Přeskočit na obsah

Ljuba Hermanová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ljuba Hermanová
Základní informace
Rodné jménoLuběnka Herrmannová
Narození23. dubna 1913
Neratovice
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí21. května 1996 (ve věku 83 let)
Praha
ČeskoČesko Česko
Místo pohřbeníVyšehradský hřbitov
Žánryšanson
Povoláníherečka, zpěvačka, šansoniérka,
Oceněnízasloužilý umělec (1966)
Manžel(ka)Eduard Hrabák (1935–1936)
Karel Šmídek (do 1983)
Jiří Dvořák
Miroslav Lorenc
RodičeHugo Jan Herrmann
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ljuba Hermanová (23. dubna 1913 v Neratovicích[1] – 21. května 1996 v Praze) byla česká herečka, muzikálová a operetní zpěvačka a šansoniérka.

Život

[editovat | editovat zdroj]

Rodina, studia

[editovat | editovat zdroj]

Narodila se jako druhé dítě (prvním byl syn Jan) Anně a Janu Hugovi Herrmannovým; pokřtěna byla Luběnka.[1] Otec byl středoškolsky vzdělaný (vysokou školu nedokončil) a byl úředníkem na státní dráze ve Všetatech. Matka byla absolventkou rodinné školy v Jablonci a byla ochotnickou herečkou. V roce 1924 se rodina přestěhovala do Prahy a Ljuba Hermanová studovala na klasickém gymnáziu v Hálkově ulici na Vinohradech (pozdější Londýnská ul.), ze kterého přestoupila na reálné gymnázium Minerva ve Vojtěšské ulici. Studovala francouzštinu, byla zapsána také do hodin klavíru a s divadlem začala v dětských představeních v Hudebním divadle v Nuslích.[2]

Před druhou světovou válkou

[editovat | editovat zdroj]

Studia na pražské konzervatoři nedokončila, už jako sedmnáctiletá začala vystupovat ve smíchovské Aréně, odkud přešla do Švandova divadla. Začínala jakožto operetní subreta v Národním divadle v Bratislavě, později zpívala v Praze v Moderní operetě (která působila ve Varieté Karlín), dále v Theater an der Wien ve Vídni a v divadle ve Stýblově pasáži v Praze. Pohostinsky vystupovala v Brně i v zahraničí, např. v Paříži. Ve 30. letech 20. století byla již známá i populární. V roce 1934 se stala hlavní ženskou pěveckou hvězdou Osvobozeného divadla, kde si jako jediná žena zahrála a zazpívala v předscéně s Jiřím Voskovcem a Janem Werichem.[3] Již před tím se v roce 1932 objevila ve filmu V+W Peníze nebo život, kde zpívala společně s Hanou Vítovou evergreen Život je jen náhoda. Byla však přelétavá a v žádném angažmá nikdy nevydržela dlouho, proto až do začátku druhé světové války vystupovala s hereckou společností Nového divadla Oldřicha Nového.

Za druhé světové války

[editovat | editovat zdroj]

Vzhledem k tomu, že byla poloviční Židovka (ze strany otce[2]), nesměla z rasových důvodů po dobu šesti let v období protektorátu vůbec veřejně vystupovat.[2][p 1]

Časopis ExtraStory uvedl na základě publikace Mraky nad Barrandovem Stanislava Mottla a jeho televizního a rozhlasového pořadu Stopy, fakta, tajemství informace o lynčování českého režiséra Jana Svitáka. Autor neuvedl jméno herečky kvůli rozporům ve svědectvích a s ohledem na to, že herečka již nežila a nemohla se ke svědectví vyjádřit. Časopis uvádí: „…proslýchalo se však, že tou ženou byla Ljuba Hermannová.“[4][5]

Rodný dům Ljuby Hermanové v Neratovicích

Po druhé světové válce

[editovat | editovat zdroj]

Po válce v roce 1947 začala hrát v Karlínském hudebním divadle, kde tehdy působil i Oldřich Nový, Jan Werich a Vlasta Burian. V roce 1958 ovšem z divadla odešla a začala jezdit po celé republice s estrádním hudebním programem společně s tehdy velmi populárním zpěvákem Rudolfem Cortésem. Šťastnou náhodou se ovšem dostala i do Reduty a do poetické kavárny Viola, posléze i do Divadla Na zábradlí, kde si zahrála několik zajímavých divadelních rolí. Zde jí také Václav Havel {zdroj}(tehdejší dramaturg divadla) společně s Milošem Macourkem napsali její první recitál Nejlepší rocky paní Hermanové. V té době se začala programově věnovat šansonu, zde spolupracovala s vynikajícími textaři, jako byl Pavel Kopta, Ivan Vyskočil či Jiří Suchý. Další úspěšný recitál v Divadle na zábradlí Kdo jste, Ljubo Hermanová? napsal pro Ljubu Hermanovou Jaroslav Dietl.

Od roku 1960 též vystupovala v pražské Pantomimě Na zábradlí (dnes Divadlo Na zábradlí) ve staropražské revue Devět klobouků na Prahu, kde zpívala devět šansonů mezi pantomimickými částmi.[6]

Pamětní deska u rodného domu v Neratovicích
Mozaiková deska na Kulturním domu v Neratovicích
Truda Grosslichtová, Ljuba Hermanová a Oldřich Nový v operetě Mam'zelle Nitouche, 1938

Od roku 1964 také začala vystupovat i v kabaretu Večerní Brno v parafrázi Krále Lávry Karla Havlíčka Borovského (autor Milan Uhde) a v pořadu šansonů Mít zelené tělo sestaveném Ludvíkem Kunderou.[7]

Po brněnském hostování následovalo zahraniční angažmá ve Spolkové republice Německo ve stuttgartském kabaretu Renitenztheater. Další zahraniční nabídku na angažmá v pařížské Olympii již odmítla a zůstala zpívat doma. V závěru života vystupovala se šansoniérem Igorem Šebem. V celém kontextu české populární hudby je právě Ljuba Hermanová považována za ženu-zakladatelku moderního českého šansonu, která předznamenala pozdější tvorbu dalších vynikajících českých šansoniérek, jako byla Eva Olmerová, Judita Čeřovská či Hana Hegerová.

Za svůj život byla čtyřikrát vdaná.

Hrob na Vyšehradském hřbitově

Je pochována na Vyšehradském hřbitově v Praze v hrobě označovaném jako „Pomník českým hercům“, který byl odhalen v roce 1999 a je ve společné péči Herecké asociace a Nadace Život umělce.

Posmrtná připomínka

[editovat | editovat zdroj]

Od roku 2013 má pamětní desku – skleněnou mozaiku na společenském domě v rodných Neratovicích.[8]

Od téhož roku má i pamětní desku se jménem a datem narození na plotě u rodného domu (Nádražní ul. č. 27) v Neratovicích.[9]

Dílo

[editovat | editovat zdroj]

Filmografie (výběr)

[editovat | editovat zdroj]

Ljuba Hermanová hrála v 31 filmech, v dalších zpívala či vystupovala sama, např.:[10]

Diskografie

[editovat | editovat zdroj]
  • 1959 Písně z leporela „Kdyby tisíc klarinetů“ [11]
  • 1961 „Trilobit se diví“ – Jiří Suchý a Ljuba Hermanová / „Cesta domů“ – Rudolf Cortés – Supraphon 013092, SP[12]
  • 1968 Portrét Ljuby Hermanové – Supraphon 1 13 0411 H, LP
  • 1977 Ljuba Hermanová – Supraphon 1 13 1593 H, LP
  • 1976 Tyátr Ljuby Hermanové
  • 1993 Račte vstoupit – Supraphon
  • 1995 Písničky z hospod Staré Prahy I – Kompilace Supraphon, CD (17. „Ve starém Podskalí“)
  • 2008 Pop Galerie – Supraphon SU 5786-2, EAN 99925578626, CD [13]

Rozhlas

[editovat | editovat zdroj]
  • 1979 Alena Reigerová: Kouzla skřítka Metroníčka (pohádka), Ljuba Hermanová: role Cestující veřejnost; dále: Miroslav Masopust, Zlata Adamovská, Vladimír Brabec, Lubomír Lipský, Jaromír Spal, Ferdinand Krůta a Jana Andresíková; hudba: Leoš Kosek, režie: Jan Berger [14].

Ocenění

[editovat | editovat zdroj]

Citát

[editovat | editovat zdroj]
„ Ljuba Hermanová, jak se tak na ni dívám a ji pozoruju, má takové kvality jako víno; ona je z velice dobré úrody, z velice dobré sklizně. A věkem v té lahvici – která je stále půvabná a která má stále docela pěkný tvar – ono to víno nabylo na kvalitě. Já mám takový dojem, že Ljuba Hermanová s přibývajícími léty nabyla ke svému talentu i potřebné zkušenosti a že se z ní stalo něco, čemu se říká po celém světě – a znamená to velkou chválu – čemu se říká profík. Profesionál. “
— Jan Werich [16]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Poznámky

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Denní tisk zaznamenal její vystoupení v Německém (nyní Havlíčkově) Brodu ještě 14. 11. 1939. (Lidové noviny, 14. listopadu 1939, č. 571) [1]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b Index narozených, Lobkovice 09, 1831-1915, snímek 43
  2. ↑ a b c SUCHÝ, Ondřej. Ljuba Hermanová... a co jsem ještě neřekla. Praha: Melantrich, 1986, s. 7–30. ISBN 80-7023-149-1.
  3. ↑ Krátký výstup Ljuby Hermanové v závěru předscény „Mravoučná přísloví“ je zachycen (v improvizačně rozvinuté podobě) v záznamu z divadla z počátku listopadu 1934. In: Jaromír Pelc: Osvobozené divadlo, Mladá fronta, Praha, 1990, 488 s., ISBN 80-204-0165-2, třetí oddíl knihy Osvobozené divadlo neznámé.
  4. ↑ Blondie. Rozlícený dav zlynčoval českého režiséra: k jeho smrti přispěla i známá česká herečka. ExtraStory.cz [online]. 10. 05. 2018 [cit. 2019-09-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-09-02. 
  5. ↑ MOTL, Stanislav. Mraky nad Barrandovem. Praha: Rybka Publishers, 2006. ISBN 80-86182-51-7. Kapitola Otazníky zůstávají, s. 253–254. 
  6. ↑ Česká divadelní encyklopedie: Pantomima Na zábradlí
  7. ↑ Česká divadelní encyklopedie: Večerní Brno
  8. ↑ TESNEROVÁ, Barbora. Slavnou neratovickou rodačku připomene skleněná mozaika. Mělnický deník. 30. 4. 2013. Dostupné online [cit. 10. 1. 2023]. 
  9. ↑ Výroční zpráva města Neratovice za rok 2013, Dotace a granty města, Kultura, s. 25.
  10. ↑ Filmová databáze FDb.cz: Ljuba Hermanová
  11. ↑ Písně z leporela Kdyby tisíc klarinetů
  12. ↑ http://www.semafor.wdr.cz/main.php?left=146&top=39&profil=disk&sablona=4&detail=1&temaN=trilobit_se_divi&oborI=1
  13. ↑ http://www.supraphon.cz/cs/novinky/archiv-dle-kategorii/&list%5Bsort%5D=&list%5Boffset%5D=202?item=594
  14. ↑ [2]
  15. ↑ SUCHÝ, Ondřej a DUDEK, Oldřich. Ljuba jako vystřižená. Praha: Melantrich, 1986, s. 90.
  16. ↑ SUCHÝ, Ondřej a DUDEK, Oldřich. Ljuba jako vystřižená. Praha: Melantrich, 1986, s. 79.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Ljuba_Hermanová&oldid=24323807“