Ochotské moře
| Ochotské moře | |
|---|---|
 | |
| Maximální hloubka | 3521 m |
| Rozloha | 1 580 000 km² |
| Zeměpisné souřadnice | 55°0′0″ s. š., 150°0′0″ v. d. |
| Nadřazený celek | Tichý oceán |
| Sousední celky | Japonské moře |
| Světadíl | Asie |
| Stát |  Rusko,  Japonsko |
| Ostrovy | Šantarské ostrovy, Jonášův ostrov, ostrov Zavjalova |
| Sídla | Abaširi, Južno-Sachalinsk, Korsakov, Magadan, Nikolajevsk na Amuru, Ochotsk |
| Přítoky | Amur, Bolšaja, Jama, Ozjornaja, Penžina, Poronaj, Talovka, Tauj, Tigil, Tym, Ulbeja, Ulja |
 | |
Ochotské moře (rusky Охотское море, japonsky オホーツク海) je okrajové moře v severozápadní části Pacifiku. Ohraničuje jej poloostrov Kamčatka, Kurilské ostrovy a ostrovy Sachalin a Hokkaidó. Jeho rozloha je 1 580 000 km² a max. hloubka 3521 m. Skoro celé pobřeží, které omývá, patří Rusku. Voda z řeky Amur snižuje slanost moře a rozšiřuje tak plochu, kde se tvoří ledové kry. Rezervy ropy a zemního plynu jsou pro Ochotské moře vypočteny na 3,5 miliardy tun.
Etymologie
[editovat | editovat zdroj]Rusové nejdříve Ochotské moře nazývali Lamské moře (z tunguzského slova lamm – moře), na starých ruských mapách se pro toto moře také užívalo názvů Penžinské nebo Kamčatské moře.
Současný název moře je odvozen od prvního ruského města na Dálném východě, od Ochotsku. A jméno Ochotsk vzniklo buď z evenských slov achot – velký nebo ochat – řeka, což si kozáci poruštili a vzniklo z toho Ochotsk.[1]
Japonci nazývali toto moře Hokkai (北海), doslova Severní moře. Ale protože toto jméno odkazuje na Severní moře v Atlantském oceánu, změnili název na Ohotsuku-kai (オホーツク海), což je adaptace ruského jména na normy japonské fonetiky.
Geografie
[editovat | editovat zdroj]Ochotské moře na východě obklopuje západní pobřeží Kamčatky, na jihu a jihovýchodě Kurily a severní pobřeží ostrova Hokkaidó, na západě východní pobřeží ostrova Sachalin a asijskou pevninu až po ústí Penžiny na severu. Tatarský a La Pérousův průliv ho spojuje s Japonským mořem a Kurilské průlivy se severní částí Tichého oceánu. Maximální délka Ochotského moře od severu na jih je 2 455 km, šířka mezi mysem Borisova a střední částí ostrova je Paramušir je 1 407 km.[2]
Břehy jsou mírně rozčleněné. Na severovýchodě se nachází největší záliv – Šelichovův záliv, který je rozdělený poloostrovem Tajgonos na Gižigský záliv a Penžinskou zátoku. V jižní části Ochotského moře jsou Anivský záliv a záliv Trpělivosti. V západní části moře je Sachalinský záliv, Udská zátoka a Tugurský záliv. Je zde poměrně málo ostrovů, nejvýznamnějšími jsou Šantarské ostrovy na severozápadě. Na severu jsou největší ostrovy v Taujském zálivu (ostrovy Zavjalova a Spafarieva). V otevřené moři je jen jeden skalnatý Jonášův ostrov.[2]
Dějiny
[editovat | editovat zdroj]Staletí předtím, než se k Ochotskému moři dostali Japonci a Rusové, křižovali vody od Hokkaida po Kamčatku Ainuové, kteří zde rybařili a hráli klíčovou roli v živé kulturní a obchodní interakci v oblasti.[3]
Prvními Evropany, kteří navštívili Ochotské moře (a pravděpodobně i ostrov Sachalin), byli ruští objevitelé Ivan Moskvitin[4] a Vasilij Pojarkov ve 40. letech 17. století[5]. V roce 1643 vplul z jihovýchodu do moře nizozemský kapitán Maarten Gerritsz Vries, který zmapoval části sachalinského pobřeží a Kurilské ostrovy, ale nerozpoznal, že Sachalin a Hokkaidó jsou ostrovy.
První a nejdůležitější ruskou osadou na pobřeží se stal přístav Ochotsk založený v roce 1647, který moři dominoval až do 40. let 19. století, kdy jeho obchodní síla ustoupila ruskému přístavu Ajan, odkud moře ovládala Rusko-americká společnost.
Počínaje rokem 1733 Velká severní expedice pod vedením Vita Beringa systematicky mapovala celé pobřeží Ochotského moře. Prvními neruskými evropskými mořeplavci, o kterých je známo, že propluli tímto mořem jinak než Vries, byli francouzský objevitel Jean-François de La Pérouse a britský mořeplavec William Robert Broughton. V roce 1805 prozkoumal východní pobřeží Sachalinu ruský mořeplavec Adam Johann von Krusenstern. Japonský objevitel Mamija Rinzo a ruský mořeplavec Gennadij Ivanovič Nevelskoj nezávisle na sobě zjistili, že Sachalin je ostrov oddělený od asijské pevniny úzkým průlivem.
V roce 1847 byla v Ochotském moři poprvé ulovena velryba grónská, která se následně mezi rokem 1852 a koncem 60. let 19. století stala hlavním úlovkem v moři. Mezi lety 1850 a 1853 se většina velrybářů vydávala do Beringova průlivu, ale nárůst konkurence, špatné ledové podmínky a klesající počty velryb donutily velrybáře vrátit se do Ochotského moře. Mezi roky 1854 a 1856 křižovalo Ochotské moře v průměru přes 160 velrybářských lodí. S poklesem úlovků se velrybáři opět vrátili po roce 1860 do Beringova průlivu.[6]
V prosinci 2011 se v Ochotském moři u ostrova Sachalin potopila ropná plošina Kolskaja. Podařilo se zachránit 14 ze 67 pracovníků. Plošina těžila ropu pro ruskou společnost Gazprom. Podle provozovatele společnosti nevznikla žádná ekologická hrozba.[7]
V říjnu 2012 se v Ochotském moři v bouři potopila nákladní loď Amurskaja, která patřila společnosti Polymetal, jejímž vlastníkem byl český podnikatel Petr Kellner. Loď převážela až 750 tun zlaté rudy, o 150 tun více než byla její nosnost. Nikdo z posádky nepřežil.[8]
Klima
[editovat | editovat zdroj]Nejchladnějšími měsíci jsou leden a únor s průměrnou teplotou na severu −23 °C až −24 °C. V nejteplejších měsících (červenec a srpen) je průměrná teplota na severu okolo 15 °C. Na jihu je v zimě −5 °C až −7 °C, v létě je tam 14–18 °C.[2]
Teplota povrchových vod v létě je 8–12 °C, v zimě je to pod 0 °C. Od října do června je téměř celé Ochotské moře zaledněné.[2]
Ochotské moře leží v pásmu monzunového klimatu mírných šířek. Po většinu roku z pevniny vanou studené suché větry, které ochlazují severní polovinu moře.[9]
Flóra a fauna
[editovat | editovat zdroj]Podle druhé skladby organismů žijících v Ochotském moři má arktický charakter. Druhy mírného (boreálního) pásma jsou díky termálnímu působení oceánských vod obývány převážně v jižní a jihovýchodní části moře. Ve fytoplanktonu moře převládají rozsivky, v zooplanktonu pak převládají klanonožci, medúzy, larvy měkkýšů a červi. Na pobřeží jsou početná sídliště slávek, plážovek, měkkýšů, ježovek a korýšů. Ve velkých hloubkách Ochotského moře byla nalezena bohatá fauna bezobratlých (křemité houby, sumýši, hlubokomořští osmipaprskovití koráli a korýši desetinožci) a ryb. Nejbohatší a nejrozšířenější skupinou rostlinných organismů jsou hnědé řasy. V Ochotském moři jsou také rozšířeny červené řasy a v severozápadní části rostou také zelené řasy. Z ryb zde je nejcennější losos. Komerčně se zde loví sledě, tresky, platýsi, navagy a huňáčci. Žijí zde také savci – velryby, tuleni a lachtani. Velký hospodářský význam mají také ploskonozí a kamčatští krabi.[9]
Čištění moře od vraků
[editovat | editovat zdroj]Do roku 2027 probíhá ruský program na vyčištění Ochotského moře od vraků lodí, kterých je u pobřeží 200. Hromady rezivějícího kovu poškozují životní prostředí a ohrožují bezpečnost plavby a tak brání rozvoji regionů, zejména Magadanské oblasti. Vyčištění moře od vraků umožní lepší rybolov a Magadan také bude moci přijímat v přístavu více výletních lodí.[10]
Zálivy
[editovat | editovat zdroj]- Nyjský záliv
- Sachalinský záliv
- Šelichovův záliv
- Taujský záliv
- Tugurský záliv
- Udská zátoka
- záliv Trpělivosti
Průlivy
[editovat | editovat zdroj]Přístavy
[editovat | editovat zdroj]- Abaširi
- Južno-Sachalinsk
- Korsakov
- Magadan
- Nikolajevsk na Amuru, říční přístav
- Ochotsk
- Palana
- Wakkanai
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Почему забыто второе окно Петра в Европу - город-порт Охотск. Российская газета [online]. 2017-01-10 [cit. 2023-02-04]. Dostupné online.
- ↑ a b c d KOLEKTIV AUTORŮ. Malá zemepisná encyklopédia ZSSR. 1. vyd. Bratislava: Obzor, 1977. 856 s. S. 527–528.
- ↑ The Ainu and Early Commerce in the Sea of Okhotsk. nippon.com [online]. 2012-02-28 [cit. 2023-02-04]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Ivan Moskvitin - kozák a objevitel Ochotského moře. HedvabnaStezka.cz [online]. 2012-05-16 [cit. 2023-02-12]. Dostupné online.
- ↑ Поярков Василий Данилович - землепроходец. Экспедиции Пояркова | МУК "Городская Централизованная Библиотека". www.kmslib.ru [online]. [cit. 2023-02-12]. Dostupné online.
- ↑ BOCKSTOCE, John R. Whales, ice, and men : the history of whaling in the western Arctic. [s.l.]: Seattle : University of Washington Press in association with the New Bedford Whaling Museum, Massachusetts 410 s. Dostupné online. ISBN 978-0-295-96318-1.
- ↑ U Sachalinu se převrátila a potopila ropná plošina, zmizelo 49 lidí. iDNES.cz [online]. 2011-12-18 [cit. 2023-02-04]. Dostupné online.
- ↑ Kellnerovu potopenou loď se zlatonosnou rudou poškodila špatná nakládka. iDNES.cz [online]. 2012-11-19 [cit. 2023-02-04]. Dostupné online.
- ↑ a b KANAJEV, V.F.; SUPRANOVIČ, T.I. Охотское море. www.booksite.ru [online]. [cit. 2023-02-11]. Dostupné online.
- ↑ Охотское море расчищают от затонувших кораблей: в Магаданской области подняли еще одно судно. www.korabel.ru [online]. [cit. 2023-02-04]. Dostupné online. (rusky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]Obrázky, zvuky či videa k tématu Ochotské moře na Wikimedia Commons
- Ghost Countries: The Russian Peanut Hole? | Moscow's Problem in the Sea of Okhotsk na YouTube (anglicky)
