Fleurette de Nérac
| Fleurette de Nérac | |
|---|---|
 Fleurette de Nérac (socha od Daniela Campagne, 1896; park de la Garenne, Nérac) | |
| Narození | 16. století |
| Úmrtí | 25. srpna 1592 |
| Povolání | dcera zahradníka, milenka krále Jindřicha IV. |
| Partner(ka) | Jindřich IV. Francouzský |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Fleurette de Nérac zemřela dne 25. srpna 1592 v Néracu. Byla to prostá francouzská venkovanka, dcera zahradníka z Néracu a jedna z prvních milenek budoucího Jindřicha IV., tehdejšího prince Navarrského.
Její vztah s mladým princem je znám z několika příběhů a legend. Známá fráze „flirtovat“ pochází z přesmyčky jejího jména.
Životopis
[editovat | editovat zdroj]Mladá dívka z města Nérac, dcera zámeckého zahradníka, Fleurette de Nérac se zalíbila budoucímu francouzskému králi Jindřichovi IV. a měla s ním milostný poměr v letech 1571–1572. Legenda praví, že když ji král opustil, tak se ze zoufalství utopila v řece Baïse .
Ve skutečnosti však Fleurette de Nérac žila ještě 20 let po tomto domnělém dobrodružství a zemřela až 25. srpna 1592[1].
Potomci
[editovat | editovat zdroj]Legenda o lásce Fleurette a Jindřicha IV. byla zpopularizována na počátku 19. století Étiennem de Jouy v jedné z jeho kronik nazvané Fleurette a publikované v Gazette de France dne 11. listopadu 1817. Dílo bylo následně znovu vydáno v prvním svazku L'Hermite en provincie (1819). V průběhu století však bylo toto dílo opakovaně doplňováno.[2]
Pierre-Auguste Vafflard představuje na Salonu v roce 1819 svůj obraz Fleurette podle výše uvedeného příběhu Étienna de Jouy, který zobrazuje 15letého prince ruku v ruce se svou mladou milenkou, jejíž džbán nosí na hlavě [3]. Skica obrazu, kterou koupil Antoine-Jean Gros za 33,50 franků při prodeji ve Vafflardu 5. až 6. dubna 1832 [4][5], je uvedena v katalogu sbírky Antoina-Jeana Grosa v listopadu 1835[6].
Aurore de Lafond de Fénion s ní vytvořil dva obrazy: Fleurette u fontány v Garenne (Salon, rok 1822)[7] a Fleurette s Jindřichem u fontány v Garenne (Salon, rok 1824)[8], ztraceno.
Legenda byla také několikrát zpracována jako divadelní hra, nejznámější je hra, resp. vaudeville, od Émila Vanderburcha nazvaná La Chaumière béarnaise, ou la Fête du roi, která měla premiéru dne 24. srpna 1823 v divadle Théâtre des Petits acteurs de M. Comte[2][9].
Socha Fleurette de Nérac, kterou vytvořil Daniel Campagne v roce 1896, zdobí jeskyni v Parc de la Garenne v Néracu. Dílo je doplněno plaketou: „Fleurette: Sotva se viděli, zamilovali se.“ [10]
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Fleurette de Nérac na francouzské Wikipedii.
- ↑ BABELON, Jean-Pierre. Henri IV.. Paříž: Fayard, 1982. Dostupné online. ISBN 2213012016.
- ↑ a b CALDERON, Amélie. Le theatre historique pour la jeunesse sous la restauration et la monarchie de juillet propagande royale ou education politique [online]. [cit. 2022-01-22]. Dostupné online.
- ↑ Fleurette, Salon 1819, katalog 1105, Musée de Orsay [online]. [cit. 2022-01-22]. Dostupné online.
- ↑ Me Bonnefons de La Vialle (commissaire-priseur), M. Pérignon et M. de Bay, Catalogue des ouvrages de M. Vafflard, Paris, Imprimerie de Moreau, 1832 (lire en ligne), p. 13, no 71 (Fleurette et Henri IV) [online]. [cit. 2022-01-22]. Dostupné online.
- ↑ SPIETH, DA; FUMAROLI, M. Revolutionary Paris and the Market for Netherlandish Art - Studies in the History of Collecting & Art Markets. Boston: Brill, 2017. ISBN 9789004336988.
- ↑ Catalogue des tableaux, esquisses, dessins et croquis de M. le Baron Gros, Paris, Imprimerie de Dezauche, 1835, p. 22, no 167 (Henri IV et Fleurette) [online]. [cit. 2022-01-22]. Dostupné online.
- ↑ Fleurette à la fontaine de la Garenne; Salon 1822, katalog 758; Musée de Orsay [online]. [cit. 2022-01-22]. Dostupné online.
- ↑ Fleurette et Henri à la fontaine de la Garenne; Salon 1824, katalog 991; Musée de Orsay [online]. [cit. 2022-01-22]. Dostupné online.
- ↑ Émile Vanderburch, La Chaumière béarnaise, ou la Fête du roi, vaudeville anecdotique à l'occasion de la fête de Sa Majesté Louis XVIII : Paris, théâtre des Petits acteurs de M. Comte, 24 août 1823, Paris, Duvernois, 1823; Autre édition : Émile Vander-Burch, Théâtre de la jeunesse comprenant les pièces représentées sur le Théâtre de M. Comte, vol. 1, Paris, Librairie d’Éducation de Didier, 1841, p. 183 a následující [online]. [cit. 2022-01-22]. Dostupné online.
- ↑ Nérac. C'est l'occasion rêvée de venir "conter Fleurette"; ladepeche.fr [online]. [cit. 2022-01-22]. Dostupné online.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- J. Clemens, « Naissance d'une grotte au XIXe siècle : la grotte de Fleurette à Nérac », Garona, no 12, 1995, p. 41–62 (ISSN 0765-1422, résumé).
- (en) Ignacio Prat, « Jimenez and the legend of ‘Florecita’: From romanticism to pure poetry », Renaissance and Modern Studies, vol. 25, no 1, janvier 1981, p. 104–120 (ISSN 0486-3720, DOI 10.1080/14735788109366456) — Adaptation de la légende de Fleurette par Juan Ramón Jiménez.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]Obrázky, zvuky či videa k tématu Fleurette de Nérac na Wikimedia Commons
