Pietro Gasparri

Pietro Gasparri
Jeho Eminence; Pietro Gasparri
	Kardinál státní sekretář
Znak
Svěcení
Kněžské svěcení	31. března 1877
Biskupské svěcení	6. března 1898 ; světitel François-Marie-Benjamin Richard
Kardinálská kreace	16. prosince 1907 ; kreoval Pius X.
Titul	kardinál-kněz
Osobní údaje
Datum narození	5. května 1852
Místo narození	Ussita
Datum úmrtí	18. listopadu 1934 (ve věku 82 let)
Místo úmrtí	Řím
Místo pohřbení	Ussita, Tomb of Pietro Gasparri a Lateránská bazilika
Povolání	diplomat, kanonista a katolický kněz
Alma mater	Papežský římský vyšší seminář
Podpis
Řády a ocenění	Řád bílé orlice; velkokříž Řádu sv. Mauricia a sv. Lazara; velkokříž Řádu věže a meče; velkokříž s řetězem Řádu Karla III.
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Státní sekretář kardinál Gasparri během liturgické slavnosti v prosinci 1928

Pietro kardinál Gasparri (5. května 1852 Capovallazza di Ussita – 18. listopadu 1934 Řím) byl církevním právníkem, duchovním a vatikánským státním sekretářem, který se zasloužil o vydání Kodexu kanonického práva a uzavření Lateránských dohod.

Stručný životopis

Pocházel z rolnické rodiny v Maceratě, byl nejmladším z devíti dětí. Filosofii a teologii studoval na různých římských univerzitách, získal doktoráty z obojího práva, z kanonického práva a z práva civilního.

Na kněze byl vysvěcen 31. května 1877 a poté byl osobním sekretářem kardinála Teodolfa Mertela. Roku 1896 se stal členem komise pro prozkoumání platnosti anglikánských svěcení.

Papež Lev XIII. jej roku 1898 jmenoval titulárním arcibiskupem a vyslal jej jako apoštolského delegáta (nižší stupeň papežského diplomatického zastoupení) do Peru, Ekvádoru a Bolívie.

Roku 1901 se stal sekretářem Kongregace pro mimořádné církevní záležitosti a roku 1904 členem komise pro kodifikaci kanonického práva

Papež Pius X. jej v konzistoři 16. prosince 1907 jmenoval kardinálem titulu San Bernardo alle Terme, roku 1915 optoval pro titul San Lorenzo in Lucina.

Od května 1914 do ledna 1915 a pak od prosince 1916 až do smrti byl kardinálem-komořím (camerlengo).

Po náhlé smrti kardinála Domenica Ferraty jej Benedikt XV. jmenoval státním sekretářem.

Gasparri se velmi zasloužil o zpracování Kodexu kanonického práva z roku 1917, ale také a především o uzavření Lateránských dohod, které podepsal spolu s Benitem Mussolinim 11. února 1929.

Jako hlava vatikánské diplomacie se také zasloužil o uzavření modu vivendi s Československem roku 1927, kdy také posvětil základní kámen nové stavby české koleje v Římě, Nepomucena.

Roku 1930 opustil funkci státního sekretáře. Zemřel v Římě 18. listopadu 1934, je pochován na hřbitově ve svém rodném městě Ussita.

Vyznamenání

Kříž svobody I. třídy – Estonsko, 29. dubna 1925^[1]
velkokříž Řádu věže a meče – Polsko, 23. února 1929^[2]
rytíř Řádu zvěstování – Italské království, 1930
rytíř velkokříže Řádu svatého Mauricia a svatého Lazara – Italské království, 1930
rytíř velkokříže Řádu italské koruny – Italské království, 1930
rytíř Řádu bílé orlice – Polsko

Odkazy

Reference

↑ Vabariigi President. www.president.ee [online]. [cit. 2021-06-30]. Dostupné online.
↑ ENTIDADES ESTRANGEIRAS AGRACIADAS COM ORDENS PORTUGUESAS - Página Oficial das Ordens Honoríficas Portuguesas. www.ordens.presidencia.pt [online]. [cit. 2019-09-07]. Dostupné online.

Bibliografie

(italsky) Francesco Maria Taliani: Vita del Cardinale Pietro Gasparri, Segretario di Stato e povero prete. Milano 1938
(italsky) L. Fiorelli (Hrsg.): Il Cardinale Pietro Gasparri. Roma 1960
(italsky) Francesco Roberti: Il Cardinal Pietro Gasparri: L’uomo, il sacerdote, il diplomatico, il giurista. Apollinaris, Volume XXIII (1960), pagg. 5-43
(italsky) R. Astorri, Le leggi della Chiesa tra codificazione latina e diritti particolari, Padova 1992.
(italsky) Aa. Vv., Il cardinale P. Gasparri, Pontificia Università Lateranense, Roma 1960.
(italsky) G. Spadolini, Il cardinale Gasparri e la Questione Romana (con brani delle memorie inedite), Firenze 1972.
(italsky) S. Tramontin, La repressione del modernismo, in E. Guerriero e A. Zambarbieri, La Chiesa e la società industriale, Milano 1990.
(česky) Halas F. X., Fenomén Vatikán, Brno, CDK 2004, rejstřík: sub voce (ISBN 80-7325-034-9)

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Pietro Gasparri na Wikimedia Commons
Osoba Pietro Gasparri ve Wikicitátech
(anglicky) Údaje na Catholic-hierarchy.org
(anglicky) Údaje na www.gcatholic.com
(anglicky) Životopis na webových stránkách The Cardinals of the Holy Roman Church Archivováno 1. 3. 2009 na Wayback Machine.
(italsky) Giuseppe Sciacca, článek Fedele interprete della volontà del papa v časopise 30 giorni

titulární arcibiskup v Cesareji Palestinské
Předchůdce: Antonio Agliardi	1898–1907 Pietro Gasparri	Nástupce: Vincenzo Sardi di Rivisondoli

Kardinál státní sekretář
Předchůdce: Domenico Ferrata	1914–1930 Pietro Gasparri	Nástupce: Eugenio Pacelli

Kardinál-komoří
Předchůdce: Francesco Salesio Della Volpe	1916–1934 Pietro Gasparri	Nástupce: Eugenio Pacelli

[1] Vabariigi President. www.president.ee [online]. [cit. 2021-06-30]. Dostupné online.

[2] ENTIDADES ESTRANGEIRAS AGRACIADAS COM ORDENS PORTUGUESAS - Página Oficial das Ordens Honoríficas Portuguesas. www.ordens.presidencia.pt [online]. [cit. 2019-09-07]. Dostupné online.

[1]

[2]