referent

See also: Referent, référent, and réfèrent

English

Etymology

From refer +‎ -ent.

Pronunciation

• (UK) IPA^(key): /ˈɹɛf(ə)ɹənt/

• Audio (Southern England):

  (file)

• (US) IPA^(key): /ˈɹɛfəɹənt/

Noun

referent (plural referents)

1. (semantics) The specific entity in the world that a word or phrase identifies or denotes: what it refers to.
   • For quotations using this term, see Citations:referent.
2. That which is referenced.

Derived terms

• absent referent

Related terms

• refer
• reference
• referential
• referral
• referrer

 

Translations

that which a term denotes

• Czech: referent (cs) m
• Danish: referent c
• Finnish: referentti (fi) (philosophy, linguistics), tarkoite (fi) (linguistics)
• Italian: referente (it) m
• Polish: desygnat (pl) m
• Swedish: referent (sv) c
• Welsh: cyfeirair m

See also

• antecedent

Further reading

• “referent”, in OneLook Dictionary Search.
• “referent”, in The Century Dictionary […], New York, N.Y.: The Century Co., 1911, →OCLC.

Anagrams

• rent-free, tree fern, treefern

Catalan

Noun

referent m (plural referents)

1. (linguistics) referent

Adjective

referent m or f (masculine and feminine plural referents)

1. referencing, referring

Derived terms

• referent a

Related terms

• referència
• referir

Further reading

• “referent” in Diccionari de la llengua catalana, segona edició, Institut d’Estudis Catalans.
• “referent”, in Gran Diccionari de la Llengua Catalana, Grup Enciclopèdia Catalana, 2024
• “referent” in Diccionari normatiu valencià, Acadèmia Valenciana de la Llengua.
• “referent” in Diccionari català-valencià-balear, Antoni Maria Alcover and Francesc de Borja Moll, 1962.

Czech

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈrɛfɛrɛnt]

Noun

referent m anim

1. presenter (of a report in a meeting)
2. (journalism) reporter
3. (rare) reporter (person who reports something)
4. functionary, official, officer

Declension

Declension of referent (hard masculine animate)

	singular	plural
nominative	referent	referenti
genitive	referenta	referentů
dative	referentovi, referentu	referentům
accusative	referenta	referenty
vocative	referente	referenti
locative	referentovi, referentu	referentech
instrumental	referentem	referenty

Noun

referent m inan

1. referent (the specific entity in the world that a word or phrase identifies or denotes)
   • 1990, Helena Běličová, Ján Sedláček, Slovanské souvětí:

     Neurčenost referentu je totiž v tázací větě impulsem pro adresáta, aby referenční neurčenost - aspoň z hlediska mluvčího - odstranil.

   • 1992, Slavia, Volume 61:

     Determinovaná NP je obvykle definována jako referenčně užitá NP, která presuponuje existenci referentu ve společném univerzu promluvy mluvčího a adresáta (neboli v řečové situaci, na komunikační scéně).

   • 1992, Naše řeč:

     Jsou-li determinátory v singuláru, mohou, podle kontextu, odkazovat bud k jedinému referentu, anebo k většímu počtu referentů.

   • 1999, Vladimír Havlík, Mezi jazykem a vědomím:

     Bezpochyby neřeknu, že nerozumím tvrzení „Braque inicioval kubismus" jen proto, že je mi dostupný nanejvýš deskriptivní způsob identifikace referentu jména „Braque".

   • 2002, Česká literatura, Volume 50:

     Eliminace referentu (de facto jeho vykázání mimo oblast významového směřování) se stala programní součástí saussurovské strukturální sémiotiky.

   • 2013, Lenka Gulová, Radim Šíp, Výzkumné metody v pedagogické praxi:

     Pro rozpoznání referentu (předmětu reálného světa) je podmínkou sjednaná konvence mezi mluvčími. Pojmenování referentu je sociálním činem vznikajícím na rovině sémantiky.

Declension

Declension of referent (hard masculine inanimate)

	singular	plural
nominative	referent	referenty
genitive	referentu	referentů
dative	referentu	referentům
accusative	referent	referenty
vocative	referente	referenty
locative	referentu	referentech
instrumental	referentem	referenty

Related terms

• See oferta

See also

• denotát

Further reading

• “referent”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “referent”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “referent”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)
• REFERENT in Nový encyklopedický slovník češtiny, czechency.org

Danish

Noun

referent

1. (semantics) referent

Declension

Declension of referent

common gender	Singular		Plural
	indefinite	definite	indefinite	definite
nominative	referent	referenten	referenter	referenterne
genitive	referents	referentens	referenters	referenternes

Further reading

• “referent” in Den Danske Ordbog

Dutch

Pronunciation

• Audio:

  (file)

Noun

referent m (plural referenten, diminutive referentje n, feminine referente)

1. (male or unspecified) expert, specialist

   Synonyms: deskundige, expert, specialist

2. (Netherlands) someone who can provide information about a job applicant when requested; a reference

   Synonym: (Belgium) referentie

referent m (plural referenten)

1. (semantics) the specific entity in the world that a word or phrase identifies or denotes; a referent

Latin

Verb

referent

1. third-person plural future active indicative of referō

Lower Sorbian

Etymology

Borrowed from German Referent, from Latin referēns, present participle of referō.

Noun

referent m anim (feminine referentka)

1. speaker (one who makes a speech to an audience)

Declension

Declension of referent

	Singular	Dual	Plural
Nominative	referent	referenta	referenty
Genitive	referenta	referentowu	referentow
Dative	referentoju	referentoma	referentam
Accusative	referenta	referentowu	referenty, referentow
Instrumental	referentom	referentoma	referentami
Locative	referenśe	referentoma	referentach

Romanian

Etymology

Borrowed from German Referent, from Latin referēns.

Noun

referent m (plural referenți)

1. consultant, advisor

Declension

Declension of referent

	singular		plural
	indefinite articulation	definite articulation	indefinite articulation	definite articulation
nominative/accusative	(un) referent	referentul	(niște) referenți	referenții
genitive/dative	(unui) referent	referentului	(unor) referenți	referenților
vocative	referentule		referenților

Swedish

Etymology

Borrowed from Latin referēns.

Noun

referent c

1. (semantics) referent
2. referrer
3. (law) reporting judge, judge-rapporteur

Declension

Declension of referent

		nominative	genitive
singular	indefinite	referent	referents
	definite	referenten	referentens
plural	indefinite	referenter	referenters
	definite	referenterna	referenternas

Related terms

• referens
• referera

Further reading

• referent in Svenska Akademiens ordböcker