Přeskočit na obsah

Izraelská politická krize 2019–2021

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Izraelská politická krize 2019-2021
Voda vystřelená z vodního děla na demonstranty během protestů proti Netanjahuovi
Základní informace
Datum26. prosinec 2018 – 5. listopad 2021
Trvání3 roky a 3 měsíce
StátIzrael
VýsledekVytvoření vlády Naftali Bennetta
  • Nově zvolení poslanci Knesetu vytvořili většinovou vládní koalici
  • Benjamin Netanjahu sesazen z funkce premiéra
  • Opoziční strany odmítají vstoupit do vlády vedené Benjaminem Netanjahuem, ale nejsou schopny okamžitě vytvořit stabilní vládní koalici
  • Kneset schválil státní rozpočty na rok 2021 i 2022
Typpolitická krize

Izraelská politická krize 2019-2021 byla obdobím politické nestability v Izraeli, kdy se v rozmezí dvou let konaly čtvery předčasné volby do Knesetu: v dubnu 2019, září 2019, březnu 2020 a březnu 2021.

Tato patová situace vznikla v důsledku toho, že liberální křídlo parlamentu odmítlo s Benjaminem Netanjahuem vytvořit koalici, zatímco strana Likud – strana konzervativního křídla – odmítla Netanjahua odvolat z čela strany. Ostatní strany konzervativního křídla odmítly vytvořit koalici bez Netanjahua a Likudu. Žádné z křídel nebylo schopno samo o sobě vytvořit koalici kvůli nerozhodnému počtu mandátů v parlamentu, které držely arabské strany. Někteří poslanci židovských stran (obou křídel) a arabských stran považovali možnost vládní spolupráce za vyloučenou.

Dne 13. června 2021 složila přísahu vláda Naftali Bennetta, která v Knesetu získala důvěru v poměru 60:59 hlasů, přičemž jeden poslanec ze Sjednocené arabské kandidátky se zdržel hlasování. Novou koalici tvoří všechny strany liberálního křídla, konzervativní strany Jamina a Nová naděje a arabská strana Sjednocená arabská kandidátka. Vládu zpočátku povede Naftali Bennett z Jaminy, přičemž liberál Ja'ir Lapid bude v rámci dohody zastávat funkci alternujícího premiéra. Součástí koalice je 61 poslanců Knesetu napříč 8 ideologicky různorodými stranami (různorodost panuje i v rámci liberálního křídla). S minimální většinou 61 poslanců může být proto schvalování zákonů obtížné.

Opozičními stranami jsou Likud, dvě ultraortodoxní strany, ortodoxní nacionalistická strana a Sjednocená kandidátka. Vůdcem opozice se stal Benjamin Netanjahu v čele Likudu, který má v parlamentu 30 křešel (téměř dvakrát více než druhá největší strana); jde o první změnu v čele izraelské vlády od roku 2009, kdy se Netanjahu ujal moci.

Krize skončila schválením státního rozpočtu na rok 2021 i 2022.

Pozadí

[editovat | editovat zdroj]

V průběhu 20. Knesetu, zvoleného po parlamentních volbách v roce 2015, si Netanjahu zajistil čtvrté funkční období v čele třicáté čtvrté vlády. Dne 26. května 2016 vstoupila do vlády strana Jisra'el bejtenu s pěti poslanci. Avigdor Lieberman, předseda Jisra'el bejtenu, byl jmenován ministrem obrany místo Moše Ja'alona.

Dne 14. listopadu 2018 Avigdor Lieberman odstoupil ze své funkce a z koalice, protože vláda schválila příměří s Hamásem, čímž narušil stabilitu vlády. Dne 26. prosince 2018 byl schválen zákon o rozpuštění Knesetu a začala volební kampaň do jednadvacátého Knesetu.

Po dubnu 2019

[editovat | editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete v článku Volby do Knesetu 2019 (duben).
Izrael

Izrael

Součást seriálu:

Politický systém Státu Izrael

z • d • e

Krize začala poté, co po volbách v dubnu 2019 nebyla žádná strana schopna sestavit vládu. Dvě hlavní strany, Kachol lavan a Likud, získaly obě 35 křesel. Likud dostal od prezidenta Re’uvena Rivlina mandát, aby se pokusil sestavit vládu, ovšem premiérovi Benjaminu Netanjahuovi se nepodařilo vytvořit většinovou koalici o 61 křeslech. Likud a jeho spřátelené strany hlasovaly pro rozpuštění Knesetu, místo aby prezident udělil mandát jinému členu Knesetu.[1]

Po září 2019

[editovat | editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete v článku Volby do Knesetu 2019 (září).

Druhé volby se konaly v září 2019. Tentokrát Kachol lavan porazila Likud o jedno křeslo. I přesto, že Kachol lavan měla o jedno křeslo více, Likud získal mandát od prezidenta poté, co získal podporu o jednoho poslance Knesetu více než Kachol lavan. Netanjahuovi se opět nepodařilo sestavit vládu.[2][3] Sestavením vlády byl tedy pověřen Binjamin Ganc, kterému se rovněž nepodařilo sestavit vládu.[4][5] Po neúspěchu Gance vstoupila vláda do období dlouhého 21 dní, ve kterém má jakýkoli z kandidátů možnost sestavit vládu.[6][7] Během období se nikomu nepodařilo sestavit vládu a Kneset byl rozpuštěn.

Po březnu 2020

[editovat | editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete v článku Volby do Knesetu 2020.

V březnu 2020 se konaly třetí volby. Tentokrát Likud získal více křesel než Kachol lavan, ale Ganc získal větší podporu od potenciálních spojenců v Knesetu a získal mandát od prezidenta. Ganc přesto nedokázal sjednotit dostatek spojenců do koalice. Jeho strana byla dohodnuta na výměně předsedy Knesetu. V návaznosti na to bývalý předseda Knesetu Juli-Joel Edelstein odmítl svolat plénum, aby hlasovalo o jeho výměně. Toto odmítnutí vyvolalo ústavní krizi. Hnutí ha-Tnu'a le-ma'an echut ha-šilton be-Jisra'el se obrátilo na Nejvyšší soud, který Edelsteinovi nařídil svolat Kneset. V návaznosti na to Edelstein rezignoval.[8][9] Mezitím se v Izraeli zhoršila pandemie covidu-19, což urychlilo jednání o vytvoření nové vlády. Dne 26. března složil Ganc přísahu jako nový předseda Knesetu s podporou Likudu,[10] což způsobilo rozkol v Kachol lavan. Nakonec se 20. dubna 2020 Likud a Kachol lavan dohodly na vládě, jejíž součástí byla i „dohoda o rotaci“ mezi Gancem a Netanjahuem na postu premiéra.[11] Po neúspěšném hlasování o rozpočtu v prosinci 2020 se však vládní koalice opět rozpadla a na březen 2021 byly vypsány nové volby, bezprecedentně čtvrté za pouhé dva roky.[12][13][14]

Po březnu 2021

[editovat | editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete v článku Volby do Knesetu 2021.

Izraelský prezident Re'uven Rivlin se 5. dubna 2021 sešel s předsedy všech politických stran[15] a následující den pověřil Benjamina Netanjahua sestavením vlády.[16] Netanjahu dostal na sestavení vlády čas do konce 4. května.[17][18] Netanjahu v daném termínu vládu nesestavil.[19][20] Následující den Rivlin pověřil druhým mandátem Ja'ira Lapida.[21][22] Dne 9. května bylo oznámeno, že Lapid a Naftali Bennett dosáhli v koaličních jednáních významného pokroku.[23] Dne 10. května bylo oznámeno, že se plánuje vytvoření nové vlády složené ze současné opozice, ale že islamistická strana Sjednocená arabská kandidátka, která v důsledku nedávných válečných akcí v Gaze pozastavila rozhovory s Lapidem i Bennettem, musí ještě přislíbit podporu, aby opoziční poslanci Knesetu měli většinu.[24][25] Koncem května si Lapid zajistil podporu Kachol lavan, Strany práce, Jisra'el bejtenu, Nové naděje a Merecu, přičemž podporu mu případně poskytly i strany Jamina a Sjednocená arabská kandidátka.[26] Dne 30. května Bennett v televizním projevu oznámil, že Jamina vstoupí do vlády s Lapidem poté, co všichni poslanci Knesetu za Jaminu kromě jednoho souhlasili s podporou tohoto rozhodnutí.[27]

Po jednání s Lapidem a Bennettem podepsal 2. června 2021 předseda Sjednocené arabské kandidátky Mansúr Abbás dokument, který jeho stranu připoutal ke koalice, a souhlasil s tím, že jeho strana vstoupí do vlády bez Netanjahua.[28][29] Jen hodinu před vypršením svého mandátu 2. června Lapid informoval odstupujícího prezidenta Re'uvena Rivlina, že může sestavit novou vládu.[30][31][22][32] Bennettova strana Jamina se 11. června stala poslední opoziční frakcí, která podepsala koaliční smlouvu s Lapidovou stranou Ješ atid, a umožnila tak 13. června složit přísahu šestatřicáté vlády.[33] Dne 5. listopadu, když Kneset schválil státní rozpočet na rok 2021 i 2022, krize skončila, čímž byla na čas zajištěna politická stabilita.[34]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku 2019–2021 Israeli political crisis na anglické Wikipedii.

  1. ↑ HOFFMAN, Gil; HARKOV, Lahav. Israel goes back to elections as Netanyahu fails to form coalition. The Jerusalem Post [online]. 2019-05-30 [cit. 2022-04-09]. Dostupné online. 
  2. ↑ HUMPÁLOVÁ, Jolana. Netanjahu koalici nesestavil, na řadě je jeho rival Ganc. Lidé vládě nevěří, říká izraelská novinářka. Seznam Zprávy [online]. Seznam.cz, 2019-10-22 [cit. 2022-04-09]. Dostupné online. 
  3. ↑ HOLMES, Oliver. Benjamin Netanyahu tells Israeli president he cannot form government. The Guardian [online]. 2019-10-21 [cit. 2022-04-09]. Dostupné online. 
  4. ↑ Třetí předčasné volby za rok? Vládu v Izraeli nesestavil ani Ganc. iDNES.cz [online]. 2019-11-20 [cit. 2022-04-09]. Dostupné online. 
  5. ↑ LIS, Jonathan. Israeli President to Task Gantz With Forming Government on Wednesday. Ha'arec [online]. 2019-10-22 [cit. 2022-04-09]. Dostupné online. 
  6. ↑ Ani Gantz při sestavování vlády neuspěl. Izrael tak míří k dalším volbám [online]. Česká televize, 2019-11-20 [cit. 2022-04-09]. Dostupné online. 
  7. ↑ Rivlin hands mandate to form government to Knesset, slams 'miserable political situation'. Ynet [online]. 2019-11-21 [cit. 2022-04-09]. Dostupné online. 
  8. ↑ V Izraeli rezignoval šéf parlamentu, oddálil tak hlasování o svém nástupci. EuroZprávy.cz [online]. 2020-03-25 [cit. 2022-04-09]. Dostupné online. 
  9. ↑ WOOTLIFF, Raoul. In bombshell, Yuli Edelstein resigns to avoid calling vote on new speaker. The Times of Israel [online]. 2020-03-25 [cit. 2022-04-09]. Dostupné online. 
  10. ↑ WOOTLIFF, Raoul. Elected Knesset speaker by right wing, Gantz heads for government with Netanyahu. The Times of Israel [online]. 2020-03-26 [cit. 2022-04-09]. Dostupné online. 
  11. ↑ LEVINSON, Chaim. Netanyahu, Gantz Sign Coalition Deal to Form Government. Ha'arec [online]. 2020-04-20 [cit. 2022-04-09]. Dostupné online. 
  12. ↑ ROKOS, Milan. Volby v Izraeli: Souzený Netanjahu bojuje o přežití. Šance má solidní. Seznam Zprávy [online]. Seznam.cz, 2021-03-23 [cit. 2022-04-09]. Dostupné online. 
  13. ↑ V Izraeli hrozí nové volby. Vláda se ani na poslední chvíli nedojednala rozpočtový kompromis. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2020-12-22 [cit. 2022-04-09]. Dostupné online. 
  14. ↑ WOOTLIFF, Raoul. Israel calls 4th election in 2 years as Netanyahu-Gantz coalition collapses. The Times of Israel [online]. 2020-12-23 [cit. 2022-04-09]. Dostupné online. 
  15. ↑ Netanyahu secures most nominations for PM; Rivlin to tap candidate Tuesday. The Times of Israel [online]. 2021-04-05 [cit. 2022-04-09]. Dostupné online. 
  16. ↑ Izraelskou vládu bude sestavovat dosavadní premiér. Netanjahu dostal pověření od prezidenta Rivlina. Lidové noviny [online]. 2021-04-06 [cit. 2022-04-09]. Dostupné online. 
  17. ↑ Netanjahu hledá, jak ze slepé uličky. Izraelského premiéra by mohlo určit rychlé referendum. Lidové noviny [online]. 2021-04-20 [cit. 2022-04-09]. Dostupné online. 
  18. ↑ LIS, Jonathan. In Crunch Time, Right-wing Leader Bennett Says Netanyahu 'Doesn't Have a Government'. Ha'arec [online]. 2021-05-03 [cit. 2022-04-09]. Dostupné online. 
  19. ↑ Izraelský premiér Netanjahu nesestavil vládu a šanci dostal jeho odpůrce Lapid. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2021-05-07 [cit. 2022-04-09]. Dostupné online. 
  20. ↑ LIS, Jonathan; KHOURY, Jack. After Netanyahu Fails, Lapid Gathers 56 Recommendations to Form Next Government. Ha'arec [online]. 2021-05-05 [cit. 2022-04-09]. Dostupné online. 
  21. ↑ V Izraeli se o sestavení vlády pokusí opoziční lídr Jair Lapid. Prezident mu na to dal čtyři týdny. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2021-05-05 [cit. 2022-04-09]. Dostupné online. 
  22. ↑ a b HOFFMAN, Gil. Lapid, Bennett hope to form government within a week. The Jerusalem Post [online]. 2021-05-05 [cit. 2022-04-09]. Dostupné online. 
  23. ↑ Lapid, Bennett make major headway in coalition talks: reports. I24 NEWS [online]. 2021-05-09 [cit. 2022-04-09]. Dostupné online. 
  24. ↑ WOOTLIFF, Raoul; SCHNEIDER, Tal. ‘Change bloc’ seeking to swear in new government as early as Tuesday. The Times of Israel [online]. 2021-05-09 [cit. 2022-04-09]. Dostupné online. 
  25. ↑ FULBRIGHT, Alexander. Ra’am freezes coalition talks with ‘change bloc,’ amid violence. The Times of Israel [online]. 2021-05-10 [cit. 2022-04-09]. Dostupné online. 
  26. ↑ HAUSER TOV, Michael. Israel Election: Bennett Expected to Announce Coalition Deal With Lapid Within Days, Source Says. Ha'arec [online]. 2021-05-29 [cit. 2022-04-09]. Dostupné online. 
  27. ↑ With his party’s support, Bennett says he’s heading into government with Lapid. The Times of Israel [online]. 2021-05-30 [cit. 2022-04-09]. Dostupné online. 
  28. ↑ Mansour Abbas signs coalition agreement to unseat Benjamin Netanyahu. The National [online]. 2021-06-03 [cit. 2022-04-09]. Dostupné online. 
  29. ↑ HAUSER TOV, Michael. Lapid expected to The Tell President He Has Succeeded in Forming a Government. Ha'arec [online]. 2021-06-03 [cit. 2022-04-09]. Dostupné online. 
  30. ↑ Netanjahu po 12 letech končí. Šéf izraelské opozice oznámil prezidentovi, že sestavil vládní koalici. Lidové noviny [online]. 2021-06-02 [cit. 2022-04-09]. Dostupné online. 
  31. ↑ HOFFMAN, Gil. Lapid tells Rivlin: I have succeeded in forming coalition with Bennett. The Jerusalem Post [online]. 2021-06-03 [cit. 2022-04-09]. Dostupné online. 
  32. ↑ What happens now: A timetable of the process to (maybe) form a government. The Times of Israel [online]. 2021-03-26 [cit. 2022-04-09]. Dostupné online. 
  33. ↑ Lapid finalizes coalition deals with all parties in incoming ‘change government’. The Times of Israel [online]. 2021-06-11 [cit. 2022-04-09]. Dostupné online. 
  34. ↑ KERSHNER, Isabel. Israel Passes First Budget in More Than 3 Years in Lifeline for Government. The New York Times [online]. 2021-11-04 [cit. 2022-04-09]. Dostupné online. ISSN 0362-4331. 
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Izraelská_politická_krize_2019–2021&oldid=21824484“