Přeskočit na obsah

Karel Reichenbach

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Karel Reichenbach
Narození12. února 1788
Stuttgart
Úmrtí19. ledna 1869 (ve věku 80 let)
Lipsko
Alma materUniverzita Tübingen
Povoláníchemik, inženýr, podnikatel, geolog, metalurg, botanik, astrolog, filozof a přírodovědec
DětiHermine von Reichenbach[1][2]
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Baron Dr. Karl Ludwig von Reichenbach (12. února 1788 – 19. ledna 1869) byl německý chemik, geolog, metalurg, přírodovědec, průmyslník a filozof. Je znám jako objevitel výrobků z dehtu, jako je parafín, pittakal (první syntetické barvivo) a fenol. Kromě toho se věnoval i bádání o vyšší lidské nervové činnosti, které se zabývalo senzitivními jevy - vyzařováním magnetických vln, které nazval OD. Stal se významnou osobností v rozvoji rájeckého a blanenského panství, které vlastnil rod pánů ze Salmu, zajímal se též o Moravský kras.

Životopis

[editovat | editovat zdroj]

Narodil se 12. února 1788 ve Stuttgartu. Studoval na univerzitě v Tübingenu, kde získal titul doktora filozofie. V mládí se zajímal o vytvoření německého státu, který by vznikl z tehdejší řady malých německých států a státečků. Postupem času zaměřil svoji pozornost na ryze vědecké záležitosti. Navštívil hutě v Německu a ve Francii a stal se odborníkem v hutnictví. Roku 1821 ho vzal do svých služeb starohrabě Hugo František Salm. Karel Reichenbach se stal vůdčí osobností jeho panství a byl jmenován do funkce ředitele rozsáhlých průmyslových knížecích podniků. Povznesl železářství do té úrovně, že se blanenské železárny staly na dlouhou dobu největší továrnou v Rakouském císařství. Kromě své činnosti se též zajímal o Moravský kras, prováděl zde zkoumání a výškopisná měření.

Syn Huga Salma Hugo Karel Eduard však začal na něj, pro jeho nesporné úspěchy, žárlit, z čehož vznikly soudní spory. Jejich následkem bylo odstěhování Karla Reichenbacha v roce 1840 do Vídně. Zde se na zámku Kobenzl začal věnovat svým „odistickým” bádáním, též se zabýval zkoumáním meteoritů. V závěru svého života získal nálepku škarohlída a podivína, který se straní lidí. Zemřel v Lipsku 19. ledna 1869 zcela opuštěn.

Ódické jevy

[editovat | editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete v článku Od (esoterika).

K výzkumu tzv. ódických jevů dospěl na základě „empirických a zákonitou cestou sesbíraných fyzických a fyziologických podkladů” a jeho pohled na tyto jevy se dle jeho vlastních slov „podstatně liší od často vyumělkovaných a poně­kud zmatených názorů o tzv. živočišném či animálním magnetismu”. Jak sám říkal, zabýval se ve skuteč­nosti jen výzkumem senzitivní percepce (předmluva k 2. vydání Ódických listů z roku 1856), přičemž jeho poznatky potvrdilo hned několik badatelů. Dr. Buch­mann von Alvensleben ve svém díle Die Hydrometeore in ihrer Beziehung zur Reizung der sensitiven Nervenfaser prohlásil, že „pokusy Dr. Reichenbacha četnými vlastními pokusy potvrdil”. V jiném díle, nazvaném Das Od, eine wissenschaftliche Skizze, vyjmeno­val Dr. Büchner von Tübingen případy, kdy byly za jeho přítomnosti pozorovány jevy, po­pisované Reichenba­chem (těchto experimentů se zúčastnili i Dr. Ranke a profesor Rapp). Dr. Ne­umann, sám senzitivní potom, co pozoroval ve tmě „ódi­cké světlo ve všech jeho hlavních for­mách”, do­konce vystavěl za účelem experi­mentálního výzkumu v Berlíně temnou komoru, kde v průběhu prvních pokusů vidělo světelné jevy, Reichenbachem udávané, celkem 34 různých osob (část svých pokusů zveřejnil Dr. Neumann v časopise Atheneum für Heilgymnastik). V Anglii potvr­dil poznatky z Reichenba­chova výzkumu senzitivní percepce ve spise Letters on animal magne­tism též William Gre­gory, profesor chemie na univerzitě v Edinburghu (v Anglii v té době autorita sta­věná po bok Michaela Faradaye), který také sám přeložil některé z Reichenbachových spisů do anglič­tiny (ty překládal i Dr. John Ashburner, v anglických překladech zachovávající pů­vodní termín „Od”, který Gregory nahrazuje termínem „Odyle”).

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Dostupné online.
  2. ↑ Dostupné online.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Karel Absolon, Moravský kras, 1970
  • Karel Wágner, Reichenbachovo světlo, Praha 2011

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Karel_Reichenbach&oldid=23103512“