Přeskočit na obsah

Dino Zoff

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Dino Zoff
V roce 1974
V roce 1974
Osobní informace
Datum narození28. února 1942 (82 let)
Místo narozeníMariano del Friuli
Italské královstvíItalské království Italské království
Výška182 cm
Hmotnost78 kg
Klubové informace
Konec hráčské kariéry
PoziceFotbalový brankář (1961–1983)
Fotbalový trenér (1986–2005)
Mládežnické kluby
1956–1961 Udinese
Profesionální kluby
Roky Klub Záp. (góly)
1961–1963
1963–1967
1967–1972
1972–1983
Udinese
Mantova
Neapol
Juventus
03800(-54)
1310(-111)
1430(-110)
3300(-226)
Reprezentace
Roky Reprezentace Záp. (góly)
1963–1964
1968–1983
Itálie U21
Itálie
030(-2)
1120(-84)
Trenérská kariéra
Roky Klub
1986–1988
1988–1990
1990–1994
1997
1998–2000
2001
2005
Itálie (Olympijská)
Juventus
Lazio
Lazio
Itálie
Lazio
Fiorentina
Úspěchy
Mistrovství světa
Stříbrná medaile 1970 Itálie
Zlatá medaile 1982 Itálie
Mistrovství Evropy
Zlatá medaile 1968 Itálie
Stříbrná medaile 2000 Itálie - trenér
1. italská fotbalová liga
Zlatá medaile 1972/73 Juventus
Zlatá medaile 1974/75 Juventus
Zlatá medaile 1976/77 Juventus
Zlatá medaile 1977/78 Juventus
Zlatá medaile 1980/81 Juventus
Zlatá medaile 1981/82 Juventus
Pohár UEFA
Zlatá medaile 1976/77 Juventus
Zlatá medaile 1989/90 Juventus - trenér
Pohár PMEZ
Stříbrná medaile 1972/73 Juventus
Stříbrná medaile 1982/83 Juventus
Interkontinentální pohár
Stříbrná medaile 1973 Juventus
→ Šipka znamená hostování hráče v daném klubu.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dino Zoff (* 28. února 1942 Mariano del Friuli, Italské království) je bývalý italský fotbalový brankář a trenér. Celkem 20 sezon odchytal v nejvyšší lize ve čtyřech klubech. Získal šest titulů, všechna s Juventusem (1972/73, 1974/75, 1976/77, 1977/78, 1980/81, 1981/82) za které odehrál celkem 479 zápasů. Dále vyhrál dva Italské poháry (1978/79, 1982/83) jednou slavil vítězství v poháru UEFA (1976/77). Za reprezentaci nastoupil do čtyř turnajů MS (1970 - stříbro, 1974, 1978, 1982 - zlato) a také byl na dvou ME (1968 - zlato, 1980).

Je považován za jednoho z nejlepších brankářů v historii fotbalu.[1] Po ukončení fotbalové kariéry se stal trenérem a dva roky vedl Bianconeri se kterými vyhrál Pohár UEFA 1989/90, což se stal prvním co to zvládl co by hráč i trenér.[2] Vedl i reprezentaci Itálie se kterou na ME 2000 skončil na 2. místě.

Pelé ho roku 2004 zařadil mezi 125 nejlepších žijících fotbalistů.[3] V anketě Zlatý míč, která hledala nejlepšího fotbalistu Evropy, se roku 1973 umístil na druhém místě.[4] Figuruje na seznamu UEFA Jubilee 52 Golden Players.[5][6] V letech 2012 a 2015 vstoupil do Italské síně slávy[7] a také na chodník slávy Italského sportu.[8]

Klubová kariéra

[editovat | editovat zdroj]

Když měl 14 let, odešel vyzkoušet štěstí na konkurz do Interu a Juventusu, jenže kvůli jeho nízkému vzrůstu,byl později přijat do Udinese. První utkání odchytal v nejvyšší lize 24. září 1961 proti Fiorentině (2:5).[9] Poté ještě nastoupil do třech utkání. I tak ale musel s klubem sestoupit do druhé ligy. Následující rok, se stal pro majitele klubu s jeho výkony nepřesvědčivý a tak se jej rozhodl prodat.

Klub Mantova jej koupil v roce 1963 za 20 milionů lir[10] Zpočátku byl určený jako brankář číslo dva za zkušenějším a papírově spolehlivějším Santarelliho. Ale díky zranění Santarelliho odchytal 27 utkání a obdržel jen 25 branek. Po dvou sezonách v nejvyšší lize sestoupil na jeden rok do druhé ligy. V sezoně 1966/67 pomohl klubu k 9. místu v lize. Díky skvělým výkonům, si jej všimli velké kluby a tak po čtyřech letech a 131 utkání odešel.

V létě 1967 se zdálo, že odejde do Milána, s nímž se v zásadě dohodl.[11] Avšak dohoda skočila u ledu, protože Milán nakonec podepsal Cudiciniho. O půlnoci posledního dne přestupového trhu se přestěhoval do Neapole za 120 milionů lir plus brankář Bandoniho. Branku Neapole střežil nepřetržitě 143 utkání od svého debutu 24 září 1967 proti Atalantě (1:0)[12] do 12. března 1972 proti Interu (0:2).[13] Po tomto utkání si při tréninku utrpěl zranění kotníku.[14] Během své bojovnosti v klubu, vytvořil dva rekordy: v sezóně 1970/71 inkasoval pouze 18 gólů ve 30 zápasech,[15] také dokázal prvních šest kol udržet čisté konto a kapituloval až po 590 minutách.[16] Největšího úspěchu v klubu bylo 2. místo v lize v sezoně 1967/68 a finále italského poháru v sezoně 1971/72. Za Neapol odchytal celkem 190 utkání a obdržel 166 branek.

V létě roku 1972 se klub z Neapole rozhodl omladit kádr a také ekonomický reorganizovat. A tak Dino byl ve 30 letech vyměněn do Juventusu za Carmignaniho. Během jedenácti let působení u Bianconeri nikdy nechyběl v ligovém utkání.

Všechna jeho vítězství jsou spojena s Bianconeri jak jako hráč, tak následně i jako trenér: v jedenácti sezónách získal šestkrát titul mistra Itálie (1972/73, 1974/75, 1976/77, 1977/78, 1980/81 a 1981/82), dva italské poháry (1978/79 a 1982/83) a Pohár UEFA (1976/77). Jeho kariéra v Juventusu skončila v neúspěšném finále poháru PMEZ 1982/83 25. května 1983 proti Hamburku (0:1).[17] V následujících dnech požádal vedení, aby pro poslední sezónní utkání bylo svěřeno druhému brankaři Bodinimu.[18]

Během svých let v Juventusu vytvořil několik pozoruhodných rekordů: během sezóny 1972/73 udržel čisté konto 903 minut, čímž překonal předchozích 792 minut brankáře Da Pozza, čímž vytvořil tehdy neporazitelný rekord. Byl překonán až Rossim 929 minut v sezoně 1993/94.[19] V sezóně 1981/82 inkasoval pouze 14 gólů, což je absolutní rekord klubu.[20] Navíc v jedenácti sezónách odehraných v černobílém dresu nevynechal ani jeden ligový zápas a nastoupil na hřiště 330 zápasů v řadě.[21]

Celkově odchytal 570 zápasů v nejvyšší lize, což bylo do roku 2005 rekord, když jej překonal Paolo Maldini.[22]

Hráčská statistika

[editovat | editovat zdroj]
Sezóna Klub Liga Ligové poháry Kontinentální poháry Celkem
Soutěž Zápasy Obdr. Góly Soutěž Zápasy Góly Soutěž Zápasy Góly Zápasy Góly
1961/62 Udinese Serie A 4 -9 IP 0 -0 - 0 -0 4 -9
1962/63 Serie B 34 -45 IP 1 -3 - 0 0 35 -48
1963/64 Mantova Serie A 27 -25 IP 0 -0 - 0 0 27 -25
1964/65 Serie A 32 -37 IP 1 -2 - 0 -0 33 -39
1965/66 Serie B 38 -26 IP 1 -2 - 0 -0 39 -28
1966/67 Serie A 34 -23 IP 1 -1 - 0 -0 35 -24
1967/68 Neapol Serie A 30 -24 IP 2 -2 Vel.P 4 -7 36 -33
1968/69 Serie A 30 -25 IP 5 -7 Vel.P 3 -3 38 -35
1969/70 Serie A 30 -21 IP 3 -3 Vel.P 6 -6 39 -30
1970/71 Serie A 30 -17 IP 11 -13 - 0 -0 41 -30
1971/72 Serie A 23 -23 IP 11 -13 UEFA 2 -2 36 -38
1972/73 Juventus[23] Serie A 30 -22 IP 11 -10 PMEZ 9 -5 50 -37
1973/74 Serie A 30 -26 IP 9 -4 PMEZ+Int.P 2+1 -4+ -1 42 -35
1974/75 Serie A 30 -19 IP 10 -8 UEFA 10 -10 50 -37
1975/76 Serie A 30 -24 IP 4 -4 PMEZ 4 -6 38 -34
1976/77 Serie A 30 -20 IP 5 -2 UEFA 12 -7 47 -29
1977/78 Serie A 30 -17 IP 4 -2 PMEZ 7 -4 41 -23
1978/79 Serie A 30 -20 IP 9 -7 PMEZ 2 -2 41 -29
1979/80 Serie A 30 -25 IP 4 -1 PVP 8 -5 42 -31
1980/81 Serie A 30 -15 IP 8 -8 UEFA 4 -8 42 -31
1981/82 Serie A 30 -14 IP 4 -4 PMEZ 4 -5 38 -23
1982/83 Serie A 30 -24 IP 6 -8 PMEZ 9 -10 45 -42
Celkově 642 -501 - 110 -104 - 87 -85 839 -690

Reprezentační kariéra

[editovat | editovat zdroj]
Po vítězném MS 1982. Dino Zoff první zleva.

V reprezentací odchytal za 15 let 112 utkání a obdržel 84 branek. První utkání odchytal 20. dubna 1968 proti Bulharsku (2:0).[24] Trenér Ferruccio Valcareggi, ale za prvního brankaře měl Albertosiho a dvojku Vieriho. A tak se prvního velkého turnaje dočkal na ME 1968, kde odchytal všechna utkání a dovedl tým ke zlatu. Na MS 1970 odcestoval, jenže nezasáhl do žádného zápasu. I tak má z turnaje stříbro. Dne 20. února 1971 dostal šanci proti Španělsku (1:2).[25] I když prohráli zůstal do roku 1983 neotřesitelnou brankářskou jedničkou. Za tohle dobu chyběl jen u 9 utkání z 110 utkání.[26] Neuvěřitelnou šňůru bez inkasovaného gólu měl mezi 20. zářím 197215. červnem 1974. Celkem 1142 minut (absolutní rekord národních fotbalových týmů).[27]

Na MS 1974 i MS 1978 odchytal všechna utkání a na MS 1978 skončil na 4. místě. Také na ME 1980 bral 4. místo a tak posledním velkým turnajem bylo MS 1982. Jel na čtvrtý turnaj a vyrovnal tak rekord Albertosiho a Rivery (později byl vyrovnán jinými hráči a poražen v roce 2014 Buffonem).[28] V prvním utkání odehrál 100 utkání, čímž se stal prvním Italem, kterému se to podařilo.[29] Celý turnaj Itálie ovládla a Dino se stal ve 40 letech nejstarším kapitánem co se stal mistrem světa.[30] Také se stal prvním a jediným Italem, který vyhrál MS a ME.[31]

Dne 29. května 1983, ve věku 41 let, nastoupil na hřiště naposledy. Proti Švédsku obdržel dvě branky (0:2).[32]. Se 112 utkání (59 jako kapitán) byl 19 let držitelem rekordu. Až v roce 2000 jej překonal Paolo Maldini.

Statistika na velkých turnajích

[editovat | editovat zdroj]
Reprezentace Rok Zápasy
Fáze turnaje Datum Soupeř Odehraných minut Vstřelené branky Výsledek
Itálie Itálie ME 1968 Zlatá medaile Semifinále 5. 6. Sovětský svaz Sovětský svaz 120 0 0:0[33]
Finále č.1 8. 6. Jugoslávie Jugoslávie 120 0 1:1[34]
Finále č.2 1. 6. Jugoslávie Jugoslávie 90 0 2:0[35]
MS 1970 Stříbrná medaile Neodehrál žádné utkání
MS 1974 1 zápas ve skupině 15. 6. Haiti Haiti 90 0 3:1[36]
2 zápas ve skupině 19. 6. Argentina Argentina 90 0 1:1[37]
3 zápas ve skupině 23. 6. Polsko Polsko 90 0 1:2[38]
MS 1978 1 zápas ve skupině 2. 6. Francie Francie 90 0 2:1[39]
2 zápas ve skupině 6. 6. Maďarsko Maďarsko 90 0 3:1[40]
3 zápas ve skupině 10. 6. Argentina Argentina 90 0 1:0[41]
1 zápas v semifinálové skupině 14. 6. Německo NSR 90 0 0:0[42]
2 zápas v semifinálové skupině 18. 6. Rakousko Rakousko 90 0 1:0[43]
3 zápas v semifinálové skupině 21. 6. Nizozemsko Nizozemí 90 0 1:2[44]
o 3. místo 24. 6. Brazílie Brazílie 90 0 1:2[45]
ME 1980 1 zápas ve skupině 12. 6. Španělsko Španělsko 90 0 0:0[46]
2. zápas ve skupině 15. 6. Anglie Anglie 90 0 1:0[47]
3 zápas ve skupině 18. 6. Belgie Belgie 90 0 0:0[48]
o 3. místo 21. 6. Česko Československo 120 0 1:1 (8:9 na pen.)[49]
MS 1982 Zlatá medaile 1 zápas v první skupin. fáze 14. 6. Polsko Polsko 90 0 0:0[50]
2 zápas v první skupin. fáze 18. 6. Peru Peru 90 0 1:1[51]
3 zápas v první skupin. fáze 23. 6. Kamerun Kamerun 90 0 1:1[52]
1 zápas ve druhé skupin. fáze 29. 6. Argentina Argentina 90 0 2:1[53]
2 zápas ve druhé skupin. fáze 5. 7. Brazílie Brazílie 90 0 3:2[54]
Semifinále 8. 7. Polsko Polsko 90 0 2:0[55]
Finále 11. 7. Německo NSR 90 0 3:1[56]

Hráčské úspěchy

[editovat | editovat zdroj]

Reprezentační

[editovat | editovat zdroj]

Trenérská kariéra

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1982 vybojoval jako hráč s reprezentačním týmem titul mistrů světa. V roce 2000 vedl italskou reprezentaci na mistrovství Evropy. Tým dovedl až do finále, kde Itálie podlehla Francii až v prodloužení. Po kritice ze strany Silvia Berlusconiho (italského premiéra a majitele AC Milán) z postu reprezentačního trenéra odstoupil.[57]

Trenérská statistika

[editovat | editovat zdroj]
Sezóna Klub Liga Ligové poháry Kontinentální poháry Celkem
Soutěž Zápasy Výhry Remízy Prohry Umístění Soutěž Zápasy Výhry Remízy Prohry Úspěch Soutěž Zápasy Výhry Remízy Prohry Úspěch Zápasy Výhry Remízy Prohry
1988/89 Juventus FC Serie A 34 15 16 3 4. místo IP 8 3 4 1 - UEFA 8 5 0 3 - 50 23 20 7
1989/90 Serie A 34 15 14 5 4. místo IP 8 6 1 1 UEFA 12 9 2 1 Zlatá medaile 54 30 17 7
1990/91 Lazio Serie A 34 8 19 7 11. místo IP 2 0 1 1 - - 0 0 0 0 - 36 8 20 8
1991/92 Serie A 34 11 12 11 10. místo IP 4 2 1 1 - - 0 0 0 0 - 38 13 13 12
1992/93 Serie A 34 13 12 9 5. místo IP 6 3 2 1 - - 0 0 0 0 - 40 16 14 10
1993/94 Serie A 34 17 10 7 4. místo IP 2 0 1 1 - UEFA 4 3 0 1 - 40 20 11 9
1997 Serie A 16 9 5 2 nastoupil v led., 4. místo IP 0 0 0 0 - - 0 0 0 0 - 16 9 5 2
2001 Serie A 21 15 3 3 nastoupil v led., Bronzová medaile - 0 0 0 0 - LM 4 1 2 1 - 25 16 5 4
2001 Serie A 3 0 3 0 propuštěn v zář. - 0 0 0 0 - LM 4 1 0 3 - 7 1 3 3
2005 Fiorentina Serie A 18 4 7 7 nastoupil v led., 16. místo IP 2 1 0 1 - - 0 0 0 0 - 20 5 7 8
Celkově 262 107 101 54 - - 32 15 10 7 - - 32 19 4 9 - 326 141 115 70

Reprezentační

[editovat | editovat zdroj]
Rok Národní tým Soutěž Umístění Statistika
Zápasy Výhry Remízy Prohry
1998–1999 Itálie Kvalifikace ME 2000 1. místo ve skupině 8 4 3 1
2000 ME 2000 Stříbrná medaile 6 4 1 1
1998–2000 Přátelské utkání - 9 3 3 3
Celkem 23 11 7 5
  1. http://www.rsssf.com/miscellaneous/iffhs-century.html
  2. https://it.uefa.com/uefaeuropaleague/news/01fd-0e7e22108051-4fe1adc9dd9a-1000--simeone-come-zoff-e-stevens/
  3. Pele's list of the greatest, BBC Sport, cit. 27. 5. 2013 (anglicky)
  4. http://www.rsssf.com/miscellaneous/europa-poy.html
  5. Golden Players take centre stage, UEFA.com, citováno 27. 11. 2013 (anglicky)
  6. The UEFA Jubilee 52 Golden Players, RSSSF.com (anglicky)
  7. https://www.gazzetta.it/Calcio/27-10-2015/hall-of-fame-vialli-mancini-facchetti-ronaldo-herrera-agnelli-tardelli-ferlaino-130676725232.shtml
  8. https://www.coni.it/it/news/primo-piano/9832-inaugurata-la-walk-of-fame.html
  9. https://www.transfermarkt.de/ac-florenz_as-udinese/index/spielbericht/2392980
  10. https://www.raisport.rai.it/dl/raiSport/media/dedicato-a-086086e9-4fdc-46a2-961e-683b5a10d6b5.html
  11. http://www.archiviolastampa.it/component/option,com_lastampa/task,search/mod,libera/action,viewer/Itemid,3/page,8/articleid,0115_01_1967_0162_0008_5021673/
  12. https://www.transfermarkt.de/ssc-napoli_atalanta-bc/index/spielbericht/2390543
  13. https://www.transfermarkt.de/fc-internazionale_ssc-napoli/index/spielbericht/2378063
  14. http://www.archiviolastampa.it/component/option,com_lastampa/task,search/mod,libera/action,viewer/Itemid,3/page,17/articleid,0142_01_1972_0062_0017_5150392/
  15. https://www.ilnapolista.it/2015/06/sarri-difesa-del-napoli/
  16. https://web.archive.org/web/20161012174011/http://www.napoliqube.it/reina-come-zoff-il-vero-record-da-battere-e-un-altro/
  17. https://www.transfermarkt.de/hamburger-sv_juventus-turin/index/spielbericht/1168986
  18. http://www.archiviolastampa.it/component/option,com_lastampa/task,search/mod,libera/action,viewer/Itemid,3/page,21/articleid,1028_01_1983_0130_0021_14360968/
  19. Archivovaná kopie. www.solocalcio.com [online]. [cit. 2022-03-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-03-02. 
  20. https://web.archive.org/web/20160304082008/http://www.tuttosport.com/calcio/serie_a/juventus/2008/12/29-13471/Con+Zoff+in+porta+appena+14+gol+subiti+nel+1981-82
  21. https://www.gazzetta.it/Calcio/Serie-A/Juventus/11-03-2016/juve-zoff-buffon-superato-piu-forte-vero-record-squadra-140984263348.shtml
  22. https://www.theguardian.com/football/2005/sep/26/europeanfootball.sport
  23. https://www.myjuve.it/giocatori-juventus/dino-zoff-4.aspx
  24. https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/2371797
  25. https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/2371775
  26. https://www.transfermarkt.de/dino-zoff/nationalmannschaft/spieler/89229/verein_id/3376
  27. https://it.uefa.com/uefaeuro-2020/news/0253-0d7dbb389aff-a861d88b7bb4-1000--dino-zoff-fa-75-cinque-grandi-partite/
  28. https://www.goal.com/it/news/4557/mondiali-2014/2014/05/23/4835111/buffon-ai-mondiali-per-la-quinta-volta-record-assoluto-condiviso-
  29. http://archiviostorico.gazzetta.it//1998/luglio/23/collezionista_record_ga_0_980723839.shtml
  30. Zoff, 70 years of quiet success. www.fifa.com [online]. Fifa.com, 27 Feb 2012 [cit. 2022-03-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-03-04. 
  31. https://web.archive.org/web/20160307233717/https://it.notizie.yahoo.com/rai3-sfide-dino-zoff-il-numero-uno-124023155.html
  32. https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/2244970
  33. https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/987652
  34. https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/987654
  35. https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/987655
  36. https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/987073
  37. https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/987081
  38. https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/987089
  39. https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/981136
  40. https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/981138
  41. https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/981141
  42. https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/981161
  43. https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/981163
  44. https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/981165
  45. https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/981172
  46. https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/1185291
  47. https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/964076
  48. https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/1185294
  49. https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/964081
  50. https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/965828
  51. https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/965845
  52. https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/965858
  53. https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/965871
  54. https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/965879
  55. https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/965881
  56. https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/965884
  57. KAISER, Vlastimil. Světový fotbal - Itálie. Brno: CP Books, 2005. ISBN 80-251-0276-9. S. 44–45. 

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Dino Zoff na italské Wikipedii.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Související články

[editovat | editovat zdroj]
Trenér italské fotbalové reprezentace
Předchůdce:
Cesare Maldini
1998–2000
Dino Zoff
Nástupce:
Giovanni Trapattoni