Otaslavice
| Otaslavice | |
|---|---|
 Kostel sv. Archanděla Michaela | |
  | |
| znakvlajka | |
| Lokalita | |
| Status | obec |
| Pověřená obec | Prostějov |
| Obec s rozšířenou působností | Prostějov (správní obvod) |
| Okres | Prostějov |
| Kraj | Olomoucký |
| Historická země | Morava |
| Stát |  Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 49°23′18″ s. š., 17°4′16″ v. d. |
| Základní informace | |
| Počet obyvatel | 1 313 (2024)[1] |
| Rozloha | 13,83 km²[2] |
| Katastrální území | Otaslavice |
| Nadmořská výška | 250 m n. m. |
| PSČ | 798 06 |
| Počet domů | 534 (2021)[3] |
| Počet částí obce | 1 |
| Počet k. ú. | 2 |
| Počet ZSJ | 3 |
| Kontakt | |
| Adresa obecního úřadu | Otaslavice 343 79806 Otaslavice obecniurad@otaslavice.cz |
| Starosta | Marek Hýbl |
| Oficiální web: www | |
  Otaslavice | |
| Další údaje | |
| Kód obce | 589845 |
| Kód části obce | 412481 |
| Geodata (OSM) | OSM, WMF |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Obec Otaslavice se nachází v okrese Prostějov v Olomouckém kraji. V obci je evidováno 592 adres. Žije zde přibližně 1 300[1] obyvatel.
Historie
[editovat | editovat zdroj]
První písemná zmínka o obci pochází z roku 1279, kdy jsou zmiňováni bratři Mikuláš, Vilém a Přešek z Otaslavic. Před rokem 1330 se statek Otaslavice rozdělil na Horní Otaslavice (jižní část obce), náležející brodeckému a Dolní Otaslavice (severní část obce). V obou částech stály hrady, rozbořené v letech 1423–1424 za husitských válek. Nejspíše za panování Hynka Posadovského z Posadova byly Dolní Otaslavice povýšeny na městečko. V roce 1591 se jejich držiteli stali bratři Jan, Jiří, Matyáš, Václav, Michal a Jindřich Žalkovští z Žalkovic na Brodku, čímž došlo ke splynutí tohoto dílu s brodeckým.[4]
Horní a Dolní Otaslavice byly samostatnými obcemi až do roku 1950,[5] kdy došlo k jejich sloučení. Území sloučené obce bylo dotčeno vznikem vojenského újezdu Březina, do něhož byly začleněny rozsáhlé lesy v západní části území obce a to lesy v obou otaslavických katastrech, čímž se obec výrazně zmenšila. Ztracené pozemky se v rámci vojenského újezdu Březina staly součástí nově vytvořených k. ú. Pulkava a Kotáry. Malá část katastru byla v souvislosti se vznikem vojenského újezdu překatastrována ke k. ú. Kobylničky a nepatrná část ke k. ú. Myslejovice. Na bývalé západní hranici obce byla později vybudována Myslejovická nádrž.
K 25. srpnu 2011[6] došlo ke sloučení Horních a Dolních Otaslavic v jednotné katastrální území Otaslavice a k 1. lednu 2016 došlo k výraznému rozšíření území obce o nově vytvořené katastrální území Chaloupky u Otaslavic (vyčleněno k 3. březnu 2014[6] z k. ú. Pulkava) o rozloze 6,295686 km². Převážná část pozemků tohoto katastru patřila před vznikem vojenského újezdu Březina ke katastrálním územím Dolní a Horní Otaslavice, nepatrná část náležela dříve ke katastru sousední obce Myslejovice a malá okrajová západní část náležela dříve ke katastru obce Podivice. Některé dříve otaslavické pozemky i nadále zůstávají součástí vojenského újezdu – jedná se o půdu na východním okraji k. ú. Pulkava, včetně části plochy Myslejovické nádrže. Další dříve otaslavické pozemky byly k 26. listopadu 2013 začleněny do nově vytvořeného k. ú. Cihelny u Podivic, které se k 1. lednu 2016 stala součástí obce Podivice. K 24. červenci 2019 bylo katastrální území Chaloupky u Otaslavic zrušeno a prostor byl začleněn do otaslavického katastru.[7]
Znak a prapor
[editovat | editovat zdroj]Rozhodnutím předsedy poslanecké sněmovny ze dne 9. prosince 1996 byl obci udělen znak, na němž v červeném štítě jsou dvě zkřížené otky, provázené nahoře stříbrnou růží a po stranách dvěma zlatými hvězdami. Současně získala obec prapor, jehož popis zní: šikmo dělený list, horní žerďová část červená, dolní vlající část se čtyřmi šikmými pruhy, žlutým, červeným, bílým a červeným v poměru 2:1:2:1.
Obyvatelstvo
[editovat | editovat zdroj]Struktura
[editovat | editovat zdroj]Vývoj počtu obyvatel za celou obec i za jeho jednotlivé části uvádí tabulka níže, ve které se zobrazuje i příslušnost jednotlivých částí k obci či následné odtržení.[8]
| Místní části | 1869 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1921 | 1930 | 1950 | 1961 | 1970 | 1980 | 1991 | 2001 | 2011 | |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Počet obyvatel | část Otaslavice | 1293 | 1437 | 1436 | 1633 | 1747 | 1720 | 1747 | 1693 | 1715 | 1586 | 1450 | 1264 | 1260 | 1286 |
| Počet domů | část Otaslavice | 214 | 277 | 279 | 294 | 316 | 325 | 369 | 413 | 451 | 449 | 437 | 491 | 508 | 517 |
Obecní správa
[editovat | editovat zdroj]V letech 1961–1992 k obci patřil Vincencov.[9]
Slavní rodáci
[editovat | editovat zdroj]- Josef František (7. říjen 1914 – 8. říjen 1940), český pilot 303. stíhací perutě RAF, letecké eso bitvy o Británii ve druhé světové válce. V obci je po něm pojmenována základní škola[10] a sídlí i muzeum věnované jeho životu.[11] Člen tzv. Českého čtyřlístku spolu s Josefem Balejkou, Matějem Pavlovičem a Wilhelmem Kosarzem-Vilémem Košařem.[12] [13]
- Alois Konečný (23. února 1858 – 19. září 1923), československý politik a meziválečný poslanec Revolučního národního shromáždění za Československou socialistickou stranu. Později se také stal senátorem Národního shromáždění Československé republiky.[14]
Pamětihodnosti
[editovat | editovat zdroj]- Horní a Dolní hrad – dva hrady s viditelnými pozůstatky znaku pánů z Kunštátu, nacházející se v těsné blízkosti obce na skalním ostrohu nad říčkou Otaslávkou (Brodečkou). Zbytky Horního hradu byly téměř zcela pohlceny v zástavbě místní části „Sýpky“, z Dolního hradu je zachována polovina válcové věže (bergfritu) pocházející ze 13. století. První zmínka o hradu pochází z roku 1353.
- Kopaninky – pravěké hradisko nad levým břehem Otaslávky (Brodečky).
- Bažantnice – v současnosti již zaniklá, přeměněna na zemědělskou usedlost.
- Pseudogotický kostel sv. Archanděla Michaela.
- Kryté barokní schodiště ke kostelu zvané Pavláčka a starobylá renesanční fara.
Přírodní poměry
[editovat | editovat zdroj]Obcí protéká potok Brodečka.
Přírodní památkou Otaslavice – kostel a zároveň evropsky významnou lokalitou je letní kolonie netopýra velkého (Myotis myotis) v prostoru římskokatolického kostela sv. Archanděla Michaela na okraji obce.
Na západ od obce se rozprostírají lesy vojenského újezdu Březina.
Jihozápadně od obce se rozprostírá přírodní památka Pod Obrovou nohou.
Fotogalerie
[editovat | editovat zdroj]-
Pohled do vesnice od hradu
-
Kryté schodiště od kostela, za ním škola
-
Kříž před kostelem
-
Kříž nad kostelem jihozápadně od obce
-
Kostel svatého Michala
-
Dolní hrad
-
Dolní hrad
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2024. Praha: Český statistický úřad. 17. května 2024. Dostupné online. [cit. 2024-05-19].
- ↑ Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky – 2017. Český statistický úřad. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28].
- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].
- ↑ KUČA, Karel. Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, IV díl: Ml-Pan. Praha: Libri, 2000. ISBN 80-85983-16-8. S. 914–918.
- ↑ KUČA, Karel; MLEZIVA, Štěpán. Historický lexikon městysů a měst. [s.l.]: Baset, 2006. ISBN 80-7340-092-8. Kapitola Otaslavice, s. 539.
- ↑ a b ČÚZK - Změny názvů katastrálních území. www.cuzk.cz [online]. [cit. 2015-09-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-09-27.
- ↑ Informace o provedených a plánovaných územních změnách v RÚIAN v roce 2019 [online]. Cuzk.cz [cit. 2019-08-22]. Dostupné online.
- ↑ Otaslavice [online]. Praha: Český statistický úřad, 2015-12-21 [cit. 2017-01-29]. Dostupné online.
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Díl IV. Abecední přehled obcí a částí obcí. Praha: Český statistický úřad, 2015-12-21. Dostupné online. S. 622. Archivováno 6. 3. 2024 na Wayback Machine.
- ↑ Historie školy [online]. Základní škola nadporučíka letectva Josefa Františka a Mateřská škola Otaslavice [cit. 2017-11-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-04-15.
- ↑ Muzeum Josefa Františka v Otaslavicích [online]. Historie venkova - muzea na venkově [cit. 2017-11-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-08-06.
- ↑ KRATOCHVÍL, Milan. Josef Balejka - valašský rytíř nebes = Wallachian knight of the heavens. Vyd. 1. vyd. Brno: Akademické nakladatelství CERM 120 s. Dostupné online. ISBN 978-80-7204-632-4, ISBN 80-7204-632-2. OCLC 557464499
- ↑ GEOCACHING. Geocaching - The Official Global GPS Cache Hunt Site. www.geocaching.com [online]. [cit. 2021-04-25]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Osobnosti. www.otaslavice.cz [online]. [cit. 2021-03-14]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-03-08.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]Obrázky, zvuky či videa k tématu Otaslavice na Wikimedia Commons
- Otaslavice v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)
