Olga Košutová
| Olga Košutová | |
|---|---|
 Olga Klapálková-Košutová | |
| Rodné jméno | Olga Františka Košutová |
| Narození | 8. března 1901 Velký Týnec  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 10. února 1989 (ve věku 87 let) Praha  Československo |
| Povolání | učitelka |
| Manžel(ka) | Karel Klapálek |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Olga Košutová, provdaná Klapálková (8. března 1901 Velký Týnec[1] – 10. února 1989 Praha[2] byla moravská učitelka, spisovatelka, manželka armádního generála Karla Klapálka. Své dílo publikovala pod dívčím jménem Olga Košutová.
Život
[editovat | editovat zdroj]Mládí
[editovat | editovat zdroj]Narodila se v rodině nadučitele, pozdějšího řídícího učitele ve Velkém Týnci Františka Košuta (1860) a jeho manželky Pavlíny, rozené Klukové (1865). Měla starší sestru Miloslavu (1895) a dvě mladší sestry Ludmilu (1904) a Augustu (1907).[1][3]
Studovala nejprve na učitelském ústavu v Olomouci, odkud byla v r. 1915 vyloučena pro rozšiřování protirakouských letáků. Proto dokončila středoškolská studia na České reálce v Olomouci, kde maturovala v r. 1921.[2][p 1]) Ve Velkém Týnci učila v letech 1920–1922.[4]
Po sňatku, do německé okupace
[editovat | editovat zdroj]Po sňatku s Karlem Klapálkem odešla s manželem na dva roky do Hranic a odtud na Podkarpatskou Rus, kde rodina pobývala v letech 1924–1932. Učila tam na měšťanské škole v Perečíně, na rusínské občanské škole v Užhorodu a potom tamtéž na měšťanské škole. Od roku 1932 žila rodina v Českých Budějovicích.[4]
Za německé okupace
[editovat | editovat zdroj]Manžel Karel Klapálek musel po vzniku Protektorátu opustit armádu a stal se ředitelem Živnostenského úřadu v Českých Budějovicích. Od roku 1939 organizoval protiněmecký odboj v českobudějovické pobočce vojenské odbojové organizace Obrana národa. Po jejím rozbití v letech 1939/1940 uprchl do emigrace,[p 2] kde za zapojil se do zahraničního odboje.[5] Olga Klapálková zůstala v Protektorátu se dvěma dcerami.
Do roku 1941 Olze Klapálkové zveřejňoval její příspěvky denní tisk a v roce 1942 vyšel její román Slunce nad údolím (ještě 30. 12. 1942 otiskly Lidové noviny pozitivní recenzi[6]) a v roce 1944 vydalo nakladatelství Promberger román Láska zůstává. Od 17. září 1942 ale byla internována v táboře ve Svatobořicích, určeném v té době pro příbuzné Čechů, kteří utekli z Protektorátu. Odsud byla v dubnu 1945 přesunuta do Plané nad Lužnicí, kde se dočkala osvobození.[4] S manželem se setkala až v druhé polovině května 1945.[2]
Po osvobození Československa
[editovat | editovat zdroj]Od května 1945 žila celá rodina v Praze.
Rodinný život
[editovat | editovat zdroj]Olga Košutová se provdala za pozdějšího generála Karla Klapálka, se kterým měla dvě dcery – ing. Olgu Táborskou (1926–2013) a mladší Evu Ježkovou.[7] Manželé Klapálkovi jsou pohřbeni spolu s dcerou Olgou a jejím manželem Ctiradem Táborským na Olšanských hřbitovech.[8]
Dílo
[editovat | editovat zdroj]Dílo, které publikovala pod dívčím jménem Olga Košutová se dělí na dvě části. Lyrické prózy nahradila po roce 1945 vlastními vzpomínkami na období německé okupace a zpracováním vzpomínek svého manžela. Po celý život si vedla deník, který ve svém díle zpracovala. Byla členkou Moravského kola spisovatelů (MKS).
Příspěvky v tisku
[editovat | editovat zdroj]Drobnější příspěvky Olgy Košutové uveřejňoval deník Československé obce legionářské Národní osvobození (1935–1938), Český dělník (1941) a Lidové noviny[9] (1940–1941).
Knižní vydání
[editovat | editovat zdroj]- Marika Mihajlová: Vypravování stařenky Dolinajové – Olga Košutová — Maminčin zápisník – Marie Jeřábková — Na líc a na ruby – Sola Štěpánová — Brno, Novina, kolem r. 1936
- Slunce nad údolím: román – Moravská Ostrava: Praha: Josef Lukasík, 1942
- Láska zůstává – Olomouc: Romuald Promberger, 1944
- Černá Paraska: čtyři karpatské povídky – Praha: Miroslav Stejskal, 1946
- Smrt bez majestátu: napsáno v internačním táboře svatobořickém na podzim 1944 – Praha: Orbis, 1946
- U Svatobořic: zápisky a povídky z internačního tábora – Brno: Družstvo MKS, 1946
- Voják vypravuje: cesta generála Karla Klapálka za druhé světové války – Brno: Družstvo MKS, 1948
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Poznámky
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b Matrika narozených, Velký Týnec, 1892-1902, snímek 167 [online]. Zemský archiv Opava [cit. 2020-12-14]. Dostupné online.
- ↑ a b c Před 30 lety – 10. února 1989 zemřela v Praze Olga KOŠUTOVÁ – KLAPÁLKOVÁ, učitelka a spisovatelka, rodačka z Velkého Týnce.. S. 12. Týnecké listy [online]. 2/2019 [cit. 2020-12-15]. S. 12. Dostupné online.
- ↑ Sčítací operáty 1920 Velký Týnec, dům 26, snímek 149 [online]. Zemský archiv Opava [cit. 2020-12-15]. Dostupné online.
- ↑ a b c SVADBOVÁ, Blanka. Olga Košutová. In: Vladimír Forst a kolektiv. Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce. Praha: Academia, 1993. Dostupné online. ISBN 80-200-0345-2. Svazek 2/I. H–L. S. 880.
- ↑ MAREK, Jindřich. Zákruty a rozhodnutí v životě rozhodného vojáka, generála Klapálka [online]. Vojenský historický ústav, 2015-11-16 [cit. 2020-12-15]. Dostupné online.
- ↑ MARTÍNEK, Vojtěch. Vypravování o prostém štěstí. Lidové noviny. 1942-12-30, s. 4.
- ↑ Režisér Marhoul vyjádřil úctu generálu Klapálkovi. Náchodské noviny [online]. 2008-09-18 [cit. 2020-12-15]. Dostupné online.
- ↑ Ing. Olga Táborská (Klapálková), foto hrobu [online]. Billiongraves, 2016-03-28 [cit. 2020-12-15]. Dostupné online.
- ↑ KOŠUTOVÁ, Olga. Frantina. Lidové noviny. 1940-10-24, s. 1–2.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- KUNC, Jaroslav. Slovník soudobých českých spisovatelů. Krásné písemnictví v letech 1918–1945. Praha: Orbis, 1945. 1018 s. S. 399–400
- SVADBOVÁ, Blanka. Olga Košutová. In: Vladimír Forst a kolektiv. Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce. Praha: Academia, 1993. Dostupné online. ISBN 80-200-0345-2. Svazek 2/I. H–L. S. 880.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Olga Košutová
