Praha-Dejvice (nádraží)
| Praha-Dejvice | |
|---|---|
 staniční budova v září 2024 | |
| Stát |  Česko |
| Kraj | Hlavní město Praha |
| Město | Praha (část Dejvice) |
| Ulice | Václavkova |
| Souřadnice | 50°5′49,2″ s. š., 14°23′58,92″ v. d. |
  Praha-Dejvice Praha-Dejvice, Praha | |
| Provozovatel dráhy | Správa železnic |
| Kód stanice | 570663[1] |
| Trať | Praha–Rakovník |
| Nadmořská výška | 230 m n. m. |
| V provozu od | 1830 |
| Zabezpečovací zařízení | elektronické stavědlo ESA 11[1] |
| Dopravní koleje | 3[1] |
| Nástupiště (nástupní hrany) | 3 (3)[1] |
| Prodej jízdenek |  |
| Návazná doprava | metro A, tramvaj, autobus |
| Služby ve stanici |     |
| Kód památky | 49714/1-2259 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 Obrázky, zvuky či videa na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Praha-Dejvice je železniční stanice v Praze-Dejvicích v městské části Praha 6 na adrese Václavkova 169/1 na trati Praha–Rakovník. Nachází se nedaleko stanice metra Hradčanská, nádražní budova stojí v čele Bachmačského náměstí. Zastavují zde osobní a spěšné vlaky společnosti České dráhy linek S5, S54, R45 a rychlíky linky R24 společnosti ARRIVA vlaky.
Historie
[editovat | editovat zdroj]
Jedná se o nejstarší pražské nádraží. Původně zde začínala nákladní Lánská koněspřežka, která od r. 1830 sloužila zejména pro dopravu dřeva z Křivoklátských lesů. Stanice byla umístěna vně města u křižovatky cest za Píseckou bránou, nedostatečné dopravní spojení této lokality s centrem města vyřešila tehdy zbudovaná Chotkova silnice. Z doby vzniku nádraží, z r. 1831, pochází i původní nádražní budova, která v upravené podobě dosud stojí za kolejištěm naproti současné budově.
Nádraží se stalo pražským překladištěm kladenského uhlí, jehož význam v době průmyslové revoluce postupně vzrůstal. Roku 1863 byla dráha přestavěna na parostrojní pohon společností Buštěhradská dráha. Od r. 1868 byla železnice prodloužena přes tunel v Královské oboře do nádraží Praha-Bubny, kde se napojila na trať Rakouské společnosti státní dráhy a vlaky tak mohou přes Negrelliho viadukt dojíždět na Státní, dnes Masarykovo nádraží. V šedesátých letech 19. století byla nejprve přestavěna původní budova, poté přistavěn vodojem (1872) a v roce 1873 byla postavena nová budova nádraží.
Za první republiky nádraží využíval prezident T. G. Masaryk pro cesty do lánského zámku. V roce 1927 byl zde zřízen prezidentský salonek s příjezdovou rampou a samostatným nástupištěm.
Budovy
[editovat | editovat zdroj]
- V areálu je dochovaná původní, nejstarší pražská nádražní budova z roku 1831, dostavovaná v letech 1863 až 1869.
- Drážní vodojem z roku 1872. Vodojem měl v přízemí kotel, od něho procházel komín ocelovou vodní nádrží umístěnou v patře. Jedná se o nejstarší drážní vodojem v Praze.
- Současná budova byla postavena roku 1873. Ke střední patrové části přiléhají dvě křídla zakončená patrovými pavilony. Po celé délce probíhá stříška na litinových sloupech. V přízemí na západní straně je prezidentský salónek, se stavebně odděleným nástupištěm a do ulice doplněný malou příjezdovou rampou. Původní vzhled budovy narušují novodobé půdní přístavby na všech třech patrových částech nádraží. Ve východní části budovy je restaurace se zahrádkou, která slouží i jako hudební klub.
Všechny tři budovy jsou od roku 1999 chráněny jako kulturní památka.[2]
Budovy v roce 2016 přešly do majetku SŽDC.
Návazná doprava
[editovat | editovat zdroj]Poblíž nádraží se nachází významný dopravní uzel tramvajové a autobusové dopravy při stanici metra Hradčanská.
Budoucnost
[editovat | editovat zdroj]Nádraží leží na uvažované rychlodráze na letiště a do Kladna. Navrhované bylo také vytvoření podzemního nástupiště s přímým spojením s podchodem a vestibulem stanice metra.
Zajímavosti
[editovat | editovat zdroj]Stanice je vybírána jako lokace pro filmování historických filmů, domácích i zahraničních. Mezi mnohými např.:
Byl zde natočen také klip ke skladbě Jsem pohodlný od skupiny J.A.R.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c d Plánek stanice Praha-Dejvice. Portál Provozování dráhy. SŽDC, říjen 2019.
- ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2013-08-04]. Identifikátor záznamu 121513 : Železniční stanice Dejvice, z toho jen: vodárna, býv. a souč. prov. přij. budova. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1].
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- VLČEK, Pavel, et al. Umělecké památky Prahy. Velká Praha A-L.. Praha: Academia, 2012. 1077 s. ISBN 978-80-200-2107-6. S. 262.
- JÁSEK, Jaroslav. Pražské vodní věže. Vyd. 1. Praha: VR Atelier, 2000. 104 s. ISBN 80-238-6478-5. kapitola Drážní vodojemy. Nádraží Dejvice. S. 50-51.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]Obrázky, zvuky či videa k tématu Praha-Dejvice na Wikimedia Commons
- České dráhy: Praha-Dejvice
- Praha-Dejvice Archivováno 17. 7. 2018 na Wayback Machine. na stránkách občanského sdružení Společnost pro veřejnou dopravu
- Vodárenské věže
- Praha-Dejvice na Atlas Drah
