Riccardo Moizo
| Riccardo Moizo | |
|---|---|
 | |
| Vysoký komisař Lublaňské provincie | |
| Ve funkci: 12. srpna 1943 – 9. září 1943 | |
| Předchůdce | Giuseppe Lombrassa |
| Nástupce | faktický zánik funkce |
| Generál – velitel karabiníků | |
| Ve funkci: 30. listopadu 1935 – 27. srpna 1940 | |
| Předchůdce | Enrico Asinari di San Marzano |
| Nástupce | Remo Gambelli |
| Vojenská služba | |
| Hodnost | generale di corpo d'armata |
| Narození | 27. srpna 1877 Saliceto, Itálie |
| Úmrtí | 26. února 1962 (ve věku 84 let) Řím, Itálie |
| Profese | politik a voják |
| Ocenění | Rytíř Vojenského řádu Savojska (1914) Pamětní medaile vojenských operací ve Východní Africe silver medal to award long periods of command in the Italian military Kříž za vojenské zásluhy Commemorative Medal for the Italo-Turkish War 1911-1912 … více na Wikidatech |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Generál Riccardo Moizo (27. srpna 1877 Saliceto[1] – 26. února 1962 Řím[1]) byl italský vojenský velitel, jenž zastával i funkci vysokého komisaře Lublaňské provincie.
Životopis
[editovat | editovat zdroj]Narodil se v Salicetu v provincii Cuneo. Absolvoval vojenské školy: v říjnu 1894 vojenskou akademii, v červenci 1897 dělostřeleckou školu a v roce 1908 válečnou školu. Následovala kariéra v armádě. V letech 1911 až 1912 se zúčastnil turecko-italské války.[1] V tomto válečném konfliktu byla poprvé užita letadla a byl to právě kapitán Moizo, který 22. října 1911 uskutečnil první bojový let, když přeletěl osmanské pozice na bojišti.[2] V konfliktu byl opakovaně vyznamenán. Poté bojoval také v první světové válce a byl opět vyznamenán. Od října 1917 do dubna 1918 byl náčelníkem kanceláře letecké služby na generálním štábu, v období od března do října 1923 byl generálem – velitelem letectva, v roce 1932 převzal velení pěchotní divize Legnano v Miláně, od listopadu 1935 do srpna 1940 byl generálem – velitelem karabiníků.[1][3] V lednu 1937 byl povýšen do hodnosti sborového generála (generale di corpo d'armata). V listopadu 1938 ho italské ministerstvo války navrhlo jako kandidáta do Senátu. Schválen byl v březnu 1939 s platností od 5. dubna 1939, přísahu složil 17. dubna 1940. Poté zastával různé funkce v orgánech Senátu. S účinností od 12. srpna 1943 převzal funkci vysokého komisaře Lublaňské provincie.[3] V září 1943 byla provincie v důsledku italské kapitulace obsazena oddíly říšskoněmecké branné moci, čímž došlo k faktickému zániku funkce vysokého komisaře.[4]
Po druhé světové válce byl generál Moizo postaven před soud, který v červnu 1947 rozhodl o kasaci (zbavení hodnosti). Zemřel v Římě v únoru 1962.[1]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c d e Senato della Repubblica. Moizo Riccardo [online]. [1947] [cit. 2011-08-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-02-04. (italsky)
- ↑ ERICKSON, Edward J. Defeat in detail: the Ottoman Army in the Balkans, 1912-1913. Westport: Praeger, 2003. 403 s. [online]. ISBN 0-275-97888-5. S. 349. (anglicky)
- ↑ a b Novi Visoki komisar Ljubljanske pokrajine. Domovina in Kmetski list. 1943-08-12, roč. 25, čís. 32, s. 2. Dostupné online. (slovinsky)
- ↑ MISSORI, Mario. Governi, alte cariche dello stato, alti magistrati e prefetti del Regno d'Italia [pdf]. Roma: Ministero per i beni culturali e ambientali: Pubblicazioni degli Archivi di stato, 1989 [cit. 2011-08-28]. S. 641. [dále jen Missori (1989)]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-04-17. ISBN 88-7125-004-4. (italsky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Kpt. Moizo (fotografie) Archivováno 14. 2. 2012 na Wayback Machine.
- Generál Moizo (fotografie) Archivováno 8. 2. 2012 na Wayback Machine.
