Přeskočit na obsah

Luiz Inácio Lula da Silva

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Luiz Inácio Lula da Silva
35. a 39. prezident Brazílie
Úřadující
Ve funkci od:
1. ledna 2023
ViceprezidentGeraldo Alckmin
PředchůdceJair Bolsonaro
Ve funkci:
1. ledna 2003 – 31. prosince 2010
ViceprezidentJosé Alencar
PředchůdceFernando Henrique Cardoso
NástupceDilma Rousseffová
Stranická příslušnost
ČlenstvíStrana pracujících
Rodné jménoLuiz Inácio da Silva
Narození27. října 1945 (79 let)
Caetés, Pernambuco
BrazílieBrazílie Brazílie
ChoťMaria de Lurdes da Silva (1969–1971)
Marisa Letícia Lula da Silva (1974–2017)
Rosângela Lula da Silva (od 2022)
RodičeAristides Inácio da Silva a Eurídice Ferreira de Melo
DětiFábio Luís Lula da Silva
Sandro Luís da Silva
Luís Cláudio da Silva
Lurian Cordeiro
Marcos Cláudio da Silva
SídloPalácio da Alvorada
Profeseodborář, politik a turner
Náboženstvíkatolicismus
OceněníCena kněžny asturské za mezinárodní spolupráci (2003)
Letelier-Moffitt Human Rights Award (2003)
řetěz Řádu Isabely Katolické (2003)
řetěz Řádu svobody (2003)
velkokříž s diamanty Řádu peruánského slunce (2003)
… více na Wikidatech
PodpisLuiz Inácio Lula da Silva, podpis
Webová stránkalula.com.br
CommonsLuiz Inácio Lula da Silva
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Luiz Inácio Lula da Silva (* 27. října 1945 Caetés) je brazilský politik, v letech 2003–2010 a znovu od ledna 2023 prezident Brazílie.[1]

Život

[editovat | editovat zdroj]

Narodil se ve velmi chudých poměrech ve vesnici Caetés v brazilském státě Pernambuco jako jedno ze sedmi dětí. Číst se naučil až v deseti letech[2] a základní školu po čtyřech letech opustil, aby ve 12 letech začal pracovat jako pouliční prodavač a leštič bot, aby tak vypomáhal své rodině.[3] V 19 letech přišel o levý malíček na ruce, když obsluhoval lis v továrně na výrobu automobilových součástek.[2] Od té doby začal být aktivní v odborech.[3]

V roce 1969 se oženil s Marií de Lurdes, která roku 1971 zemřela na hepatitidu, když byla těhotná.[2] V roce 1974 měl dceru se sestřičkou Miriam Cordeiro, kterou si však nikdy nevzal. V témže roce se oženil se vdovou Marisou Letícií, jejíž manžel byl zavražděn při loupeži.[4] S tou měl tři syny a také adoptoval syna Marisy z předchozího manželství. Marisa zemřela v roce 2017. V roce 2022 se jeho třetí manželkou stala socioložka Rosângela da Silva, která je o dvacet jedna let mladší.[5]

V roce 1982 si ke svému oficiálnímu jménu přidal svou přezdívku Lula (hypokoristikon křestního jména Luiz, znamená také krakatice).

Politika

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1978 byl zvolen prezidentem ocelářských odborů ve městě São Bernardo do Campo, centru brazilského automobilového průmyslu. Organizoval i několik stávek, měsíc strávil ve vězení, po protestech veřejnosti byl propuštěn. V roce 1980 spoluzakládal levicovou Partido dos Trabalhadores (česky Strana pracujících). V roce 1982 neúspěšně kandidoval na post guvernéra státu São Paulo.

V roce 1986 byl zvolen poslancem. Roku 1989, kdy byl prezident v Brazílii poprvé přímo volen, kandidoval a se ziskem 16,08% hlasů jako druhý postoupil do druhého kola, které prohrál (získal 44,23 % hlasů). Po skončení svého poslaneckého mandátu v roce 1990 již znovu na poslance nekandidoval. Znovu se stal prezidentským kandidátem v dalších volbách v roce 1994, kdy opět skončil druhý (se ziskem 27,04 % hlasů, vítěz Fernando Henrique Cardoso vyhrál již v prvním kole. Stejně dopadl i v roce 1998 (tentokrát se ziskem 31,7 % hlasů).

V prezidentských volbách v roce 2002 již první kolo vyhrál (získal 46,4 % hlasů), svého soupeře porazil i v druhém kole (tam získal 61,3 % hlasů) a stal se tak prezidentem Brazílie. Jeho sociální politika je pragmatická a umírněně levicová.

V roce 2006 byl znovu zvolen, když zvítězil v prvním (získal 48,61 % hlasů) i druhém (získal 60,83 %) kole prezidentských voleb. O rok později pak prohlásil, že nebude usilovat o změnu ústavy, která by mu umožňovala kandidovat potřetí.[6]

V roce 2021 ohlásil, že bude kandidovat v dalších prezidentských volbách. Dne 2. října 2022 postoupil v prezidentské volbě do druhého kola, kde byl jeho protivníkem stávající prezident Jair Bolsonaro. Lula v 1. kole získal 48,4 % hlasů, Bolsonaro 43,2 % hlasů.[7] V druhém kole Bolsonara těsně porazil, když získal 50,9 % hlasů. Funkce se ujmul v lednu 2023.[1]

Zásluhou jeho vládních opatření se v roce 2023 výrazně zpomalilo odlesňování amazonského pralesa.[8]

Obvinění z korupce a praní špinavých peněz

[editovat | editovat zdroj]

V březnu 2016 ho zadržela brazilská policie pro podezření z korupce, provedla u něj domovní prohlídku a podrobila ho výslechu. Vyšetřování se týkalo korupce kolem ropné společnosti Petrobras, jejíž manažeři záměrně předražovali zakázky, přičemž část peněz plynula předním brazilským politikům, včetně vládní Strany práce.[9] Podle policie měl mít konečné slovo při jmenování manažerů firmy Petrobras a byl jednou z hlavních osob, které z těchto zločinů těžily. Dále podle policie existují důkazy, že se Lula obohatil a že peníze přispěly k financování jeho volební kampaně. Podle obžaloby měl dostat úplatky hodnotě 3,7 milionu realů (asi 26 milionů korun) od stavební firmy OAS a to ve formě luxusního bytu ve městě Guarujá.[10]

Demonstrace za osvobození Luly

V první polovině července roku 2017 byl Lula nepravomocně odsouzen v první z pěti kauz ke trestu 9,5 roku odnětí svobody za korupci a praní špinavých peněz.[11][12] V lednu 2018 soud jednomyslně zamítl odvolání da Silvy a zvýšil mu trest z devíti na 12 let.[13]

V roce červnu 2019 se objevily záznamy tajné komunikace soudce v jeho věci, kterým byl Sergio Moro, s žalobci. V této komunikaci Moro žalobce přesvědčoval o vině Luly, kteří o ní měli pochybnosti, zvláště pak o tom, že Lula měl být vlastníkem výše zmíněného luxusního bytu.[14] V reakci na případ vzniklo celosvětové Hnutí za osvobození Luly, které podpořil například Adolfo Pérez Esquivel, argentinský nositel Nobelovy ceny za mír, José Pepe Mujica, bývalý prezident Uruguaye, Danny Glover, herec a velvyslanec dobré vůle OSN či spisovatel a filozof Noam Chomsky.[15]

Dne 8. listopadu 2019 byl Lula z vězení po 580 dnech propuštěn a 8. března 2021 byl Nejvyšším federálním soudem všech obvinění zproštěn s odkazem na to, že soudce Moro byl proti němu zaujatý.[16] Moro byl v letech 2019 až 2020 ministrem spravedlnosti Bolsonarovy vlády.

Vyznamenání

[editovat | editovat zdroj]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Luiz Inácio Lula da Silva na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b Brazilským prezidentem bude Lula da Silva, těsně porazil Bolsonara. ČeskéNoviny.cz [online]. [cit. 2022-10-31]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c Lula: Fourth time lucky? [online]. BBC, 2002-10-28 [cit. 2007-04-27]. (BBC News). Dostupné online. 
  3. ↑ a b Biography [online]. Presidency of the Federative Republic of Brazil, 2005 [cit. 2007-09-02]. Dostupné online. 
  4. ↑ Marisa Letícia, a primeira-dama que não gostava de política. epoca.globo.com [online]. [cit. 2022-10-31]. Dostupné online. 
  5. ↑ Brazil's Lula marries sociologist Rosângela da Silva in intimate ceremony - La Prensa Latina Media [online]. [cit. 2022-10-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ Newsroom. Brazilian President Vows Not to Seek a Third Term. BrazzilMag. 2007-08-27. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-04-30.  Archivováno 25. 12. 2007 na Wayback Machine.
  7. ↑ JURČOVÁ, Alžběta. Bolsanaro, či Lula? Extrémní pravice je v Brazílii silná, říká politolog o druhém kole prezidentských voleb. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2022-10-09. Dostupné online. 
  8. ↑ Odlesňování Amazonie od začátku roku výrazně zpomalilo. Česká televize [online]. 5. srpna 2023. Dostupné online. 
  9. ↑ Policie propustila brazilského exprezidenta Lulu. Vyslýchala ho kvůli miliardové korupční aféře. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2016-03-04 [cit. 2017-07-12]. Dostupné online. 
  10. ↑ Bývalého brazilského prezidenta odsoudili za korupci a praní peněz na téměř 10 let vězení. iROZHLAS [online]. Český rozhlas [cit. 2022-10-31]. Dostupné online. 
  11. ↑ Bývalý brazilský prezident Lula da Silva dostal za korupci 9,5 roku vězení. Novinky.cz [online]. Borgis [cit. 2017-07-12]. Dostupné online. 
  12. ↑ Brazilský exprezident da Silva dostal 9,5 roku vězení za korupci. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2017-07-12 [cit. 2017-07-12]. Dostupné online. 
  13. ↑ Brazilský exprezident Lula da Silva přišel o šanci kandidovat. Dostal přísnější trest za korupci. ČT24 [online]. [cit. 2023-03-18]. Dostupné online. 
  14. ↑ FISHMAN, Andrew; MARTINS, Rafael Moro; DEMORI, Leandro. Exclusive: Leaked Chats Between Brazilian Judge and Prosecutor Who Imprisoned Lula Reveal Prohibited Collaboration and Doubts Over Evidence. The Intercept [online]. 2019-09-06 [cit. 2022-10-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. ↑ DARLINGTON, Shasta. As ‘Lula’ Sits in Brazil Jail, Party Nominates Him for President. The New York Times. 2018-08-05. Dostupné online [cit. 2023-01-04]. ISSN 0362-4331. (anglicky) 
  16. ↑ Brazil high court confirms annulment of Lula graft convictions. France 24 [online]. 2021-04-15 [cit. 2022-10-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. ↑ Lula realiza visita para entablar alianza comercialcon entre países del Mercosur y naciones andinos - AGO. 25, 2003 - Economía - Historicos - EL UNIVERSO. www.eluniverso.com [online]. [cit. 2019-09-02]. Dostupné online. 
  18. ↑ zakon.rada.gov.ua [online]. [cit. 2019-11-11]. Dostupné online. 
  19. ↑ Otras disposiciones. Boletín Oficial del Estado. 2003-07-12, čís. 166, s. 27392. Dostupné online. 
  20. ↑ a b ENTIDADES ESTRANGEIRAS AGRACIADAS COM ORDENS PORTUGUESAS - Página Oficial das Ordens Honoríficas Portuguesas. www.ordens.presidencia.pt [online]. [cit. 2019-09-02]. Dostupné online. 
  21. ↑ Lula diz que vai assumir «compromisso histórico com África». Notícias Lusófonas [online]. [cit. 2019-09-02]. Dostupné online. 
  22. ↑ Uribe oferece ao Brasil saída ao Pacífico por estrada amazônica - 14/12/2005 - UOL Últimas Notícias. noticias.uol.com.br [online]. [cit. 2019-09-02]. Dostupné online. 
  23. ↑ Archivovaná kopie. web.archive.org [online]. [cit. 2021-08-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-12-01. 
  24. ↑ Lula e Bouteflika convocam empresários a buscar parcerias — Portal Computador Para Todos. web.archive.org [online]. 2011-05-13 [cit. 2019-09-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  25. ↑ Journal Officiel de la Republique Algerienne. 12. února 2006, čís. 07, s. 19. Dostupné online. 
  26. ↑ Noticias EL DIARIO - Primera página. www.eldiario.net [online]. [cit. 2019-11-11]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-11-11. 
  27. ↑ Lula será condecorado com Ordem da Águia Asteca no México - 03/08/2007 - UOL Últimas Notícias. noticias.uol.com.br [online]. [cit. 2019-09-02]. Dostupné online. 
  28. ↑ Modtagere af danske dekorationer. Kongehuset [online]. 2017-12-12 [cit. 2019-11-11]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-05-12. (dánsky) 
  29. ↑ zakon1.rada.gov.ua [online]. [cit. 2019-09-02]. Dostupné online. 
  30. ↑ Visita ao Brasil do Presidente da Guiné-Bissau, Malam Bacai Sanhá – Comunicado Conjunto – Brasília, 25 de agosto de 2010 —. web.archive.org [online]. 2014-03-19 [cit. 2021-04-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-03-19. 
  31. ↑ EBC. memoria.ebc.com.br [online]. [cit. 2020-08-10]. Dostupné online. (portugalsky) 
  32. ↑ Zambian Watchdog [online]. [cit. 2020-03-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  33. ↑ National Orders awards April 2011 | South African Government. www.gov.za [online]. [cit. 2024-11-02]. Dostupné online. 
  34. ↑ Ex-presidente Lula recebe Ordem Nacional do Benin. Instituto Lula [online]. [cit. 2019-09-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-09-02. 
  35. ↑ Décret N° 2013-209 du 23 avril 2013. Secrétariat général du Gouvernement du Bénin [online]. [cit. 2024-07-24]. Dostupné online. (francouzsky) 
  36. ↑ BBC Brasil. www.bbc.com [online]. [cit. 2019-09-02]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Prezidenti Brazílie
Stará republika (1889–1930)
Deodoro da Fonseca (1889–1891) • Floriano Peixoto (1891–1894) • Prudente de Morais (1894–1898) • Manuel Ferraz de Campos Sales (1898–1902) • Francisco de Paula Rodrigues Alves (1902–1906) • Afonso Pena (1906–1909) • Nilo Peçanha (1909–1910) • Hermes da Fonseca (1910–1914) • Venceslau Brás (1914–1918) • Delfim Moreira (1918–1919) • Epitácio Pessoa (1919–1922) • Artur Bernardes (1922–1915) • Washington Luís (1926–1930)
 Standarta prezidenta
Vargasova éra (1930–1946)
Getúlio Vargas (1930–1945) • José Linhares (1945–1946)
Druhá republika (1946–1964)
Gaspar Dutra (1946–1951) • Getúlio Vargas (1951–1954) • Café Filho (1954–1955) • Carlos Luz (1955) • Nereu Ramos (1955–1956) • Juscelino Kubitschek (1956–1961) • Jânio Quadros (1961) • Ranieri Mazzilli (1961) • João Goulart (1961–1964)
Vojenská junta (1964–1985)
Ranieri Mazzilli (1964) • Castelo Branco (1964–1967) • Costa e Silva (1967–1969) • Emilio Medici (1969–1974) • Ernesto Geisel (1974–1979) • João Figueiredo (1979–1985)
Nová republika (od 1985)
José Sarney (1985–1990) • Fernando Collor de Mello (1990–1992) • Itamar Franco (1992–1994) • Fernando Henrique Cardoso (1995–2002) • Luiz Inácio Lula da Silva (2003–2010) • Dilma Rousseffová (2011–2016) • Michel Temer (2016–2018) • Jair Bolsonaro (2019–2022) • Luiz Inácio Lula da Silva (od 2023)
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Luiz_Inácio_Lula_da_Silva&oldid=24359706“