Max Bruch

Max Bruch
Max Bruch
Základní informace
Rodné jméno	Max Christian Friedrich Bruch
Narození	6. ledna 1838; Kolín nad Rýnem
Úmrtí	2. října 1920 (ve věku 82 let); Friedenau
Místo pohřbení	Alter St.-Matthäus-Kirchhof
Žánry	opera a symfonie
Povolání	hudební skladatel, dirigent a učitel
Nástroje	housle
Členem skupiny	Royal Swedish Academy of Music
Významná díla	Skotská fantazie
Ocenění	Maxmiliánův řád pro vědu a umění (1892); čestný doktor Humboldtovy univerzity (1918); Řád za zásluhy v oblasti umění a věd; Pour le Mérite
Manžel(ka)	Clara Tuczek (od 1881)
Děti	Max Bruch
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Max Christian Friedrich Bruch (6. ledna 1838 Kolín nad Rýnem – 20. října 1920 Friedenau) byl německý hudební skladatel a dirigent.

Životopis

Hudební vzdělání mu poskytl v Kolíně nad Rýnem skladatel a klavírista Ferdinand Hiller. Bruch byl činný jako učitel hudby, skladatel a dirigent v mnoha německých městech: Mannheimu (1862–1864), Koblenzi (1865–1867), Sondershausenu (1867–1870), Berlíně a v Bonnu (1870–1878). V době vrcholu své slávy byl po tři sezóny dirigentem Liverpool Philharmonic Society (1880–1883). Od roku 1890 do konce své hudební činnosti v roce 1910 vyučoval kompozici na berlínské konzervatoři Preußische Akademie der Künste (Pruská akademie umění).

Dílo

Jeho hudba pokračuje v německém stylu hudebního romantismu a vyznačuje se tradiční strukturou hudebních forem. Tím se Bruch řadí ke skladatelům romantického klasicistního období podobně jako např. Johannes Brahms, v kontrastu s představiteli „Nové hudby“ (Ferenc Liszt, Richard Wagner). Ve své době byl Bruch známý především jako autor sborové hudby.

Bruchovo dílo zahrnuje přes 200 opusů z nichž nejznámější jsou:

houslový koncert č. 1 g moll
Skotská fantazie pro housle a orchestr op. 46
Kol Nidrei – variace pro violoncello a orchestr
tři symfonie.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Max Bruch na Wikimedia Commons
Volně přístupné partitury děl od M. Brucha v projektu IMSLP
Max Bruch na projektu Musopen