Přeskočit na obsah

Ohníč

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ohníč
Ulice
Ulice
Znak obce OhníčVlajka obce Ohníč
znakvlajka
Lokalita
Statusobec
Pověřená obecBílina
Obec s rozšířenou působnostíBílina
(správní obvod)
OkresTeplice
KrajÚstecký
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel713 (2024)[1]
Rozloha7,07 km²[2]
Nadmořská výška195 m n. m.
PSČ417 65
Počet domů218 (2021)[3]
Počet částí obce5
Počet k. ú.2
Počet ZSJ5
Kontakt
Adresa obecního úřaduOhníč 30
417 65 Ohníč
ohnic@iol.cz
StarostkaLenka Brandtnerová
Oficiální web: www.ohnic.cz
Ohníč na mapě
Ohníč
Ohníč
Další údaje
Kód obce567761
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obec Ohníč (německy Wohontsch) se nachází v okrese Teplice v Ústeckém kraji. Žije v ní 713[1] obyvatel. Obec leží na severozápadním okraji Českého středohoří, v údolí na pravém břehu řeky Bíliny. Na jižní straně se zvedá Pohradická hora (419 m). Na levém břehu prochází železniční trať TrmiceBílina.

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1404.[4]

Obyvatelstvo

[editovat | editovat zdroj]

Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 405 obyvatel (z toho 195 mužů), z nichž bylo 130 Čechoslováků, 271 Němců a čtyři cizinci. Kromě dvou evangelíků, sedmi členů církve československé a sedmdesáti lidí bez vyznání se hlásili k římskokatolické církvi.[5] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 386 obyvatel: 107 Čechoslováků, 277 Němců a dva cizince. Převažovala římskokatolická většina, ale žili zde také tři evangelíci, jeden člen církve československé a 92 lidí bylo bez vyznání.[6]

Vývoj počtu obyvatel a domů místní části Ohníč[4][7][8]
1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011 2021
Obyvatelé 66 84 82 125 331 405 386 307 325 431 266 212 221 224 202
Domy 9 9 10 15 23 23 31 52 204 59 46 48 48 50 52
Data z roku 1961 zahrnují i domy z místních částí Dolánky, Křemýž, Němečky a Pňovičky.

Obecní správa

[editovat | editovat zdroj]

Od 17. století zdejší panství držela původem vestfálská šlechta z rodu Ledeburů, jejíž severočeská rodová větev obdržela roku 1655 český inkolát a roku 1713 byla povýšena do rytířského stavu. O rozvoj obce se zasloužil Adolf von Ledebour, který ji roku 1850 jako místní část připojil ke svému zámku Křemýž. Obec po roce 1945 utrpěla vysídlením německého obyvatelstva. Od 1. ledna 1961 byla obec osamostatněna a připojena k okresu Teplice.[zdroj?][9]

Části obce

[editovat | editovat zdroj]

Obecní symboly

[editovat | editovat zdroj]

Znak a vlajka byly obci uděleny rozhodnutím předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 27. února 2004.[10]

Vybavenost obce

[editovat | editovat zdroj]

Obec má vlastní zdroj vody a vodovod i kanalizaci, malou čistírnu odpadních vod a je v ní zaveden plyn. V obci je mateřská škola. V obci jsou tři restaurace (dvě v osadě Ohníč a jedna v Křemýži), tři obchody (jeden v osadě Ohníč, jeden v Němečkách a jeden v Křemýži) a jeden průmyslový podnik (výroba interiérových a fasádních barev), dále drůbežárna a výrobna smažených brambůrků.

Pamětihodnosti

[editovat | editovat zdroj]
  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2024. Praha: Český statistický úřad. 17. května 2024. Dostupné online. [cit. 2024-05-19].
  2. Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky – 2017. Český statistický úřad. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28].
  3. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].
  4. a b Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 412, 413.  Archivováno 15. 12. 2021 na Wayback Machine.
  5. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. 2. vyd. Svazek I. Čechy. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 205. 
  6. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Země česká. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 57. 
  7. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 315.  Archivováno 17. 4. 2021 na Wayback Machine.
  8. Výsledky sčítání 2021 – otevřená data [online]. [cit. 2022-04-18]. Dostupné online. 
  9. Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Abecední přehled obcí a částí obcí [PDF online]. Český statistický úřad, 2015-12-21 [cit. 2023-11-05]. S. 369. Dostupné v archivu pořízeném dne 2024-03-06. 
  10. Udělené symboly – Ohníč [online]. 2004-02-27 [cit. 2022-06-09]. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • MADĚRA, František. Křemýž 1251–2011. Ohníč: Obecní úřad Ohníč, 2001. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]