Vladimír Príkazský
| Vladimír Príkazský | |
|---|---|
| Ministr bez portfeje ČSSR/ČSFR | |
| Ve funkci: 13. února 1990 – 27. června 1990 | |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | KSČ (-1970) OF |
| Narození | 30. června 1935 Praha  Československo |
| Úmrtí | 12. května 2021 (ve věku 85 let) |
| Alma mater | Univerzita Karlova |
| Profese | spisovatel a novinář |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Vladimír Príkazský (30. června 1935 Praha – 12. května 2021[1]) byl český novinář a politik slovenské národnosti, za normalizace disident a signatář Charty 77, v roce 1990 československý ministr bez portfeje.
Biografie
[editovat | editovat zdroj]Vystudoval gymnázium ve Skalici. Humanitní obor na vysoké škole nemohl z politických důvodů studovat, protože byl vzdáleným příbuzným Vladimíra Clementise. Absolvoval dva roky na stavební fakultě, následně absolvoval základní vojenskou službu a vyučil se horníkem. Psal pro Československý rozhlas, kam v roce 1958 nastoupil do redakce vysílání pro děti a mládež v Praze. Podílel se na rozhlasových pořadech Pionýrská jitřenka a Mikrofórum. Je autorem několika rozhlasových her pro děti a televizních inscenací. Absolvoval Fakultu osvěty a novinářství Univerzity Karlovy. V lednu 1969 se podílel na zpravodajském pokrytí událostí okolo smrti Jana Palacha. Byl členem KSČ, ale za normalizace z ní byl vyloučen a musel opustit svou profesi. Následoval i zákaz publikování a do roku 1989 pracoval jako řidič stavebních strojů v podniku Státní rybářství. Byl mezi prvními signatáři Charty 77. Publikoval samizdat. V podniku Státní rybářství Praha totiž pracovalo několik dalších politicky pronásledovaných (Věněk Šilhán, Rudolf Zukal aj.), kteří se postupně dohodli na vydávání neoficiálního sborníku Ekonomická revue. Na přelomu 70. a 80. let působil jako její výkonný redaktor.[2][3]
Do profesního i veřejného života se vrátil krátce po sametové revoluci. V lednu 1990 se stal ředitelem vydavatelství a nakladatelství Lidových novin v Praze.[2] 13. února 1990 byl jmenován ministrem bez portfeje ve vládě Mariána Čalfy. Portfolio si udržel do konce existence vlády, tedy do 27. června 1990.[4]
V Českém rozhlase (na stanici 2 – Praha – Dvojka) spoluvytvářel od 1. května 1997 cyklus vzpomínek Jiřího Anderleho Láska za lásku. Cyklus se těší do dnes značně popularitě (dodnes – květen 2021 je každý týden reprízován), byl několikrát vydán na CD a vzniklo i několik knih.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Zemřel novinář Príkazský, který chránil vysílání rozhlasu při okupaci. Deník N [online]. 2021-05-13 [cit. 2021-05-13]. Dostupné online.
- ↑ a b Zpráva ČTK: Datum vydání: 13.2.1990, ID: E-001.
- ↑ Čech, Jan: Koreny transformačního myšlení v českém disentu před rokem 1989 [online]. vlada.cz [cit. 2013-01-31]. [ies.fsv.cuni.cz/default/file/download/id/8920 Dostupné online].
- ↑ Vláda Mariána Čalfy (10.12.1989-27.06.1990) [online]. vlada.cz [cit. 2013-01-31]. Dostupné online.
