Tuamotu

Îles Tuamotu; Tūāmotu mā
	Rangiroa
Nejvyšší bod	6 m n. m. (bezejmenné místo)
Délka	1 500 km
Šířka	400 km
Rozloha	850 km²
Nadřazená jednotka	Tichomořský systém
Sousední; jednotky	Společenské ostrovy, Line Islands, Markézy, Îles Gambier
Podřazené; jednotky	Groupe Actéon, Îles du Désappointement, Îles du Duc de Gloucester, Îles du Roi Georges, Îles Palliser, Îles Raéffsky
Světadíl	Oceánie
Stát	Francouzská Polynésie
Povodí	Tichý oceán
Souřadnice	17° j. š., 142° z. d.
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Tuamotu (francouzsky Îles Tuamotu, tahitsky Tūāmotu mā) je jeden z největších řetězů korálových atolů na světě, který pokrývá plochu zhruba odpovídající rozloze západní Evropy. Administrativně patří pod Francouzskou Polynésii.

Všechny ostrovy v souostroví Tuamotu jsou nízké korálové ostrovy. Makatea je jedna ze tří velkých fosfátových skal v Tichém oceánu (další jsou Nauru a Banaba v Kiribati). Na atolech Fangataufa a Mururoa prováděla Francie v 60. až 90. letech 20. století pokusné výbuchy atomových zbraní.

Ekonomika

Přežití ostrovních komunit je většinou postaveno na soběstačném zemědělství a rybolovu. Dodatečné příjmy jsou zejména z produkce černých (tahitských) perel a přípravy kopry. Příjmy z turistiky jsou jen velmi slabé, protože infrastruktura a organizace je, na rozdíl od oblasti Společenských ostrovů velmi nízký. Na atolech jako Rangiroa nebo Minihi jsou vybudovány centra pro rekreační a sportovní potápění s výstrojí.

Geografie

I přes rozsáhle oblasti, kterou Tuamotu zabírá je celková rozloha souše pouze 885 kilometrů čtverečních. Klima je tropické bez výraznějších změn ročních období. Celoroční průměrná teplota dosahuje 26 °C. Prakticky vůbec se na atolech nevyskytují řeky nebo sladkovodní jezera. Zásoby pitné vody jsou získávány z deště nebo i odsolovacími továrnami, které jsou energeticky velmi náročné. Roční srážkový průměr je 1400 mm.

Geologická stabilita oblasti je trvale stabilní, již po staletí nebyly zaznamenány žádné výraznější zemětřesení nebo výbuchy sopek.

Flóra a fauna

Nedostatek půdy korálových atolů neumožňuje různorodou vegetaci. Nejběžnějším druhem je kokosovník ořechoplodý, který tvoří základ pro produkci kopry a je tedy velmi důležitým ekonomickým činitelem. Zemědělství slouží prakticky jen pro soběstačnost obyvatelstva. K nejčastěji pěstované zelenině můžeme zařadit yam , taro a chlebovník. Tropického ovoce se zde pěstuje široká škála.

Útesy jsou naopak na různorodost, zejména vodní faunu a flóru velmi bohaté. Ze živočichů vyskytujících se nad hladinou vodní ptactvo, hmyz a drobní plazi. Na Tuamotu žije asi 57 druhů ptáků, ale přibližně pětina z nich je endemická. Třináct druhů je ohrožených a jeden už vyhynul.

Geologie

Všechny korálové atoly jsou nízké ostrovy, tedy písečná vyvýšenina na povrchu korálového útesu. Jihozápadně od ostrova Palliser je ostrov Makatea, který je jeden ze tří fosfátových kamenných ostrovů v Tichém oceánu.

Na severozápadě souostroví je kruhový atol Taiaro, který je jedním z mála příkladů zcela uzavřené laguny. Atol byl organizací UNESCO v roce 1977 prohlášen biosférickou rezervací.

Historie

Dávná historie souostroví zůstává tajemstvím, protože zde bylo nalezeno málo archeologických nálezů. Archeologické nálezy naznačují, že západní Tuamotu bylo osídleno v 7. století. Na atolech Rangiroa, Manihi a Mataiva se našly zbytky ceremoniálních plošin (nazývaných marae) vytvořených z korálových bloků, ale přesný věk není znám.

Prvním zdokumentovaným Evropským návštěvníkům byl portugalský mořeplavec Fernão de Magalhães, který oblast navštívil v rámci jeho objevitelské plavby kolem světa v roce 1521 ve službách španělské Koruny. Po něm následovaly:

Portugalský mořeplavec Pedro Fernandes de Queirós v roce 1606, také pod španělskou vlajkou
Nizozemští námořníci Willem Schouten a Jacob Le Maire v roce 1616
John Byron v roce 1765
Louis Antoine de Bougainville v roce 1768
James Cook během jeho první plavby v roce 1769
Španělský navigátor Domingo de Bonechea v roce 1774
Německý navigátor Otto von Kotzebue, který plul pod vlajkou Ruského carství v roce 1815

Ani jedna z těchto návštěv neměla politické důsledky. Ostrovy zůstaly nadále pod vlivem Polynéské královské dynastie Pomar z Tahiti.

Toto vládnutí narušili až první křesťanští misionáři v 19. století. Následně začal vzkvétat i obchod s perlami, z nichž Evropští obchodníci udělali velmi lukrativní zboží. Francie donutila tahitského krále k abdikaci a obsadila ostrovy bez nutnosti anexe.

Tuamotu se dostalo do celosvětových titulků v roce 1947, kdy norský archeolog a dobrodruh Thor Heyerdahl po dlouhé plavbě na balsovém voru Kon-Tiki ztroskotal na atolu Raro. Naposledy byla část atolů středem pozornosti během francouzských nukleárních testů na atolech Mururoa a Fangataufa.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Tuamotu na slovenské Wikipedii.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Tuamotu na Wikimedia Commons