Přeskočit na obsah

Kalixt II.

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jeho Svatost
Kalixt II.
162. papež
Církevřímskokatolická
Zvolení2. února 1119
Uveden do úřadu9. února 1119 (konsekrace)
Pontifikát skončil13. prosince 1124
PředchůdceGelasius II.
NástupceHonorius II.
Osobní údaje
Rodné jménoGuy de Vienne
Datum narozenícca 1060
Místo narozeníQuingey, Burgundské hrabství, Svatá říše římská Svatá říše římská
Datum úmrtí13. prosince 1124
Místo úmrtíŘím Papežský stát Papežský stát, Svatá říše římská Svatá říše římská
Místo pohřbeníLateránská bazilika
PříbuzníGisela Burgundská[1], Sibyla Burgundská, Klementina Burgundská, Ermentruda Burgundská[2], Štěpán I. Burgundský, Renaud II. Burgundský, Raymond Burgundský a Bertha of Leon (sourozenci)
Seznam papežů nosících jméno Kalixt
multimediální obsah na Commons
citáty na Wikicitátech
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kalixt II., vlastním jménem Guido z Vienne nebo Guido Burgundský (francouzsky Gui de Bourgogne , 1060? – 13. prosince 1124) byl papežem, jeho jméno řeckého původu znamená Nejkrásnější.

Životopis

[editovat | editovat zdroj]

Datum narození Guida Burgundského, pozdějšího papeže Kalixta II., není známo. Narodil se jako čtvrtý syn do rodiny burgundského hraběte Viléma I. O jeho mládí se mnoho neví, první zmínka v písemných pramenech dokládá až jeho působení jako arcibiskupa z Vienny od roku 1088. Současně je známo, že před svým zvolením papežem zastával funkci papežského legáta ve Francii za pontifikátu Paschalise II. Po smrti svého předchůdce Gelasia II. byl 2. února 1119 zvolen papežem a o týden později byl korunován ve svém arcibiskupském sídle. [3]

Období jeho pontifikátu se vyznačuje ukončením sporu o investituru. To, že nebyl mnichem a měl jasné diplomatické a politické kvality díky svému aristokratickému vychování, živilo naděje na řešení napjaté situace s císařstvím, konkrétně s císařem Jindřichem V. Říšský sněm v Mohuči (svolaný v roce 1119) uznal Kalixta II. za legitimního papeže a odsoudil vzdoropapeže Řehoře VIII., který ovšem v té době stále okupoval římský stolec. Kalixt po tomto dílčím úspěchu svolal nový koncil do Remeše, jehož se měl zúčastnit i císař Jindřich, ale pro vzájemnou nedůvěru k setkání nedošlo. Koncil jednomyslně schválil kánon, který zakazoval laickou investituru biskupství a papežství. Ze strany Jindřicha V. se ale nedočkal žádného kompromisu a proto jej společně s Řehořem VIII. 30. října 1119 exkomunikoval.[4]

Poté se Kalixt vypravil do Říma, kam triumfálně 3. června 1120 vstoupil a donutil Řehoře i přes podporu jeho římských císařských spojenců uprchnout do Sutri, odkud byl Řehoř po obléhání vydán a vykázán do kláštera, kde poté také v zajetí zemřel.[5]

Kalixt se po celou dobu svého pontifikátu snažil všemožně dohodnout s císařem na řešení sporných otázek a roku 1121 intenzivně vyjednával s papežství nakloněnými německými knížaty, až byl vypracován návrh vzájemné dohody, který provázel následná mírová jednání ve Wormsu, kde bylo 23. září 1122 konečně dosaženo smíru, jež byl formulován v tzv. konkordátu wormském (nebo lat. Pactum Calixtinum). V dokumentu bylo stanoveno, že právo jmenování biskupů náleží výhradně papeži, i když schvaloval císaři právo být přítomen při jejich volbě, a císaři byla vyhrazena zase čistě investitura světská. Výsledek vzájemné dohody byl definitivně potvrzen na papežem svolaném devátém ekumenickém koncilu v Lateránu v březnu roku 1123, který také schválil všechny kánony doposud vydané předchozími koncily.[6]

Konkordát i následný koncil tedy slavnostně potvrdily primát římské církve v osobě papeže a zamezily tím jakýmkoliv pokusům o nezávislost ze strany velkých národních církví.

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Portrét papeže Klaxita II. v bazilice sv. Pavla za hradbami

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Kindred Britain.
  2. ↑ Charles Cawley: Medieval Lands. Dostupné online. [cit. 2016-02-09].
  3. ↑ Pope Kalixtus II [online]. Wikipedia, the free encyclopedia [cit. 2012-12-07]. Dostupné online. 
  4. ↑ RENDINA, Claudio. Příběhy papežů: dějiny a tajemství : životopisy 265 římských papežů. Praha: Volvox Globator, 2005. 714 s. ISBN 8072075748. S. 304. 
  5. ↑ RENDINA, C. Příběhy papežů. Praha: [s.n.], 2005. ISBN 8072075748. S. 304. 
  6. ↑ Pope Callistus II [online]. New advent [cit. 2012-12-07]. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Papež
Předchůdce:
Gelasius II. 		1119–1124
Kalixt II. 		Nástupce:
Honorius II.
Papežové
Seznam papežů
1.–4. století
5.–8. století
9.–12. století
  • Štěpán IV.
  • Paschal I.
  • Evžen II.
  • Valentin
  • Řehoř IV.
  • Sergius II.
  • Lev IV.
  • Benedikt III.
  • Mikuláš I. Veliký
  • Hadrián II.
  • Jan VIII.
  • Marinus I.
  • Hadrián III.
  • Štěpán V.
  • Formosus
  • Bonifác VI.
  • Štěpán VI.
  • Roman
  • Theodor II.
  • Jan IX.
  • Benedikt IV.
  • Lev V.
  • Sergius III.
  • Anastasius III.
  • Lando
  • Jan X.
  • Lev VI.
  • Štěpán VII.
  • Jan XI.
  • Lev VII.
  • Štěpán VIII.
  • Marinus II.
  • Agapetus II.
  • Jan XII.
  • Lev VIII.
  • Jan XIII.
  • Benedikt VI.
  • Benedikt VII.
  • Jan XIV.
  • Jan XV.
  • Řehoř V.
  • Silvestr II.
  • Jan XVII.
  • Jan  XVIII.
  • Sergius IV.
  • Benedikt VIII.
  • Jan XIX.
  • Benedikt IX.
  • Silvestr III.
  • Benedikt IX.
  • Řehoř VI.
  • Klement II.
  • Benedikt IX.
  • Damasus II.
  • Lev IX.
  • Viktor II.
  • Štěpán IX.
  • Mikuláš II.
  • Alexandr II.
  • Řehoř VII.
  • Viktor III.
  • Urban II.
  • Paschalis II.
  • Gelasius II.
  • Kalixt II.
  • Honorius II.
  • Inocenc II.
  • Celestýn II.
  • Lucius II.
  • Evžen III.
  • Anastasius IV.
  • Hadrián IV.
  • Alexandr III.
  • Lucius III.
  • Urban III.
  • Řehoř VIII.
  • Klement III.
  • Celestýn III.
  • Inocenc III.
    		•
    13.–16. století
    17. století–současnost
    Nejsou zde uvedeni vzdoropapežové. Papežové vyznačení tučně jsou katolickou církví titulováni jako svatí.
    Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Kalixt_II.&oldid=23539112“