František V. Modenský

František V. Modenský
	Portrét z období let (1845–1850); autor Luigi Manzini
Doba vlády	1846–1859
Narození	1. června 1819; Modena
Úmrtí	20. listopadu 1875; Vídeň
Pohřben	Císařská hrobka ve Vídni
Předchůdce	František IV.
Manželka	Adéla Augusta Bavorská
Potomci	Anna Beatrice (1848–1849)
Dynastie	Habsbursko-Lotrinská; Rakouští-Este
Otec	František IV. Modenský
Matka	Marie Beatrice Savojská
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

František V. Modenský (1. června 1819, Modena – 20. listopadu 1875, Vídeň) byl v letech 1846 až 1859 modenským, reggijským, masským a carrarským vévodou. Dále byl také arcivévodou rakouským, princem českým, uherským a chorvatským. Pocházel z rakouské dynastie z Este, což byla vedlejší větev habsbursko-lotrinské dynastie.

Život

František byl starším ze dvou synů modenského vévody Františka IV. (1779–1846) a jeho ženy Marie Beatrice Savojské (1792–1840), dcery sardinského krále Viktora Emanuela I.

Po smrti matky v roce 1840 se stal dalším pretendentem Jakobitů anglického, skotského a irského trůnu. Po jeho smrti přešel tento post na jeho neteř, bavorskou královnu Marii Terezu.

Manželství, potomci

V roce 1842 si vzal za ženu princeznu Adelgundu Bavorskou, dceru bavorského krále Ludvíka I. Z manželství se roku 1848 narodila jediná dcera Anna Beatrice, která však zemřela již následujícího roku 1849.

Vévoda modenský

Na modenský trůn nastoupil František po smrti svého otce v roce 1846. O rok později, v roce 1847, kdy zemřela Marie Luisa Habsbursko-Lotrinská, parmská, piacenzská a guastallská vévodkyně, připadla Guastalla právě Františku V. z Modeny.^[1]

Za revoluce v březnu roku 1848 byl vévoda František nucen uprchnout před lidovým povstáním, téhož roku v srpnu byl za pomoci rakouského vojska znovu instalován na trůn.^[1] V listopadu ještě unikl neúspěšnému atentátu. Ani další léta neuklidnila napjatou situaci.

Po francouzsko-piemontské válce roku 1859 byl vévoda František z Modeny nucen uprchnout (14. června), když bylo vévodství anektováno francouzskými a piemontskými vojsky. V prosinci roku 1859 se Modena, Parma a Toskánsko spojily ve Spojené středoitalské provincie. Již 18. března následujícího roku 1860 začlenil sardinský král Viktor Emanuel II. vévodství do nově vzniklého Italského království. František o čtyři dny později protestoval, avšak bez výsledku.

Po tomto tentokrát již definitivním opuštění své země se uchýlil do Vídně, kde žil v Modenském paláci. Měl rovněž letní sídlo na zámku Wildenwart v Bavorsku. Většinu času trávil v Rakousku, avšak také rád cestoval. Roku 1864 navštívil Střední východ.

Následnictví

Jelikož již v době sesazení z trůnu byl bezdětný František V. posledním mužským příslušníkem modenské větve Habsbursko-lotrinská dynastie, která zdědila Modenu po předchozí estenské dynastii (která vymřela v roce 1803), bylo nutné určit dědice vévodské hodnosti a majetku, neboť ženy se samy nemohly stát vévodkyněmi.

František V. tak nabídl arcivévodovi Karlu Ludvíkovi (mladší bratr císaře Františka Josefa I.), že ustanoví jednoho z jeho synů svým dědicem, a to pod podmínkou, že chlapec přijme rodové jméno Este a naučí se během 12 měsíců obstojně italsky. Karel Ludvík informoval své dva starší syny. Mladší syn Otto požadavek naučit se italsky striktně odmítl, starší František Ferdinand naopak se k jeho splnění zavázal. Poté, co císař František Josef I. udělil svolení, bylo k habsburskému jménu Františka Ferdinanda připojeno jméno Este a on podstoupil výuku italštiny. Kromě výše uvedených dvou podmínek podle testamentu nesmělo být dědictví nikdy zcizeno.

František V. z Modeny zemřel 20. listopadu 1875 (ve věku 56 let) a pochován byl v císařské hrobce kapucínského kláštera ve Vídni. Mladému arcivévodovi Františku Ferdinandovi pouhých dvanáct let; nově nabytým dědictvím se stal jednou z nejbohatších osob v Rakousku.^[1]