Jan Masaryk

Jan Masaryk (1924)

Jan Masaryk (14. září 1886, Praha – 10. března 1948, Praha) byl syn prvního československého prezidenta T. G. Masaryka a jeden z nejvýznačnějších československých diplomatů první poloviny 20. století. Poválečný ministr zahraničí.

Výroky

• Naše zahraniční politika...bude záležet na pevném, nezměnitelném a mohutném základě naší smlouvy a sousedství se Sovětským svazem. Vše, co z této naší základny vyplývá, budeme plnit stoprocentně, bez váhání a nekompromisně. (Londýn, 31.12.1944)
• Do Moskvy jsem jel jako československý ministr, ale vrátil jsem se jako Stalinův pohůnek. (Tato slova měl Jan Masaryk krátce po návratu z Moskvy v červenci 1947 spontánně pronést k Ivanu Herbenovi. Tvrdí to aspoň Ladislav Karel Feierabend ve svých pamětech.)
  • Mírně odlišnou verzi („když jsme tam stáli, když sešel a byl uvítán oficiálně a šli jsme potom konečně zpátky, tak tam se ministr s námi zastavil a povídal: Šel jsem do Moskvy jako svobodný ministr a vrátil jsem se jako Stalinův pacholek.“) zaznamenává Claire Sterlingová jako vzpomínku Masarykova tajemníka dr. Jiřího Špačka.
• Pravda vítězí, ale dá to fušku.
• Já si vzpomínám, když táta ještě žil, jak k němu chodili naši agrárníci a servírovali mu třikrát denně místo jídla nápad postavit komunistickou stranu mimo zákon. Táta byl vždycky rozhodně proti tomu. Jednou se mě zeptal, co si myslím o těchhle pokusech našich státníků zbavit se opozice touto snadnou cestou. Tak jsem mu řekl, že když jsme jako kluci čutali merunu, nikdy nám nenapadlo jít k soudci a chtít po něm, aby vyhodil ze hřiště těch jedenáct kluků, kteří hráli proti nám. Mohl vyloučit jenom ty, kteří nehráli fair. Jenže dneska nejsem tak docela jistý, že komunisté vůbec kdy hráli fair. Oni totiž ve skutečnosti nikdy neuznávali, že by stejná pravidla platila pro obě strany. Jenže teď nám nastříleli už trochu moc gólů a taky nikde nevidím soudce, který by si troufal odpískat faul.
• (O Stalinovi) On je ovšem taky něco jako papež. Hlava nejnesvětější církve. Ale já vám povím pravdu. Já nikdy nedovedl vidět jenom to špatné na Napoleonovi a nějak taky nemůžu hodit Stalina do jednoho pytle s Hitlerem. Někdy se mi dokonce zdálo, že jsem mu v očích zahlédl něco jako jiskřičku lidskosti. Ale možná, že se mýlím. Čertovi taky svítají očička a možná, že právě pro tohle je Stalin ještě nebezpečnější, než si myslíme.
• Pamatujte si, že dokud budeme platit více generálům než učitelům, nebude na světě mír.
• Židé ve svých bohatých dějinách hodně zkusili, ale žádné jejich utrpení nebylo tak hrozné, nesnesitelné a masové, jako je nyní. Naší generaci bylo dopřáno, aby se z hrozného osudu Židů poučila, kam vede antisemitismus … Je pravda, že se každý národ pozná podle toho, jak se chová k Židům, a my jsme se chovali slušně. … Antisemitismus je barbarství a ostuda, které zůstanou vyhrazeny Němcům jako znamení … Musíme si uvědomit, že pro nás…antisemitismus je prvním krokem k pangermanismu, který by nám při druhém kroku vrazil kudlu do zad … Židé na tom dnes jsou nejhůře. V polských ghettech je to ještě horší než v Dachau a Oranienburgu. Proto vás prosím, pomáhejte jim, jak můžete. (Londýn, 29. září 1943 na Roš ha-šana)
• Národ mne považuje za obhájce demokracie a komunisté dělají všechno, aby mě využili ke svým záměrům. Aby mohli přesvědčit lid, že taky já sympatizuju se Sověty. Ale já se nikdy nepropůjčím k této hře. Ano, mohli by mě zabít. Ale kdyby to udělali, stanu se mučedníkem.
• Já, člověče, toho Beneše nechápu. Posílám mu zprávy o všem, co se děje v Německu, a on nic. Včera jsem mu říkal: Je jasné, že Hitler připravuje válku. Dal jsem mu o tom doklady, a on nic. Mne to už prostě a sprostě nasírá, ať dělá vyslance někdo jiný. Já vola dělat nebudu! (Zdeněk Štěpánek)
• Německo bylo našim odvěkým nepřítelem. Německo musí být denacifikováno. Pes kterej kouše, musí nosit košik. Když se to odnaučí, tak se mu sundá. A jestli si to Německo odvykne, tož my budeme zrovna tak rádi jako ti ostatní. Když konečně, konečně, konečně po stoletích bude Německo, vedle kterého budeme moct v klidu sedět a v klidu dýchat. (Praha, 1947)

Externí odkazy

• Encyklopedický článek Jan Masaryk ve Wikipedii