Johann Gottfried Herder

Johann Gottfried Herder
Johann Gottfried Herder
Narození	25. srpna 1744; Morąg
Úmrtí	18. prosince 1803 (ve věku 59 let); Výmar
Místo pohřbení	Kostel sv. Petra a Pavla ve Výmaru
Povolání	filozof, teolog, básník, překladatel, spisovatel, literární kritik, literární vědec, publicista a estetik
Alma mater	Královecká univerzita
Témata	filozofie mysli, filozofie jazyka a politická filozofie
Významná díla	Plastik. Einige Wahrnehmungen über Form und Gestalt aus Pygmalions bildendem Traume; Stimmen der Völker in Liedern; Abhandlung über den Ursprung der Sprache
Manžel(ka)	Caroline von Herder
Děti	Siegmund August Wolfgang von Herder; Carl Adelbert von Herder; Luise Stichling; Emil Gottfried von Herder
Příbuzní	Wolfgang von Herder (vnuk)
Vlivy	Immanuel Kant; Baruch Spinoza; Giordano Bruno; Gottfried Wilhelm Leibniz; Johann Georg Hamann
	multimediální obsah na Commons
	galerie na Commons
	původní texty na Wikizdrojích
	citáty na Wikicitátech
	Seznam děl v Souborném katalogu ČR
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Johann Gottfried von Herder [herdr] (25. srpna 1744 Mohrungen [dnes Morąg], Východní Prusko – 18. prosince 1803 Výmar) byl německý spisovatel, filosof, průkopník preromantické estetiky v Německu a protestantský kazatel. Jeho myšlenky o národech a národních jazycích měly rozhodující vliv na německé i české národní obrození.

Život

Pocházel z chudých poměrů, od roku 1762 studoval v Královci (tehdy německy Königsberg), kde mezi jeho učiteli byl také Immanuel Kant. Přiklonil se však k vlasteneckému směru J. G. Hamanna, který zdůrazňoval city proti rozumu a věnoval se dílu německého mystika Jakoba Böhmeho. Roku 1764 přišel jako duchovní a učitel do Rigy, roku 1769 cestoval po Francii a 1770 se ve Štrasburku setkal s o čtyři roky mladším Johannem Wolfgangem Goethem, což mělo pro oba životní význam. Z jejich přátelství vznikla skupina Sturm und Drang. Od roku 1771 se stal vrchním duchovním a dvorním kazatelem v Bückeburgu a roku 1776 se s pomocí Goethovou stal superintendentem ve Výmaru. Později přivítal Francouzskou revoluci, což rozladilo řadu jeho přátel, a nakonec se rozešel i s Goethem.

Je pochován uvnitř Kostela sv. Petra a Pavla (Stadtkirche St. Peter und Paul, hovorově Herderkirche) ve Výmaru.

Myšlení

Byl také ovlivněn francouzským osvícenstvím, na rozdíl od univerzalistického racionalismu Immanuela Kanta však přikládal velký význam národní a jazykové rozmanitosti. Ve své první významné práci „O povaze a původu lidské řeči“ (1772) zkoumal vznik lidského jazyka vůbec a dospěl k závěru, že řeč nejspíše vznikla ne jako nástroj účelové komunikace, ale společného slavení a svátků. Jeho neobyčejně pronikavé náhledy na společenský význam řeči, na její vliv na myšlení a tudíž i na odlišnost lidských kultur dále rozvinul Wilhelm von Humboldt a navázala na ně řada jazykovědců a antropologů až do současnosti.

V jeho osobě vrcholí německé „národní obrození“, to jest plné uznání němčiny jako jazyka vzdělanosti a kultury a její emancipace z nadvlády latiny a francouzštiny, které o sto let později vedlo i ke sjednocení politickému a stalo se vzorem pro národní emancipační hnutí ve střední a východní Evropě. Národ je podle něj skupina lidí spojených společným jazykem, z něhož vyrůstá i jejich společná, ale ode všech jiných odlišná kultura, což dokládal na lidové poezii, kterou jako první sbíral a vydával („Hlasy národů v jejich písních“ 1773). Zabýval se Shakespearem, dávnou poezií germánských národů, ale také poezii Starého zákona, Homérem a Eddou. Proti nekritickému obdivování řecké a latinské antiky vyzvedal středověké umění, zejména gotiku, kterou pokládal za dílo Germánů, vyzvedal však i poezii slovanských národů a předpovídal jim velkou budoucnost. Na to pak navázal romantismus a také české národní obrození.

Význam

Jeho dílo mělo nesmírný vliv na myšlení, kulturu i politiku celého 19. století. Jeho úvahy o jazyce a jazycích jsou živé dodnes. Silně ovlivnil filosofii Hegelovu, Schleiermacherovu a Nietzschovu, ale i myslitele anglické a americké (John Stuart Mill, John Dewey), u nás zejména Františka Palackého a celé národní obrození.

Čeští obrozenci druhé, ofenzivní fáze národního obrození (první polovina 19. století) přijali Herderův popis Slovanů a často ho účelově upravovali. Ten jim věnuje poměrně krátké dva odstavce ve svém rozsáhlém díle Myšlenky k filozofii dějin lidstva. Jednotný národ Slovanů popisuje jako mírumilovné, krotké a zemědělsky zaměřené venkovany, kteří jsou mravní a pohostinní. Věnují se tedy nejvíce zemědělství, ale i drobným řemeslům a kultuře. Označoval je za národ, který nestojí o dobývání a nadvládu nad světem. Kvůli jejich postojům však často bývali podrobováni, a to nejdříve Franky, poté Sasy, a také Tatary. Slovany dále popisoval jako v boji statečné, ale v porobě lhostejné. A co bylo pro obrozence nejdůležitější, věřil, že Slovany čeká svobodná budoucnost, kdy si budou vládnout sami.^[1]

Ačkoli si on sám uvědomoval i nebezpečí národních šovinismů a zdůrazňoval, že národy se „učí navzájem“ a jen ve spolupráci mohou dospět dál, dovolávali se ho všichni vlastenci i nacionalisté až do 20. století. Správně odhadl, že vzestup lidových vrstev a jejich vstup do politiky v demokracii posílí význam veřejné komunikace v lidovém (národním) jazyce, který bude hrát i stále významnější politickou roli.

Citáty

„Jací jsme, takové budou naše děti.“
„Život nám byl dán k práci, lásce a zušlechtění.“
„Nejstarší úděl života je něco nebo někoho milovat tak vroucně, aby člověk proto musel nenávidět jiné.“
„Knihy je třeba číst s takovou rozvahou a opatrností, s jakou byly napsány.“
„Jazyk spojil lidi v národ.“
"Klesni v prach, anebo se vyzbroj řečí!“

Hlavní díla

„Pojednání o původu řeči“ (1772)
„Ještě jedna filosofie dějin ke vzdělání lidstva“ (1774)
„Lidové písně“ (1778–1779), později pod titulem „Hlasy národů v jejich písních“
„Ideje k filosofii dějin lidstva“ („Ideen zur Philosophie der Geschichte der Menschheit“, 1784–1791)
„O daru jazyků při prvních křesťanských Letnicích“ (1794)
„O Vzkříšení jako víře, události a nauce“ (1794)

Odkazy

Reference

↑ http://texty.citanka.cz/herder/sn1-1.html

Literatura

Herder, Johann Gottfried von a Binder, Jan, ed. Uměním k lidskosti: úvahy o jazyce a literatuře. Překlad Jan Binder. Vyd. 1. Praha: OIKOYMENH, 2006. 281 s. Knihovna novověké tradice a současnosti; sv. 52. ISBN 80-7298-147-1.
Herder, Johann Gottfried von. Vývoj lidskosti. Překlad Jan Patočka. V Praze: Jan Laichter, 1941. xxxiii, 469 s. Laichterova filosofická knihovna; sv. 26.
Ottův slovník naučný, heslo Herder, Johann Gottfried. Sv. 11, str. 158.
BARTH, Karl. Protestantská teologie v XIX. století. Překlad Bohuslav Vik. 1. vyd. Svazek I. – Prehistorie. Praha: Ústřední církevní nakladatelství, 1986. 409 s. S. 305–331.
BOJDA, Martin. Herderova filosofie kultury: Herder a německé osvícenství. Praha: Togga, 2015. ISBN 978-80-7476-079-2.

Související články

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Johann Gottfried Herder na Wikimedia Commons
Autor Johann Gottfried Herder ve Wikizdrojích
Osoba Johann Gottfried Herder ve Wikicitátech
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Johann Gottfried Herder
(anglicky) Stanford encyclopedia of philosophy, heslo J. G. von Herder
(anglicky) Herder Bibliography and more
(anglicky) International Herder Society

[1] ttp://texty.citanka.cz/herder/sn1-1.html

[1]