Přeskočit na obsah

Robert Browning

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Robert Browning
Heliogravura z roku 1865: Julia Margaret Cameronová
Narození7. května 1812
Camberwell, Londýn
Spojené královstvíSpojené království Spojené království
Úmrtí12. prosince 1889 (ve věku 77 let)
Benátky
Italské královstvíItalské království Italské království
Místo pohřbeníWestminsterské opatství
Poets' Corner
Alma materUniverzitní kolej v Londýně
Povolánídramatik, básník, spisovatel a dramaturg
ZaměstnavatelOxfordská univerzita
Nábož. vyznáníateismus
ChoťElizabeth Barrettová-Browningová (1846–1861)[1]
DětiRobert Barrett Browning[2]
PříbuzníSarianna Browning (sourozenec)
PodpisRobert Browning – podpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Robert Browning (7. května 1812 Camberwell, Londýn12. prosinec 1889 Benátky, Italské království) byl přední anglický básník viktoriánského období.

Narodil se v Camberwellu, předměstí Londýna, v rodině Roberta a Sarah Anny Browningových.[3] Jeho otec byl původně vyslán do východní Indie jako správce plantáží cukrové třtiny.[4] Instituce otroctví byla ale pro něho nepřijatelná a proto se vrátil, ve zlém se rozešel se svým otcem (dědem Roberta Browninga) a pracoval jako úředník v Bank of England.[5] Přestože se touto změnou připravil o rodinné dědictví a měl podstatně menší příjmy, dokázal si vybudovat postavení, oženit se, založit rodinu a shromáždit knihovnu o 6000 svazcích.[6] Matka byla silně věřící evangelička a vynikající klavíristka z rejdařské rodiny ve skotském Dundee.

Jeho vzdělání bylo soukromé, i když v roce 1828 navštěvoval i přednášky Londýnské university (University of London).[7] Hodně cestoval (Rusko – 1834, Itálie – 1838, 1844). Hmotně zajištěn otcem se cele věnoval literatuře.

V roce 1845 se seznámil s Elizabeth Barrett, se kterou si déle než rok dopisovali.[8] V září 1846 se tajně nechali oddat proti vůli Elizabethina otce a odcestovali do Itálie. Po krátkém pobytu v Pise přesídlili do Florencie, kde žili až do Elizabethiny smrti v roce 1861. Poté se Robert Browning vrátil do Londýna spolu se svým synem Robertem (Robert Wiedemann Barrett Browning, 1849–1912[9]). Vydal manželčinu literární pozůstalost a účastnil se literárního života. Podnikal cesty do Evropy, při takové cestě po Itálii v roce 1889 zemřel v Benátkách. Pohřben je ve Westminsterském opatství v tzv. "koutku básníků" (Poets’ Corner) v jižním transeptu.

Ve své tvorbě se Browning inspiroval dílem Byronovým, Keatsovým a především Shellyovým. Typicky osobní romantickou poezii začal kombinovat s popisem objektivní skutečnosti. Své verše obohatil tehdy neobvyklými nepravidelnými rytmy a nezvyklými rýmy. Na příklad v básni Meeting at night (Noční schůzka[10]) využil schému abccba.[11], která se jenom zřídka vyskytuje v evropské poezii[12] Nejvíce psal však v blankversu, nerýmovaným pětistopým jambu. Příkladem je zde epická báseń Prsten a kniha, která má 21 tisíc řádků.[13] Často využíval také aliteraci:

All the breath and the bloom of the year in the bag of one bee:
All the wonder and wealth of the mine in the heart of one gem:
(Summum bonum)

Obsahově nejsou jeho díla soustředěna na děj nebo na konflikty postav. Jedná se zpravidla o osobní pohled jedné z postav na události i na vlastní vnitřní konflikty. O svém dramatu Stafford např. řekl, že je to "děj v postavě spíše než postava v ději". Tento žánr je pak nazván dramatický monolog.[14][15] Na Browningovo dílo v tomto směru navazují například Thomas Stearns Eliot, Ezra Pound nebo Robert Frost. Je to předznamenání techniky proudu vědomí v moderní literatuře.

V některých svých pracích Browning kladl dost značné nároky na věcné znalosti čtenáře (poéma Sordello, 1840), a proto získal pověst nesrozumitelného básníka.

Knižně vydané drama Paracelsus bylo dobře přijato. Napsal dalších sedm dramat, ale uvedena byla jen některá a to bez úspěchu. Za svého života byla jeho žena Elizabeth populárnější než její manžel.

Mezi nevýznamnější Browningovy básně patří Rytíř Roland přišel k temné věži.[16] Velice populární je dětská báseň Krysař z Hamelnu (česky také Strakatý pištec z Hamelnu[17]).

Robert Browning je pravděpodobně první básník, kterého hlas byl nahrán na Edisonově fonografu.[18]

Spisy (výběr)

[editovat | editovat zdroj]
  • Pauline, A Fragment of a Confession (1833, Pauline, útržek vyznání)
  • Paracelsus (1835) – drama
  • Strafford (1837) – drama
  • Sordello (1840) – poéma
  • Strafford (1837) – drama
  • Bells and Pomegranates I – VIII (18411846) – Tento soubor obsahuje předešlá dramata, básně a sbírky básní, mimo jiné:
    • Pippa Passes (1841, Pipa jde dál, do češtiny překládáno též jako Pipa jde mimo) – dramatická báseň o soudobé severoitalské dělnici, jejíž životní optimismus je konfrontován s tragickými a dramatickými každodenními událostmi a příhodami
    • Dramatic Lyrics (1842, Dramatické písně)
    • Dramatic Romances and Lyrics (1845, Dramatické romance)
    • A Soul's Tragedy (1846, Tragédie duše)
  • Men and Women (1855, Muži a ženy) – básně
  • In a Balcony – A Scene (1855, Na balkoně) – drama
  • Dramatis Personae (1864, Osoby dramatu) – básně
  • The Ring and the Book (1868, Prsten a kniha) – dramatické monology, přebásnění příběhu ze soudních dokumentů ze 17. století
  • Dramatic Idyls (1879, 1880, Dramatické idyly, dvě série) – dramatické monology
  • Parleyings with Certain People of Importance In Their Day (1887, Rozmlouvání s jistými lidmi, významnými ve své době)
  • Asolando (1889) – poslední sbírka básní, která vyšla v den Browningovy smrti

Překlady do češtiny

[editovat | editovat zdroj]

Některé Browningovy básně přeložil Jaroslav Vrchlický. Překlady byly otištěny v časopisu Květy v roce 1894. Jsou to Jak nesli dobrou novinu z Gentu do Cách (How they Brought the Good News from Ghent to Aix), Biskup nařizuje, jak má býti vztyčen jeho hrob v kostele Santa Prassede (The Bishop Orders His Tomb at Saint Praxed's Church), Událost z francouzské války (Incident of the French Camp), Myšlénky o domově na moři (Home-Thoughts, from the Sea), Transcendentalismus. Báseň ve dvanácti knihách (Transcendentalism: A Poem in Twelve Books) a Toccata Galuppiho (A Toccata of Galuppi's).[19]

Já skočil jsem v střemen a Joris a on,
já cválal, Dírek cválal, my cválali vhbon,
„Zdar s vámi!" křikla stráž, my venku juž z bran,
„As vámi!" houk oblas v cval z valu všech stran;
a zapadla fortna, všech světel zhas třpyt,
a půlnocí hlubokou začli jsme hřmít.
Jak nesli dobrou novinu z Gentu do Cách

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]