Třída Princesa de Asturias
| Třída Princesa de Asturias | |
|---|---|
 Cataluña | |
| Obecné informace | |
| Uživatel | Španělské námořnictvo |
| Typ | pancéřový křižník |
| Lodě | 3 |
| Osud | 1 ztroskotal 2 vyřazeny |
| Předchůdce | Emperador Carlos V |
| Technické údaje | |
| Výtlak | 6888 t standardní 7523–7549 t plný |
| Délka | 106 m (mezi svislicemi) 111 m (celková) |
| Šířka | 18,6 m |
| Ponor | 6,61 m |
| Pohon | 6 kotlů, 2 parní stroje 2 lodní šrouby |
| Rychlost | 20 uzlů |
| Dosah | 6500 nm při 10 uzlech |
| Posádka | 542 |
| Výzbroj | 2× 240mm kanón (2×1) 8× 140mm kanón (8×1) 8× 57mm kanón (8×1) 10× 37mm kanón (10×1) 5× 450mm torpédomet |
| Pancíř | 150-300mm boky 200mm barbety 100mm dělové věže 57mm paluba 200mm můstek |
Třída Princesa de Asturias byla lodní třída pancéřových křižníků španělského námořnictva. Celkem byly postaveny tři jednotky této třídy. Ve službě byly v letech 1903–1929.
Stavba
[editovat | editovat zdroj]Celkem byly postaveny tři jednotky této třídy. Objednány byly roku 1889. Představovaly derivát třídy Infanta Maria Teresa s poněkud modernější výzbrojí.[1] Do jejich stavby se zapojily loděnice Arsenal de la Caracca, Arsenal del Ferrol a Arsenal del Cartagena. V důsledku porážky země ve Španělsko-americké válce byla jejich stavba pozdržena, aby mohla být konstrukce plavidel upravena. Do služby byly přijaty v letech 1903–1904. V té době však již byly silně zastaralé.[2]
Jednotky třídy Princesa de Asturias:[2]
| Jméno | Loděnice | Založení kýlu | Spuštěn | Vstup do služby | Osud |
|---|---|---|---|---|---|
| Princesa de Asturias | Arsenal de la Caracca | 1889 | 17. října 1896 | 10. června 1903 | Vyřazen 1927. |
| Cardenal Jimenez de Cisneros | Arsenal del Ferrol | 1890 | 19. března 1897 | 30. března 1903 | Dne 28. října 1905 ztroskotal kvůli navigační chybě na mělčinách Meixidos u pobřeží Galície.[3] |
| Cataluña | Arsenal del Cartagena | 1890 | 24. září 1900 | 1904 | Vyřazen 1929. |
Konstrukce
[editovat | editovat zdroj]
Hlavní výzbroj představují dva 240mm/41 kanóny Guillén M1896 v dělových věžích na přídi a na zádi a osm 140mm/33 kanónů Schneider-Canet. Doplňovalo je osm 57mm/42 kanónů Nordenfelt, deset 37mm kanonů Maxim a pět 450mm torpédometů. Plavidlo chránilo pancéřování z harveyované oceli. Boční pancéřový pás měl sílu 150-300 mm, barbety a můstek 200 mm, dělové věže 100 mm a paluba 57 mm. Pohonný systém tvořilo šest cylindrických kotlů a dva parní stroje o výkonu 14 800 hp, roztáčející dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 20 uzlů. Dosah byl 6500 námořních mil při rychlosti 10 uzlů.[2]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ GARDINER, Robert. Conways All the World's Fighting Ships 1860–1905. New York: Mayflower Books, 1979. S. 382. (anglicky)
- ↑ Shallows of Os Meixidos [online]. Galicianshipwrecks.es [cit. 2022-08-20]. Dostupné online. (anglicky)
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- GARDINER, Robert. Conways All the World's Fighting Ships 1860–1905. New York: Mayflower Books, 1979. 440 s. (anglicky)
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]Obrázky, zvuky či videa k tématu Třída Princesa de Asturias na Wikimedia Commons
