KGB

KGB (v azbuce КГБ, rusky celým názvem Комитет государственной безопасности [kamiťét gasudárstvěnoj bězapásnosti], česky Výbor státní bezpečnosti) byla hlavní sovětská tajná služba, která současně plnila úkoly špionáže, kontrašpionáže a tajné policie v Sovětském svazu. Kromě těchto oborů pod ni ještě spadala některá odvětví sovětského vojenského výzkumu. Byla pověřena zpracovávat všechny zpravodajské informace, přibližně to, co ve Spojených státech prováděla CIA nebo oddělení kontrašpionáže FBI. Jako tajná služba byla pověřena také potlačováním politické opozice, včetně rozsáhlého použití násilí a provokatérů. 5. července 1978 byla přejmenována na KGB Sovětského svazu. Organizace vznikla 13. března 1954 a zanikla 3. prosince 1991.

Historie

Jednalo se o nástupnickou složku po ČECE a NKVD. Po rozpadu SSSR se 6. listopadu 1991 následnickou organizací stala FSK (rusky Федера́льная Слу́жба Контрразве́дки, Federální služba kontrarozvědky), která byla 3. dubna 1995 přejmenována na: FSB (rusky ФСБ, Федеральная служба безопасности Российской Федерации, Federální služba bezpečnosti Ruské federace).

Členění KGB

Vedení

1. úroveň: Ústřední výbor KSSS – Politbyro – ÚV společensko-právní oddělení
2. úroveň: Kolegium – Předseda KGB a jeho náměstci – Stranický výbor KGB (Zvláštní inspekce a Sekretariát)

Zabezpečení: Kádrová správa – Správa pro plán a finance – Mobilisační správa – Administrativně-hospodářská správa

Hlavní správy

1. správa – Zahraniční zpravodajská činnost
2. správa – Vnitřní bezpečnost a kontrarozvědka
8. správa – Spojení a šifrovací služba
Pohraniční vojska – (čítala cca 230.000 příslušníků)

Správy

3. správa – Vojenská kontrarozvědka
4. správa – Doprava
5. správa – Ochrana ústavního pořádku – otázky ideologie a disentu
6. správa – Ekonomická kontrarozvědka a bezpečnost průmyslu
7. správa – Vnější sledování – telekomunikace, kryptologie
15. správa – Ochrana vládních objektů
16. správa – Radioodposlech a elektronická rozvědka
Správa operativně technická
Výstavba vojenských objektů

Oddělení a odbory

Služba ochrany (bývalá 9. správa – vládní ochranka)

Vyšetřovací oddělení
Vládní spojení
Vysoká škola KGB (Andropovův institut)
10. oddělení – Archivy
6. oddělení – zachycování a kontrola korespondence
12. oddělení – odposlech

Předsedové KGB

Ivan Alexandrovič Serov 1954–1958
Alexandr Nikolajevič Šeljepin 1958–1961
Vladimír Jefimovič Semičastnyj 1961–1967
Jurij Vladimirovič Andropov 1967–1982
Vitalij Vasiljevič Fedorčuk 1982 (květen–prosinec)
Viktor Michajlovič Čebrikov 1982–1988
Vladimir Alexandrovič Krjučkov 1988–1991 (srpen)
Vadim Bakatin 1991 (srpen–listopad)

Podpora terorismu

Šéf rumunské depozitury KGB a šéf rumunské tajné služby generál Ion Mihai Pacepa ve svých knihách uvádí, že OOP byl projekt KGB a Jásir Arafat byl vycvičen v KGB.^[1]^[2] OOP byla desetiletí financována a zásobována ze států socialistického bloku (Semtex z Československé socialistické republiky). Ion Mihai Pacepa, Viktor Suvorov a Stanislav Luněv uvádějí, že za vznikem novodobého islámského terorismu stojí SSSR, jednou z prvních akcí bylo financování a zásobování OOP a vyškolení jeho čelných představitelů.^[3]^[4]^[5] Terorismus SSSR viděl jako efektivnější taktiku oproti standardní vojenské operaci proti Izraeli, které vždy skončily prohrou. Toto potvrzuje např. Wallace Edward Brand z University of California^[1] nebo Marius Laurinavičius, Senior Analyst, EESC ve své práci Do traces of KGB, FSB and GRU lead to Islamic State?^[6] Generál KGB Alexandr Sacharovskij řekl: „V dnešním světě, kdy jaderné zbraně mají zastaralou vojenskou sílu, terorismus by se měl stát naší hlavní zbraní.“^[7]

Odkazy

Reference

↑ ^a ^b Archivovaná kopie. www.aim.org [online]. [cit. 2016-04-30]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-04-24.
↑ http://www.nationalreview.com/article/218533/russian-footprints-ion-mihai-pacepa
↑ Stanislav Luněv. Through the Eyes of the Enemy: The Autobiography of Stanislav Lunev, Regnery Publishing, Inc., 1998. ISBN 0-89526-390-4.
↑ Viktor Suvorov Inside Soviet Military Intelligence Archivováno 30. 8. 2005 na Wayback Machine., 1984, ISBN 0-02-615510-9.
↑ Viktor Suvorov Spetsnaz Archivováno 10. 9. 2005 na Wayback Machine., 1987, Hamish Hamilton Ltd, ISBN 0-241-11961-8.
↑ http://www.eesc.lt/uploads/news/id834/Putins%20Russia%20ENG%20No8.pdf
↑ Russian Footprints - by Ion Mihai Pacepa, National Review Online, August 24, 2006

Literatura

Desmond Ball a Robert Windren: Sovětská elektronická rozvědka – Organizace a řízení
ANDREW, Christopher: KGB: důvěrná zpráva o zahraničních operacích od Lenina do Gorbačova, East Art Agency Publishers, Praha 1994 – ISBN 80-900049-8-9
Vasilij Mitrochin, Christopher Andrew: „Štít a meč – Mitrochinův archiv a Tajná historie KGB“

Související články

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu KGB na Wikimedia Commons
Slovníkové heslo KGB ve Wikislovníku
Téma KGB ve Wikicitátech
Vozy Lada pro KGB palba.cz

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

[#1-1] Archivovaná kopie. www.aim.org [online]. [cit. 2016-04-30]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-04-24.

[2] ttp://www.nationalreview.com/article/218533/russian-footprints-ion-mihai-pacepa

[Lunev-3] Stanislav Luněv. Through the Eyes of the Enemy: The Autobiography of Stanislav Lunev, Regnery Publishing, Inc., 1998. ISBN 0-89526-390-4.

[Suvorov-1-4] Viktor Suvorov Inside Soviet Military Intelligence Archivováno 30. 8. 2005 na Wayback Machine., 1984, ISBN 0-02-615510-9.

[Suvorov-2-5] Viktor Suvorov Spetsnaz Archivováno 10. 9. 2005 na Wayback Machine., 1987, Hamish Hamilton Ltd, ISBN 0-241-11961-8.

[6] ttp://www.eesc.lt/uploads/news/id834/Putins%20Russia%20ENG%20No8.pdf

[7] Russian Footprints - by Ion Mihai Pacepa, National Review Online, August 24, 2006

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]