Turkestánská oblast
| Turkestánská oblast Түркістан облысы Туркестанская область | |
|---|---|
 | |
 znak | |
| Geografie | |
 | |
| Hlavní město | Turkestán |
| Souřadnice | 43° s. š., 68°30′ v. d. |
| Rozloha | 117 300 km² |
| Časové pásmo | +6 |
| Geodata (OSM) | OSM, WMF |
| Obyvatelstvo | |
| Počet obyvatel | 2 088 510 |
| Hustota zalidnění | 17,8 obyv./km² |
| Jazyk | kazaština, ruština |
| Národnostní složení | Kazaši 69,7%, Rusové 8,7% |
| Správa regionu | |
| Stát |  Kazachstán |
| Druh celku | oblast |
| Podřízené celky | 17 okresů |
| Vznik | 10. března 1932 |
| Akim | Umirzak Šukejev |
| Mezinárodní identifikace | |
| ISO 3166-2 | KZ-YUZ |
| Označení vozidel | X a 13 |
| Oficiální web | www |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Turkestánská oblast (kazašsky Түркістан облысы, rusky Туркестанская область) je oblast na jihu Kazachstánu. Byla založena 10. března 1932 v rámci Kazašské ASSR. V letech 1962–92 se jmenovala podle svého střediska Čimkentská oblast a pod tímto názvem byla v letech 1962–64 součástí Jihokazašského kraje. V letech 1992–2018 se nazývala Jihokazašská oblast. Má rozlohu 117 300 km² a roku 2022 měla podle odhadu asi 2,1 milionu obyvatel. Je rozdělena na 14 administrativních okresů a 3 samosprávná města.
V roce 2018 bylo dosavadní středisko Šymkent z oblasti vyčleněno jako město republikové podřízenosti, a sídlo oblasti bylo přemístěno do města Turkestán, podle nějž byl celek znovu přejmenován.
Poloha
[editovat | editovat zdroj]Celek hraničí se třemi dalšími oblastmi Kazachstánu (Kyzylordskou na západě, Karagandskou na severu a Žambylskou na východě), na jihozápadě a jihovýchodě s Uzbekistánem (dotýká se přímo území uzbecké metropole Taškentu) a na východě krátce s Kyrgyzstánem. Roku 2018 z něj bylo vyčleněno dosavadní středisko Šymkent (tím oblast ztratila značnou část obyvatel), které od té doby tvoří v oblasti enklávu.
Rozkládá se na rozhraní východní části Turanské nížiny a západních výběžků Ťan-šanu. Převážná část oblasti je mírně kopcovitá s nadmořskou výškou 200 až 300 m s pásovitými hřebeny písků pouští Kyzylkum (na jihozápadě na levém břehu Syrdarji) a Mujunkum (na severu na levém břehu Ču). Na samém jihu je Hladová step a na severu poušť Betpak-Dala. V centrální části se táhne horský hřbet Karatau (vrchol Bessaz 2 176 m), na jihovýchodě pak západní okraj Talasského Alatau hřbety Karžantau (do 2 824 m) a Ugamský (do 4 238 m).
Klima
[editovat | editovat zdroj]Klima je ryze kontinentální a suché. Léto je dlouhé, horké a suché. Zima je krátká a téměř bez sněhu s častými otepleními a dešti. Průměrná teplota je v červenci 26 až 29 °С na severu a jihozápadě a 19 až 25 °С na jihovýchodě a v lednu −11 °С na severu a −2 °С na jihu. Množství srážek za rok je přibližně 100 mm na severu, 100 až 400 mm na jihozápadě (se silným meziročním kolísáním) a 400 až 800 mm v předhůří hor a 1000 mm i více ve vysokých horách.
Vodní zdroje
[editovat | editovat zdroj]Velká řeka Syrdarja protéká oblastí z jihu na severozápad. Její přítoky jsou Keles, Kurukkeles, Arys a další menší. Stékají z hor a jsou hojně využívané pro zavlažování. Na Syrdarje byla postavena přehradní hráz a za ní vznikla Čardarinská vodní nádrž. Byly vybudovány zavlažovací kanály:
- Kirovův zavlažovací kanál (s Džetysajskou odbočkou v Hladové stepi).
- Aryský zavlažovací kanál.
- Turkestánský zavlažovací kanál (s Buguňskou vodní nádrží v předhůří Karatau).
Na severu oblasti protéká řeka Ču, která se ztrácí v píscích pouště Mujunkum a v létě se rozpadá na oddělené tůně. V údolí Syrdarji je mnoho nevelkých sladkovodních jezer a na dolním toku Ču slaných jezer (Akžajkyn).
Půdy a flóra
[editovat | editovat zdroj]Na rovinách převládají pouště s písečnými hnědými a šedohnědými půdami s travnato-pelyňkovým, slaniskovým porostem (bílý a černý saksal, tamaryšek malokvětý). V údolích Syrdarji a Ču jsou zaplavované luční, většinou slané půdy s porosty rákosu a kousky lesů (vrby, topoly). V horách se nacházejí jednotlivá výšková pásma. Pouště u úpatí přecházejí v alpské louky a ledovce. Půda se postupně mění od horských stepních šedozemí, kaštanových a černozemních půd až k horským hnědým a šedohnědým a ještě výše horským lučním půdám.
Fauna
[editovat | editovat zdroj]Ve pouštích žijí hlodavci (sysli, frčci, pískomilové), v horách horské kozy tau-teke a ovce, ze šelem levharti a medvědi a z ptáků supi. V údolích řek žijí vlci, lišky, hranostaji, tchoři, divočáci a také bažanti, na jezerech pak kachny a husy. Z plazů zde žijí hadi, želvy, ještěrky. Ve výběžcích Talasského Alatau se nachází Džabaglinská rezervace.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- V tomto článku byly použity informace z Velké sovětské encyklopedie, heslo „Чимкентская область“.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]Obrázky, zvuky či videa k tématu Turkestánská oblast na Wikimedia Commons
