Egon Thurn-Taxis
| Egon Maxmilián z Thurn-Taxisu | |
|---|---|
 | |
| Rodné jméno | Egon Maximilian Lamoral von Thurn und Taxis |
| Narození | 17. listopadu 1832 Řezno |
| Úmrtí | 8. února 1892 (ve věku 59 let) Vídeň |
| Povolání | voják a politik |
| Politická strana | Liberální strana |
| Choť | Viktoria Edelspacher de Gyoryok (od 1871)[1] |
| Děti | Maxmilián Egon z Thurn-Taxisu[2] Matylda z Thurn-Taxisu[2] Viktor z Thurn-Taxisu[2] |
| Rodiče | Maxmilián Karel z Thurn-Taxisu a Vilemína Dörnberská |
| Příbuzní | Maxmilián Antonín z Thurn-Taxisu a Pavel z Thurn-Taxisu (sourozenci) |
| Funkce | člen Sněmovny magnátů (1885–1892) poslanec maďarského Národního shromáždění (1887–1892) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Egon Maxmilián z Thurn-Taxisu (německy Egon Maximilian Lamoral von Thurn und Taxis, 17. listopadu 1832 Řezno – 8. února 1892 Vídeň) byl německý šlechtic z rodu Thurn-Taxisů. Podle něho byl pojmenován slavný Taxisův příkop na Velké pardubické.[3]
Život
[editovat | editovat zdroj]Narodil se jako syn Maxmiliána Karla z Thurn-Taxisu a jeho první manželky Vilemíny z Dörnbergu.
Po porážce rakouských vojsk Pruskem v roce 1866 přesídlil Egon Maxmilián do Pardubic, kde převzal i tamní smečku psů a pořádal s ní parforsní hony,[4] jež zde měly tradici od 40. let 19. století.[3] Pro tuto kratochvíli si nechal z Anglie dovézt smečku speciálních honicích psů.[4] Součástí štvanic na jeleny byly i koňské překážkové dostihy podle anglického vzoru, z nichž se poté vyvinulo klání nazývané Velká pardubická.[3] Její první ročník se běžel ve čtvrtek 5. listopadu 1874 od 13.30 hodin a již tehdy koně překonávali překážku nazvanou „Tribunní skok“.[3] Patřila k nejtěžším a uvažovalo se proto o jejím zrušení. Proti tomu se však postavil Egon Maxmilián, který při diskusi s Emilem Egonem z Fürstenbergu (1825–1899) pronesl: „Jasnosti, vy ani já nebudeme už tuto překážku překonávati, a proto není důvodu, proč bychom ji měli vyřaditi a někomu ulehčovali.“[5] Překážka tak v kurzu dostihu zůstala a od roku 1892 se jmenuje „Taxisův příkop“.[3]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Dostupné online. [cit. 2020-08-07].
- ↑ a b c Darryl Roger Lundy: The Peerage.
- ↑ a b c d e BRÁZDOVÁ, Tereza. Poprvé a naposledy. Zatím jediná žena vyhrála Velkou pardubickou před 80 lety [online]. Pardubice: Český rozhlas, 2017-10-07 [cit. 2018-10-22]. Dostupné online.
- ↑ a b CÍSAŘOVSKÝ, Michal. Pes na historické fotografii 1838–1918 – kapitoly z dějin české myslivosti. S. 24. Myslivost [online]. 2017 [cit. 2018-10-22]. Čís. 1, s. 24. Dostupné online.
- ↑ Taxis není na dráze sám. iDNES.cz [online]. 1999-10-08 [cit. 2018-10-22]. Dostupné online.
