Siouxové

Mapa zobrazuje **území siouxských a sousedních kmenů** (psáno velkými písmeny) **a podkmenů** přibližně v 1. pol. 19. stol. Silná tmavá čára vyznačuje hranici mezi kulturní oblastí plání a severovýchodu. Barevně jsou odlišeny **jazykové skupiny**: **siuská** zeleně (ne všechny uvedené kmeny patří k Velkému siouxskému národu), **algonkinská** růžově a **kaddoská** žlutě.

Siouxové [Sijuksové] (anglicky Sioux [Sjú]) jsou severoamerický indiánský národ,^[1]^[2] jehož příslušníci se sami nazývají Dakotové či Lakotové, což znamená přátelé^[3]^[4] nebo spojenci. V dřívějších dobách tvořili jejich kmeny konfederaci Očéthi Šakówiŋ, Sedm ohnišť.

V širším slova smyslu bývají také někdy jako Siouxové souhrnně nazývány všechny kmeny siúské či siouanské jazykové skupiny.^[3] Pro odlišení pak kmeny tvořící (Velký) siouxský národ (jehož jazykem je siouxština) můžeme souhrnně označit jako vlastní Siouxy.

Dělení siouxských kmenů

**Někdejší území a kmeny Velkého siouxského národa** (Sedm poradních ohnišť) - Yanktoni a Yantonajové jsou zde chybně označeni jako Nakota.

Siouxové tančí kolem skalpů zabitých nepřátel, kolem roku 1843

Malá vrána, náčelník Mdewakantonů (1858 nebo 1859)

Politické a geografické členění siouxských kmenů je úzce provázáno s jazykovým rozdělením na tři velmi blízce příbuzné jazyky či nářečí.

Východní Dakotové (Dakhóta) známí též jako Santíové (Isáŋyathi = Žijící na nožích^{[p 1]}, Santee) byli převažně polousedlí lesní lovci a sběrači, kteří sídlili v nynější Minnesotě.

Bdewakantonové (Mdewakanton neboli Bdewákȟaŋtȟuŋwaŋ = Vesnice u tajemného jezera)
Wahpetonové (Wahpeton neboli Waȟpétȟuŋwaŋ = Vesnice v listí)
Wahpekutové (Wahpekute neboli Waȟpékhute = Střelci v listí)
Sissetonové (Sisseton neboli Sisítȟuŋwaŋ = Vesnice, kde se jedí ryby)

Západní Dakotové (Dakȟóta) - kočovní prérijní lovci, kteří obývali Pláně ve východní části dnešní Jižní Dakoty, často nesprávně označováni jako Nakotové (Nakhóta)

Yanktonové (Yankton neboli Iháŋktȟuŋwaŋ = Vesnice na konci)
Yanktonajové (Yanktonai neboli Iháŋktȟuŋwaŋna = Malá vesnice na konci)

Lakotové (Lakȟóta) – největší etnikum prérijních indiánů, typických lovců na koních, kteří v letech 1770-1877 kočovali po Velkých pláních západně od řeky Missouri na území současných států Jižní Dakota, Severní Dakota, Nebraska, Wyoming a Montana. Podle ústní tradice tvořili dříve jeden kmen zvaný Teton (Thitȟuŋwaŋ, thíŋta-tȟuŋwáŋ = Rozhlížející se po prérii^{[p 2]}), který se v průběhu migrace na západ rozdělil na celkem sedm podkmenů.^{[p 3]}

Oglalové (Oglála = Roztroušení, Ogallala, Oglala)
Bruléové (Sičháŋǧu = Spálená stehna / Spálené hýždě, fr. Brulé)
Mnikonžuové (Mnikȟówožu = Sázející u vody, Miniconjou, Minneconjou)
Itazipčové (Itázipčho = Bez luků, fr. Sans Arcs)
Oohenunpové (Oóhenuŋpa = Dva kotlíky, Two Kettles)
Sihasapové (Sihásapa = Černé nohy či siouxští Černonožci, Blackfeet)
Hunkpapové (Húŋkpapȟa = Tábořící u vchodu, Hunkpapa)

Nejpočetnější Ogalalové a Bruléové obývali jižní část lakotského území, zbylých pět kmenů (někdy souhrnně označovaných jako Saone), žilo severněji.

Dakotština a lakotština, jazyky Siouxů, patří do siouxské jazykové skupiny, jejíž jméno bylo odvozeno právě od slova Sioux.

Jazykově nejbližšími příbuznými Siouxů jsou Assiniboinové a Kamenní Indiáni, kteří se sami nazývají Nakhóta nebo Nakhóda. S nimi ovšem Siouxové žili v nepřátelství. Pro srovnání siouxských dialektů viz siouxština.

Současnost

Siouxové jsou třetím největším indiánským etnikem na území USA, hned po kmenech Navahů a Odžibvejů. Početně nejsilnější Lakotové jsou dnes usazeni v sedmi rezervacích v Jižní a Severní Dakotě, Montaně a kanadském Saskatchewanu. Dakotové jsou rozptýleni v drobných rezervacích v Minnesotě, Nebrasce, Jižní a Severní Dakotě, Montaně, Manitobě a Saskatchewanu.

Jméno a politická korektnost

Sioux je francouzskou zkomoleninou odžibvejského výrazu na-towe-ssiwak, jehož původní význam nebyl uspokojivě určen, převládá však názor, že jde buď o slovo znamenající „cizinec“ či „příslušník cizího kmene“ nebo o označení s hanlivým podtextem.^[5] Uvádí se například „ti, kteří dovedou uklouznout jako hadi“^[6] či „Malí hadíci“, přeneseně „nepřátelé“^[7]. Jan Ullrich uvádí také variantu Nadowe-is-iw-ug, kde nadowe znamená „zmije“ (přeneseně „nepřítel“), -is je přípona tvořící zdrobněliny a iw-ug znamená „oni jsou“.^[8]

Přestože slovo Sioux přežívá v některých oficiálních názvech rezervací a kmenů a přestože je v neformálních situacích někteří Indiáni užívají, obecně se považují za politicky korektní pouze jména Lakota a Dakota.

Zajímavost (přínos českého lingvisty pro jazyk Lakotů a Dakotů)

Vůbec první spolehlivý slovník jazyků Lakota a Dakota sesbíral a napsal český lingvista Jan Ullrich. Slovník vydalo v roce 2008 Konsorcium lakotského jazyka (www.lakhota.org) – organizace úzce spolupracující s Colorado University a také s jednotlivými lakotskými rezervacemi.

Poznámky

↑ To zřejmě odkazuje na skutečnost, že žili poblíž míst, kde se vyskytovaly pazourky pro výrobu nožů (isá = nůž)
↑ thíŋta = prérie, pláň; tȟuŋwáŋ = být schopen se dívat, rozhlížet se
↑ Tetoni se díky migraci značně vzdálili od ostatních siouxských kmenů a cítili zřejmě spirituální potřebu obnovit posvátných Sedm ohnišť. Izolace také vedla k výraznějšímu odlišení dialektů, které se mírně projevilo i na nářečních variantách společném označení všech kmenů národa (Dakhóta → Dakȟóta → Lakȟóta).

Odkazy

Související články

Literatura

OPATRNÝ, Josef – Velká siouxská válka, Praha, Epocha 2005, ISBN 80-86328-76-7
ULLRICH, Jan F. – Mýty Lakotů aneb Když ještě po zemi chodil Iktómi, Praha, Argo 2002, ISBN 80-7203-378-6
ULLRICH, Jan F. – New Lakota Dictionary, Bloomington, Lakota Language Consortium 2008, ISBN 978-0-9761082-9-0 (možno zakoupit na www.lakhota.org)
HYDE, George – Lid Rudého oblaka, Dějiny oglalských Lakotů, (překlad Jan F. Ullrich) Praha, Paseka 2007, ISBN 978-80-7185-880-5
NEIHARDT, John G. – Mluví Černý jelen, (překlad Jan F. Ullrich) Praha, nakladatelství Hynek 1998, ISBN 80-85906-97-X

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Siouxové na Wikimedia Commons

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

↑ HYDE, George E. Lid Rudého oblaka : dějiny oglalských Lakotů. Překlad Jan Ullrich. 1. vyd. Praha a Litomyšl: Paseka, 2007. 340 s. Dostupné online. ISBN 978-80-7185-880-5, ISBN 80-7185-880-3. OCLC 568735301 Kapitola Úvodní poznámka překladatele, s. 7.
↑ ULLRICH, Jan F. Mýty Lakotů, aneb, Když ještě po zemi chodil Iktómi. 1. vyd. Praha: Argo, 2002. 383 s. s. Dostupné online. ISBN 80-7203-378-6, ISBN 978-80-7203-378-2. OCLC 53273707 S. 9.
↑ ^a ^b ZELENÝ, Mnislav. Indiánská encyklopedie : Indiáni tří Amerik. 1. vyd. vyd. Praha: Albatros, 1994. Dostupné online. ISBN 80-00-00415-1, ISBN 978-80-00-00415-0. OCLC 33042801
↑ HOLZBACHOVÁ, Mira. Amerika země Indiánů. 2. vyd. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1963. 215 s. Kapitola Siouxové včerejška, s. 175.
↑ HYDE, George E. Lid Rudého oblaka : dějiny oglalských Lakotů. Překlad Jan Ullrich. 1. vyd. Praha a Litomyšl: Paseka, 2007. 340 s. Dostupné online. ISBN 978-80-7185-880-5, ISBN 80-7185-880-3. OCLC 568735301 Kapitola Úvodní poznámka překladatele, s. 7.
↑ HOLZBACHOVÁ, Mira. Amerika země Indiánů. 2. vyd. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1963. 215 s. Kapitola Siouxové včerejška, s. 175.
↑ ZELENÝ, Mnislav. Indiánská encyklopedie : Indiáni tří Amerik. 1. vyd. vyd. Praha: Albatros, 1994. Dostupné online. ISBN 80-00-00415-1, ISBN 978-80-00-00415-0. OCLC 33042801
↑ ULLRICH, Jan F. Mýty Lakotů, aneb, Když ještě po zemi chodil Iktómi. 1. vyd. Praha: Argo, 2002. 383 s. s. Dostupné online. ISBN 80-7203-378-6, ISBN 978-80-7203-378-2. OCLC 53273707 S. 9.

[5] To zřejmě odkazuje na skutečnost, že žili poblíž míst, kde se vyskytovaly pazourky pro výrobu nožů (isá = nůž)

[6] thíŋta = prérie, pláň; tȟuŋwáŋ = být schopen se dívat, rozhlížet se

[7] Tetoni se díky migraci značně vzdálili od ostatních siouxských kmenů a cítili zřejmě spirituální potřebu obnovit posvátných Sedm ohnišť. Izolace také vedla k výraznějšímu odlišení dialektů, které se mírně projevilo i na nářečních variantách společném označení všech kmenů národa (Dakhóta → Dakȟóta → Lakȟóta).

[:2-1] HYDE, George E. Lid Rudého oblaka : dějiny oglalských Lakotů. Překlad Jan Ullrich. 1. vyd. Praha a Litomyšl: Paseka, 2007. 340 s. Dostupné online. ISBN 978-80-7185-880-5, ISBN 80-7185-880-3. OCLC 568735301 Kapitola Úvodní poznámka překladatele, s. 7.

[:3-2] ULLRICH, Jan F. Mýty Lakotů, aneb, Když ještě po zemi chodil Iktómi. 1. vyd. Praha: Argo, 2002. 383 s. s. Dostupné online. ISBN 80-7203-378-6, ISBN 978-80-7203-378-2. OCLC 53273707 S. 9.

[:0-3] ZELENÝ, Mnislav. Indiánská encyklopedie : Indiáni tří Amerik. 1. vyd. vyd. Praha: Albatros, 1994. Dostupné online. ISBN 80-00-00415-1, ISBN 978-80-00-00415-0. OCLC 33042801

[:1-4] HOLZBACHOVÁ, Mira. Amerika země Indiánů. 2. vyd. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1963. 215 s. Kapitola Siouxové včerejška, s. 175.

[:22-8] HYDE, George E. Lid Rudého oblaka : dějiny oglalských Lakotů. Překlad Jan Ullrich. 1. vyd. Praha a Litomyšl: Paseka, 2007. 340 s. Dostupné online. ISBN 978-80-7185-880-5, ISBN 80-7185-880-3. OCLC 568735301 Kapitola Úvodní poznámka překladatele, s. 7.

[:12-9] HOLZBACHOVÁ, Mira. Amerika země Indiánů. 2. vyd. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1963. 215 s. Kapitola Siouxové včerejška, s. 175.

[:02-10] ZELENÝ, Mnislav. Indiánská encyklopedie : Indiáni tří Amerik. 1. vyd. vyd. Praha: Albatros, 1994. Dostupné online. ISBN 80-00-00415-1, ISBN 978-80-00-00415-0. OCLC 33042801

[:32-11] ULLRICH, Jan F. Mýty Lakotů, aneb, Když ještě po zemi chodil Iktómi. 1. vyd. Praha: Argo, 2002. 383 s. s. Dostupné online. ISBN 80-7203-378-6, ISBN 978-80-7203-378-2. OCLC 53273707 S. 9.

[1]

[2]

[3]

[4]

[p 1]

[p 2]

[p 3]

[5]

[6]

[7]

[8]