při posledním oficiálním italském sčítání lidu v roce 1936 měl Zadar 22 844 obyvatel, ostrov Lastovo potom 2 458. Odtržení Zadaru od zbytku regionu znemožnilo další proces dosídlování obyvatel do města, díky čemuž bylo město jediným na východním pobřeží Jaderského moře, jehož počet obyvatel nerostl. Stagnace provázela celé meziválečné období.[22]

V dubnové válce byla invaze do jugoslávského království prováděna mimo jiné i ze zadarské enklávy. Po rychlé okupaci bylo její území následně rozšířeno na úkor mezitím vyhlášeného Nezávislého státu Chorvatsko o několik dalších obcí až po Obrovac a Šibenik. Za druhé světové války byl Zadar jako důležitá fašistická pevnost mnohokrát (nejméně 80x[23]) bombardován v letech 1943 a 1944[24] britským a americkým letectvem. Po osvobození (31. října 1944) byl v rámci Chorvatska začleněn do Jugoslávie; Italové byli povětšinou vyhnáni[zdroj?] a město bylo znovu osídleno Chorvaty z vnitrozemí. Zadar byl do značné míry poničen a zůstalo v něm žít pouhých 6000 obyvatel. Kromě Italů (cca 10 000) odešlo z města ale také nemálo chorvatského obyvatelstva. Zničeno bylo cca 65 % centra města a Zadar býval někdy přezdíván jako "chorvatské Drážďany".[21]

Poválečná obnova byla nesnadná. Do města se dosídlili noví obyvatelé, kteří přišli především z ekonomicky slabších částí Dalmácie v blízkosti Zadaru. Někteří také přišli z okolních ostrovů. V roce 1948 počet obyvatel dosahoval 13,9 tisíce lidí.[23] Návrat do původního života symbolizovala např. obnova divadla – dne 27. března zde poprvé zahrál soubor Chorvatského národního divadla. Založena zde také byla filozofická fakulta a historický ústav.[23]

Po válce se stalo město turistickým centrem, což umožnilo populační růst. Nové resorty vznikaly např. v lokalitě Borik. Důležitá byla rovněž i dostavba válkou poničeného města, která odstartovala až v polovině padesátých let.[25] U některých částí historického jádra města nicméně nebyl dodržen původní historický styl budov, jinde byl alespoň naznačen, obecně však poválečná obnova narušila historický ráz jádra města.[2] Atraktivitu města zvýšila výstavba jadranské magistrály. V druhé polovině 60. let byla do Zadaru přivedena železnice z nedalekého Kninu. Město se stalo atraktivním pro nové obyvatele a co do počtu obyvatel předstihlo Dubrovník a Šibenik. V lokalitě Višnjik poblíž centra města vzniklo sídliště z bytových bloků. Roku 1969 bylo otevřeno i mezinárodní letiště.[26]

Růst počtu obyvatel města a ekonomický rozvoj vedly k velkému počtu obyvatel mladých. Roku 1971 tak bylo např. 35 % obyvatel Zadaru ve věku 0–19 let.[27]

V roce 1982 byla vyhlášena veřejná soutěž na vznik památníku Josipu Brozu Titu v centru Zadaru. Měl se nacházet naproti chrámu sv. Donáta. I když bylo přihlášeno poměrně hodně návrhů od hlavních umělců tehdejší Jugoslávie, nebylo nakonec rozhodnuto o žádném z nich a památník nebyl vybudován.[28] Rozvoj města pokračoval až do rozpadu Jugoslávie mnohdy i výstavbou panelových, nebo jimi obdobných technologií. Okolo současné třídy Ante Starčeviće, dnes hlavního silničního přivaděče do města, vyrostly např. výškové bloky domů. Nižší zástavba potom vznikala na volné ploše u lokalit Diklo nebo Bibinje.[26] Kromě toho se ale větší panelová výstavba Zadaru relativně vyhnula. Otevřeno zde bylo také Archeologické muzeum.[26] Počet cestujících v místním přístavu přesáhl před vypuknutím války 1,7 milionu ročně.[29]

Nezávislé Chorvatsko

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1991, kdy bylo ostřelováno Jugoslávskou lidovou armádou a dva roky obléháno. Zásobování a kontakt se zbytkem Chorvatska byl uskutečněn přes nedaleký ostrov Pag. Východně od Zadaru začínala tzv. Republika Srbská Krajina, která byla dobyta během Operace Bouře v roce 1995. Hranice procházela těsně za městem u vesnic Murvica a Zemunik[30] a přerušena byla i tzv. Jadranská magistrála, především severně od města. Provoz byl nemožný i po železnici.[31] Za války bylo město poškozeno, škody se ale později podařilo opravit.[2] Prostor frontové linie byl zaminován, riziko z min přetrvávalo ještě dlouhou dobu po skončení konfliktu.

Po skončení války se ze Zadaru odstěhovala řada obyvatel srbské národnosti, resp. národností bývalé Jugoslávie.[32] Stažena odsud byla také i bývalá Jugoslávská lidová armáda. Až do roku 2001 byl tak typický propad co se týče vývoje počtu obyvatel města, aby se poté začal, u jednoho z mála měst na území Chorvatska, poté postupně v prvních dvou dekádách 21. století zvyšovat.

Roku 2003 navštívil Zadar papež Jan Pavel II. Stal se tak historicky druhým pontifikem, který do tohoto města přicestoval.[19]

V roce 2023 obdrželo město ocenění Nejlepší světová destinace na procházky od New York Times.[33]

Obyvatelstvo

[editovat | editovat zdroj]

Na základě údajů ze sčítání lidu z roku 2011 mělo město 71 471 obyvatel. Společně s dalšími okolními sídly, které administrativně spadají pod město, a které se nachází především na nedalekých ostrovech, to potom bylo 75 062 lidí. Celá aglomerace města Zadaru bez ohledu na správní hranice zahrnuje nejspíše až 90 000 obyvatel.

Mezi lety 2001 až 2011 došlo rovněž ke stárnutí obyvatelstva; o dva tisíce se snížil počet osob ve věku do 19 let, zato se navýšil podíl osob nad 65 let věku, a to z 13 na 17 tisíc lidí.[34]

Okolo sedmdesáti tisíc obyvatel celého Zadaru se hlásí k chorvatské národnosti, zhruba dva tisíce k srbské a několika stovkami osob jsou zastoupeny další národnosti bývalé Jugoslávie. Celkem 89 % obyvatel Zadaru se hlásí k Římskokatolické církvi. 2,2 tisíce osob neuvedlo svoje vyznání a 2,9 % se deklaruje za agnostiky nebo ateisty.

Administrativní dělení

[editovat | editovat zdroj]

Město Zadar (chorvatsky Grad Zadar) se dělí celkem na 15 jednotek (Babindub, Brgulje, Crno, Ist, Kožino, Mali Iž, Molat, Olib, Petrčane, Premuda, Rava, Sliba, Veli Iž, samotný Zadar a Zapuntel. Drtivou většinu tohoto obyvatelstva zahrnuje samotné město Zadar (71 z 75 tisíc). Z uvedených sídel se tři nacházejí na mořském pobřeží (Zadar, Kožino a Petrčane), další dvě dále od něj (Babindub a Crno) a zbytek na jednotlivých ostrovech (Olib, Silba, Premuda, Škarda, Ist, Molat, Iž, Rava).

Životní prostředí a zeleň

[editovat | editovat zdroj]
Park Vladimira Nazora.

Hlavní park v Zadaru je Park Vladimira Nazora. Původní bastion, který odděluje střed města od jeho zbytku, byl v minulosti rovněž upraven do parkové úpravy (Perivoj kraljice Jelene Madijevke). Lesopark Musapstan se nachází severovýchodně od středu města a přechází do otevřené krajiny.

Ekonomika

[editovat | editovat zdroj]

Ekonomika města je založená především na turistice; do Zadaru směřují návštěvníci ze zahraničí během letních měsíců a turistické sezony. Turistický průmysl i ekonomika města jsou nicméně značně závislé pouze na letním období, většina hostů přicestuje v červenci a srpnu. Mezi návštěvníky dominují především turisté z Německa a Rakouska (v roce 2011 každý přes sto tisíc přenocování) a dále jsou zastoupeny ostatní evropské země (Itálie, Slovinsko, Česko, Slovensko, Maďarsko, Polsko apod. V roce 2011 byli Češi co do počtu přenocování v Zadaru na osmém místě s 39 tisíci nocemi.

Sídlí zde rovněž i řada společností, které se zabývají námořní dopravou apod. Značný význam má rovněž i místní přístav.

Do roku 1991 byl Zadar rozsáhlým způsobem industrializován. Význam v té době hrál např. potravinářský průmysl, výroba nápojů a likérů, rybích konzerv apod. Existoval zde závod na výrobu šicích strojů s názvem Bagrat.[35] V 90. letech 20. století zde pracovalo 30 000 lidí, z toho dalších 8 000 dojíždělo z okolních obcí do Zadaru.[36]

Do 90. let nicméně v Zadaru neexistoval moderní obchodní dům, resp. nákupní centrum.[37]

V souvislosti s rozpadem Jugoslávie a ztrátou původních trhů a zároveň procesem transformace místní ekonomiky došlo k hospodářskému propadu, který díky turistice a vhodné lokalitě dokázal Zadar ustát. I přesto však město trpí řadou problémů typických pro zbytek Chorvatska i regionu, mezi které patří vyšší míra nezaměstnanosti, nedostatečný rozvoj inovací apod. Město má i nadále zájem na získání investic v oblasti zpracovatelského průmyslu, především v oblasti rozvinutých technologií.

Kultura a památky

[editovat | editovat zdroj]
Katedrála sv. Anastázie
Zadar
Pohled na pozůstatky římského fóra v Zadaru. V pozadí lze vidět římskokatolický kostel sv. Donáta a románskou zvonicí.
Římské fórum v Zadaru
Turisté ve městě.

Kultura

[editovat | editovat zdroj]

V Zadaru sídlí pobočka chorvatského národního muzea[38][39], dále potom Archeologické muzeum (založené v roce 1832) a místní pobočka chorvatského národního muzea. Mimo jiné se zde nachází také Muzeum starověkého skla (chorvatsky Muzej antičkoga stakla), dále muzeum Zlata a stříbra Zadaru (chorvatsky Zlato i srebro grada Zadra), Etnografické muzeum a Zadarské námořní muzeum (chorvatsky Pomorski muzej Zadar). Mezi další muzea patří např. Muzeum iluzí.

Město má vlastní knihovnu, dále zde sídlí také vědecká knihovna (chorvatsky Znanstvena knjižnica Zadar). Třetí uvedenou je Knihovna státního archivu v Zadaru (chorvatsky Knjižnica Državnog arhiva u Zadru).

Kulturní akce

[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1960 se v Zadaru pravidelně konají Hudební večery u svatého Donáta (chorvatsky Glazbene večeri u Sv. Donatu), které patří mezi největší a nejznámější místní kulturní akce. Hlavní divadelní festival v Zadaru nese název Zadar snů (chorvatsky Zadar snova). Pořádá se zde pravidelně i tzv. Zadarské kulturní fórum a Zadarské filmové fórum. Pořádán je také hudební festival Melting metal summit. Hlavní divadelní akcí je Zadarské divadelní léto (chorvatsky Zadarsko kazališno ljeto).

Památky, zajímavosti a pamětihodnosti

[editovat | editovat zdroj]

Historická část města leží na poloostrově, který je od pevniny oddělen Zadarským kanálem. V Zadaru jsou pozůstatky z dob římské vlády, jsou to hlavně části opevnění, z nichž však byla většina zbořena za dob rakouské nadvlády. Také se zachovalo římské fórum, chrám a bazilika a mnoho kostelů a klášterů ze středověku. Obranný systém Zadaru byl zapsán na seznam světového kulturního dědictví UNESCO[40] společně s dalšími lokalitami pod jednotným zápisem „Benátské obranné stavby z období 15. až 17. století: Stato da Terra – západní Stato da Mar“.[41]

Kostely

[editovat | editovat zdroj]

Ostatní instituce

[editovat | editovat zdroj]

V Zadaru má generální konzulát také Severní Makedonie[46], Albánie[47], Kosovo.

Doprava

[editovat | editovat zdroj]
Přístav v Zadaru.
Vlak na místním nádraží.
Loď u přístavu.
Přístav v Zadaru se zakotvenými loděmi.



Silniční

[editovat | editovat zdroj]

Město leží poblíž dálnice A1 ze Záhřebu do Dubrovníku, která byla do města dovedena po roce 2000. U města se nachází dva výjezdy z dálnice. Mimo jiné z ní do města vede také přivaděč (silnice č. D 424), který vede k místnímu přístavu a také do místní části Gaženica. Historické jádro města spojuje se zbytkem Zadaru (novějšími částmi) tzv. městský most (chorvatsky Gradski most). Městem dále prochází silnice č. D8 (Jadranská magistrála) a silnice D308 (rovněž celostátního významu), která směřuje na severozápad do města Nin.

Diskutována je možnost uzavření celého historického centra pro automobilový provoz.[48]

Železniční

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1966 byla vybudována železnice[29] do Kninu, který leží na železniční trati ze Záhřebu do Splitu. Na počátku 21. století byl však význam trati především v dopravě nákladní a veřejná meziměstská doprava byla realizována především linkami autobusů. Původní projekt rekonstrukce trati byl odložen v druhé dekádě 21. století poté, co se ukázalo být problematické zaminované území v okolí tratě. Samo město považuje stav železniční trati za neuspokojivý. Železniční stanice stojí v jihovýchodní části města, v blízkosti přístavu a je to stanice hlavová.

Lodní

[editovat | editovat zdroj]

Z přístavu jezdí trajekt do italské Ancony. Jeho obrat co do počtu cestujících činí pět milionů lidí ročně, což ho řadí mezi přední chorvatské přístavy. Kromě městského přístavu se nachází ještě jeden v lokalitě Gaženica jihovýchodně od středu města. Ten slouží pro trajekty a menší lodě, resp. pro nákladní dopravu. V druhé dekádě 21. století procházel přístav přestavbou. Námořní doprava má význam také pro trajekty z ostrovů, které spadají pod město Zadar a kde místní obyvatelstvo pravidelně cestuje na pevninu.[49] Činí tak většinou z důvodu nákupů nebo zdravotní péče, spíše než cest za prací nebo studiem.[50]

Pro jachty a turistickou dopravu slouží různé menší přístavy v historickém centru města (např. Uvala Vrulje, Dražanica, D-Marin Borik apod.).

Letecká

[editovat | editovat zdroj]

Mezinárodní letiště leží asi 14 km východně od města u obce Zemunik. Letiště slouží jako destinace pro nízkonákladové aerolinky. V roce 2023 patřilo k nejrychleji rostoucím vzdušným přístavům v oblasti bývalé Jugoslávie co do počtu cestujících.[51] K areálu letiště přiléhají kasárny chorvatské armády.

Městská

[editovat | editovat zdroj]

Městská doprava v Zadaru je realizována pomocí autobusové dopravy. Provozovatelem je společnost s ručením omezeným, kterou vlastní město Zadar. V roce 2012 disponovala zhruba osmdesáti autobusy.

Média

[editovat | editovat zdroj]

V Zadaru má svoje studio pro regionální vysílání Chorvatská televize a rozhlas (HRT).

Školství

[editovat | editovat zdroj]

V Zadaru sídlí univerzita, která patří k nejstarším v Chorvatsku. Vznikla ze školy při dominikánském klášteře již v závěru 14. století (1396[2]). Kromě toho ve městě působí 16 středních škol, jedna z nich je střední hudební škola, tři z nich jsou gymnázia a jedna je škola námořní.

Dále zde stojí jedenáct škol základních, z nichž jedna funguje při Římskokatolické církvi (chorvatsky Katolička osnovna škola Ivo Mašina).

Od roku 1980 je v Zadaru aktivní astronomicko-astronautická společnost (chorvatsky Astronomsko astronautičko društvo Zadar).

V roce 2001 mělo dle chorvatského sčítání lidu 11,2 % obyvatel vysokoškolské vzdělání, 54 % obyvatel středoškolské vzdělání, 16 % pouhé základní vzdělání a 2 % bylo zcela bez jakéhokoliv vzdělání. Zbylý počet měl nějakou z úrovní vzdělání nedokončenou.

Sport

[editovat | editovat zdroj]
Hřiště na vodní pólo v Zadaru.

V Zadaru se nachází Hala Krešimira Ćosiće, velká sportovní krytá hala. Je součástí rozsáhlého sportovního areálu (Sportovní centrum Višnik), jehož součástí je i fotbalový stadion, tenisové kurty nebo plavecký bazén.

Hlavním fotbalovým týmem byl až do roku 2020 NK Zadar, nahradil jej HNK Zadar (od následující sezony). Basketbalový manšaft nese název KK Zadar.

Od roku 1960 se zde pravidelně koná závod s názvem Memoriál Davida Zdrliće.

Ze Zadaru je původem známý chorvatský fotbalista Luka Modrić.[5]

Zdravotnictví

[editovat | editovat zdroj]

V Zadaru stojí již zmíněná všeobecná nemocnice, jejíž vznik spadá ještě do 19. století.

Partnerská města

[editovat | editovat zdroj]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ MAGAŠ, Damir. Zadar – Geografska obilježja. In: Geografski horizont. Zadar: Univerzita v Zadaru, 1997. ISSN 0016-7266. S. 47. (chorvatština)
  2. ↑ a b c d e f g h Zadar je pátým největším chorvatským městem. Desperado. Dostupné online [cit. 2022-08-11]. 
  3. ↑ a b c d e Znate li koje je staro ime Zadra i od kada potječe. RTL. Dostupné online [cit. 2022-08-11]. (chorvatština) 
  4. ↑ a b c d MAGAŠ, Damir. Zadar – Geografska obilježja. In: Geografski horizont. Zadar: Univerzita v Zadaru, 1997. ISSN 0016-7266. S. 48. (chorvatština)
  5. ↑ a b c Znáte chorvatský Zadar? Ohromil Hitchcocka a vychoval legendu fotbalu. Deník. Dostupné online [cit. 2023-08-11]. 
  6. ↑ a b Vera Graovac: Populacijski razvoj Zadra, str. 52 (chorvatsky)
  7. ↑ PAVLOVIĆ, Zoran. Modern World Nations: Croatia. [s.l.]: Chelsea House Publishers, 2003. 117 s. ISBN 0-7910-7911-2. S. 51. (angličtina) 
  8. ↑ a b c d e MAGAŠ, Damir. Zadar – Geografska obilježja. In: Geografski horizont. Zadar: Univerzita v Zadaru, 1997. ISSN 0016-7266. S. 49. (chorvatština)
  9. ↑ Vera Graovac: Populacijski razvoj Zadra, str. 53 (chorvatsky)
  10. ↑ TRACY, James D. Balkan Wars, Habsburg Croatia, Ottoman Bosnia and Venetian Dalmatia 1499–1617. Londýn: Rowman & Littlefield, 2016. ISBN 978-144-2213-58-6. S. 36. (angličtina) 
  11. ↑ GRAOVAC, Vjera. Populacijski razvoj Zadra. In: Geoadria. Zadar: Univerzita v Zadaru, 2004. S. 53. (chorvatština)
  12. ↑ TRACY, James D. Balkan Wars, Habsburg Croatia, Ottoman Bosnia and Venetian Dalmatia 1499–1617. Londýn: Rowman & Littlefield, 2016. ISBN 978-144-2213-58-6. S. 64. (angličtina) 
  13. ↑ TRACY, James D. Balkan Wars, Habsburg Croatia, Ottoman Bosnia and Venetian Dalmatia 1499–1617. Londýn: Rowman & Littlefield, 2016. ISBN 978-144-2213-58-6. S. 15. (angličtina) 
  14. ↑ ČELEBI, Evlija. Putopis: Odlomci o jugoslavenskim zemljama. Sarajevo: Svjetlost, 1967. Kapitola Zadar, s. 164. (srbochorvatština) 
  15. ↑ Croatian Town Launches Classes to Keep ‘Arbanasi’ Alive. Balkan Insight. Dostupné online [cit. 2023-08-11]. (angličtina) 
  16. ↑ "Zadar u 19. stoljeću i danas? Današnja kulturno-umjetnička ponuda ne može se usporediti s onom u 19. stoljeću! Postali smo jako zatvoreni kao grad". Slobodna Dalmacija. Dostupné online [cit. 2023-08-11]. (chorvatština) 
  17. ↑ GRAOVAC, Vjera. Populacijski razvoj Zadra. In: Geoadria. Zadar: Univerzita v Zadaru, 2004. S. 62. (chorvatština)
  18. ↑ a b MAGAŠ, Damir. Zadar – Geografska obilježja. In: Geografski horizont. Zadar: Univerzita v Zadaru, 1997. ISSN 0016-7266. S. 57. (chorvatština)
  19. ↑ a b 10 zanimljivosti o gradu u kojem sunce zalazi najljepše na svijetu!. Dnevnik. Dostupné online [cit. 2023-04-18]. (chorvatština) 
  20. ↑ MATKOVIĆ, Hrvoje. Povijest Jugoslavije. Záhřeb: PIP Pavičić, 2003. 444 s. ISBN 953-6308-46-0. Kapitola Prva vlada i prva politička kriza, s. 28. (chorvatština) 
  21. ↑ a b GRAOVAC, Vjera. Populacijski razvoj Zadra. In: Geoadria. Zadar: Univerzita v Zadaru, 2004. S. 63. (chorvatština)
  22. ↑ MAGAŠ, Damir. Zadar – Geografska obilježja. In: Geografski horizont. Zadar: Univerzita v Zadaru, 1997. ISSN 0016-7266. S. 50. (chorvatština)
  23. ↑ a b c MAGAŠ, Damir. Zadar – Geografska obilježja. In: Geografski horizont. Zadar: Univerzita v Zadaru, 1997. ISSN 0016-7266. S. 51. (chorvatština)
  24. ↑ Bombardiranje Zadra siječnja i veljače 1944.. Večernji. Dostupné online [cit. 2021-12-22]. (chorvatština) 
  25. ↑ Zadar je, razrušen savezničkim bombama, nakon rata dodatno stradao miniranjem građevina koje su mogle biti sačuvane. Za obnovu grada zaslužan je jedan veliki Hrvat. Slobodna Dalmacija. Dostupné online [cit. 2021-12-22]. (chorvatština) 
  26. ↑ a b c MAGAŠ, Damir. Zadar – Geografska obilježja. In: Geografski horizont. Zadar: Univerzita v Zadaru, 1997. ISSN 0016-7266. S. 52. (chorvatština)
  27. ↑ MAGAŠ, Damir. Zadar – Geografska obilježja. In: Geografski horizont. Zadar: Univerzita v Zadaru, 1997. ISSN 0016-7266. S. 54. (chorvatština)
  28. ↑ BISERKO, Sonja. Jugoslavija: Poglavlje 1980–1991. Bělehrad: Helsinški odbor za ljudska prava u Srbiji, 2021. ISBN 978-86-7208-221-0. S. 813. (srbština) 
  29. ↑ a b MAGAŠ, Damir. Zadar – Geografska obilježja. In: Geografski horizont. Zadar: Univerzita v Zadaru, 1997. ISSN 0016-7266. S. 58. (chorvatština)
  30. ↑ 28 godina od najtežih dana za Zadar; “Znali smo da nemamo gdje formirati obranu i odlučili smo da će padati glave”. Ante Nazadar. Dostupné online [cit. 2023-08-11]. (chorvatština) 
  31. ↑ MAGAŠ, Damir. Zadar – Geografska obilježja. In: Geografski horizont. Zadar: Univerzita v Zadaru, 1997. ISSN 0016-7266. S. 59. (chorvatština)
  32. ↑ GRAOVAC, Vjera. Populacijski razvoj Zadra. In: Geoadria. Zadar: Univerzita v Zadaru, 2004. S. 66. (chorvatština)
  33. ↑ Jedan naš morski grad dobio je titulu najbolje svjetske destinacije za šetnju. Ljepota i zdravlje. Dostupné online [cit. 2023-08-01]. (chorvatština) 
  34. ↑ Popisi stanovništva RH, DZS, obrada: ZADRA d.o.o
  35. ↑ DOLNIČAR, Ivan. Jugoslavija 1941 – 1981. Bělehrad: eksport pres, 1981. S. 296. (srbochorvatština) 
  36. ↑ MAGAŠ, Damir. Zadar – Geografska obilježja. In: Geografski horizont. Zadar: Univerzita v Zadaru, 1997. ISSN 0016-7266. S. 56. (chorvatština)
  37. ↑ MAGAŠ, Damir. Zadar – Geografska obilježja. In: Geografski horizont. Zadar: Univerzita v Zadaru, 1997. ISSN 0016-7266. S. 60. (chorvatština)
  38. ↑ Narodni muzej Zadar objavio program za Međunarodni dan muzeja. ezadar. Dostupné online [cit. 2023-08-11]. (chorvatština) 
  39. ↑ Narodni muzej Zadar slavi 189. rođendan, tim povodom organizirane su prigodne izložbe i radionice. Antena Zadar. Dostupné online [cit. 2023-08-11]. (chorvatština) 
  40. ↑ Zadarski bedemi uvršteni na Popis svjetske baštine UNESCO-a. Město Zadar. Dostupné online [cit. 2023-08-11]. (chorvatština) 
  41. ↑ 6. obiljetnica upisa u UNESCO. Grad Zadar. Dostupné online [cit. 2023-08-01]. (chorvatština) 
  42. ↑ a b Exploring seaside Zadar, a crossroads of history and culture. Lonely Planet. Dostupné online [cit. 2023-08-11]. (angličtina) 
  43. ↑ Radovi na rekonstrukciji zadarske rive vidljivo napreduju. morski.hr. Dostupné online [cit. 2023-08-01]. (chorvatština) 
  44. ↑ Lučka uprava Zadra koordinira najveću obnovu "kamene pjesme grada" još od vremena cara Franje Josipa, lavovski dio sufinancira Europska unija!". Slobodna Dalmacija. Dostupné online [cit. 2023-08-11]. (chorvatština) 
  45. ↑ PAVLOVIĆ, Zoran. Modern World Nations: Croatia. [s.l.]: Chelsea House Publishers, 2003. 117 s. ISBN 0-7910-7911-2. S. 86. (angličtina) 
  46. ↑ Seznam zastoupení Severní Makedonie v Chorvatsku na stránkách Ministerstva zahraničí RH (chorvatsky)
  47. ↑ Článek na stránkách Zadarské župy (chorvatsky)
  48. ↑ Treba li cijeli Poluotok biti pješačka zona u sezoni?. Zadarski Tjednik. Dostupné online [cit. 2023-08-11]. (chorvatština) 
  49. ↑ ŠILJKOVIĆ, Željka; ČUKA, Anica. Traffic connection and reasons for communing from Zadar islands to Zadar. In: Geoadria. Zadar: Univerzita v Zadaru, 2004. S. 212. (angličtina)
  50. ↑ ŠILJKOVIĆ, Željka; ČUKA, Anica. Traffic connection and reasons for communing from Zadar islands to Zadar. In: Geoadria. Zadar: Univerzita v Zadaru, 2004. S. 216. (angličtina)
  51. ↑ Belgrade, Zadar among Europe’s fastest growing airports this summer. exyu aviation. Dostupné online [cit. 2023-08-11]. (chorvatština) 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Města a opčiny Zadarské župy
Města
Opčiny
Chorvatsko – Hrvatska – (HR)
Župy (županije) Chorvatska (a jejich správní centra)
Města v Chorvatsku podle počtu obyvatel
750 000+ Chorvatská vlajka
500 000+
—
250 000+
—
100 000+
Split • Rijeka • Osijek
50 000+
30 000+
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Zadar&oldid=24220703“