Hans Werner Henze
| Hans Werner Henze | |
|---|---|
 | |
| Základní informace | |
| Rodné jméno | Hans Werner Henze |
| Narození | 1. července 1926 Gütersloh |
| Úmrtí | 27. října 2012 (ve věku 86 let) Drážďany |
| Místo pohřbení | Lazio |
| Žánry | opera, symfonie, vokální hudba a klasická hudba |
| Povolání | hudební skladatel, muzikolog, jazzový hudebník, vysokoškolský učitel, dirigent, skladatel filmové hudby a hudební pedagog |
| Nástroje | klavír |
| Vydavatel | Deutsche Grammophon |
| Členem skupin | Akademie Umění DDR Berlínská akademie umění Deutsche Akademie für Sprache und Dichtung Bavorská akademie krásných umění |
| Významná díla | Der Prinz von Homburg Gisela! Boulevard Solitude Hans Werner Henze Das Floß der Medusa |
| Ocenění | Berlínská umělecká cena (1958) Bachova cena Svobodného a hansovního města Hamburk (1983) Hudební cena Ernsta von Siemense (1990) Musikpreis der Stadt Duisburg (1995) Hans von Bülow Medal (1997) … více na Wikidatech |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Hans Werner Henze (1. července 1926, Gütersloh – 27. října 2012, Drážďany) byl německý hudební skladatel. Po většinu svého života žil v Itálii.
Život a kariéra
[editovat | editovat zdroj]Narodil se v rodině učitele, se svým otcem se v mládí dostal do hlubokého konfliktu kvůli otcovu nacistickému přesvědčení; když se projevila homosexualita budoucího skladatele, řekl mu prý otec, že „takoví jako on patří do koncentráku“.[1] Jako dospívající byl povolán do Wehrmachtu, což ho na celý další život zatížilo pocity spoluviny a odporu k válce. V únoru 2009 byla nalezena evidenční karta zaznamenávající jej jako člena NSDAP, kam měl podle záznamu vstoupit roku 1944 jako sedmnáctiletý; přihláška s jeho podpisem se však nenašla a skladatel popírá, že by kdy o členství v nacistické straně žádal.[2][3]
Hudbu studoval v Německu a v Paříži. První velký skladatelský úspěch zaznamenal roku 1952 operou Boulevard Solitude na motivy příběhu Manon Lescaut. Pro odpor k politicky konzervativnímu klimatu v Německu přesídlil roku 1953 do Itálie. Vstoupil do italské komunistické strany a levicovou politiku podporoval i svou tvorbou a veřejným vystupováním. Byl nositelem řady vyznamenání, čestných doktorátů a jiných poct.
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Peter Petersen: Du sollst ja nicht weinen, sagt eine Musik - Hans Werner Henze zum 80. Geburtstag Archivováno 6. 10. 2008 na Wayback Machine., Berliner Zeitung, 1. Juli 2006, Seite 20
- ↑ Malte Herwig: Das doofe Dur der Angepassten, Weltwoche, 11. Februar 2009
- ↑ Franziska Augstein: H. W. Henze und die NSDAP Archivováno 3. 3. 2009 na Wayback Machine., Süddeutsche Zeitung, 12. Februar 2009
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]Obrázky, zvuky či videa k tématu Hans Werner Henze na Wikimedia Commons
- Projekt "eSACHERe" Archivováno 4. 2. 2010 na Wayback Machine.
- BBC Famed German composer Hans Werner Henze dies
