Gene Tunney
James Joseph Tunney | |
---|---|
Gene Tunney kolem roku 1925 | |
Osobní informace | |
Přezdívka | boxující námořník, matematik boxu |
Datum narození | 25. května 1897 |
Místo narození | New York |
Datum úmrtí | 7. listopadu 1978 (ve věku 81 let) |
Místo úmrtí | Greenwich |
Choť | Polly Lauder Tunney (1928–1978) |
Děti | John V. Tunney |
Výška | cm |
Hmotnost | kg |
Sportovní informace | |
Sport | box |
Váhová kategorie | těžká, polotěžká |
Výsledky | |
mistr světa v těžké váze | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
James Joseph „Gene“ Tunney (25. května 1897 New York – 7. listopadu 1978 Greenwich) byl americký profesionální boxer irského původu aktivní od roku 1915 do roku 1928. Od roku 1926 do roku 1928 byl mistrem světa v těžké váze, americký titul v polotěžké váze držel dvakrát mezi lety 1922 a 1923. Knokautoval Georgese Carpentiera a dvakrát porazil Jacka Dempseyho (nejprve v roce 1926 a znovu v roce 1927). Tunneyova úspěšná obhajoba titulu proti Dempseymu zůstává jedním z nejznámějších zápasů v historii boxu (Zápas s dlouhým odpočítáváním). Po vítězství nad Tomem Heeneyem v roce 1928 odešel na odpočinek jako neporažený mistr světa v těžké váze (časopis The Ring ho jmenoval boxerem roku).
Mládí
[editovat | editovat zdroj]Mary Lydonová z Culleen House v Kiltimaghu v hrabství Mayo v severovýchodním Irsku emigrovala do Spojených států po velkém hladomoru . Usadila se v New Yorku, kde potkala Johna Tunneyho, také z Kiltimaghu. Vzápětí se vzali a měli spolu sedm dětí; jeden syn byl zavražděn kolem roku 1920, další byl detektivem policejního oddělení v New Yorku v letech 1924 až 1951 (zemřel v roce 1971), Gene se stal slavným mistrem světa v těžké váze v boxu.
Gene Tunney se narodil 25. května 1897 v New Yorku. V roce 1912 nastoupil ve společnosti Ocean Steamship, kde zůstal až do začátku válka s Německem v roce 1917. Inspirován prezidentem Theodorem Rooseveltem tužil si svoji fyzickou kondici – běhal, plaval, vesloval a o poledních přestávkách na úřadě boxoval se spolupracovníky.[1] V roce 1917 nastoupil k americkému námořnictvu a odjel na frontu do Evropy.
Kariéra
[editovat | editovat zdroj]Tunney se i v armádě věnoval sportu a v boxu si vydobil titul mistra americké expediční jednotky v Paříži v polotěžké váze v roce 1919.[2] Po návratu trénoval v New Yorku, kde také studoval – anatomii a dějiny sportu. V roce 1920 porazil ve své váze několik boxerů, většinou k. o.[1]
Zimu roku 1921 strávil jako dřevorubec v severním Ontariu pro společnost JR Booth Company. Vysvětlil to tak, že „chtěl samotu a namáhavou práci v lesích, aby se připravil na kariéru, která se před ním objevila“.[3]
V roce 1922 porazil před 15 tisíci diváky mistra světa v polotěžké váze Levinského. O několik týdnů později jej vyzval Harry Greb, jediný boxer, který Tunneyho dokázal porazit. Ve třech dalších zápasech s tímto boxerem však už Tunney nezaváhal.[1]
Když v roce 1923 získal zpět titul mistra světa v polotěžké váze, začal vyzývat boxery v těžké vázy. Postupně porážel velké boxery, jež ve své kariéře porazil stávající mistr světa Jack Dempsey – Erminia Spallu, Georgese Carpentiera, Jeffa Smithe a Tommyho Gibbonse.[1]
23. září 1926 se odehrál zápas o titul mistra světa Jack Dempsey v. Gene Tunney před 120 tisíci diváky v americké Filadelfii. Do čtvrtého kola byl aktivnější Dempsey, od pátého kola se karta obrátila. Po desátém kole je vyhlášen nový mistr světa: Gene Tunney.
O rok později byla odveta v Chicagu. Ve čtvrtém kole poslal Dempsey Tunneyho k zemi. Po úderu se však nevrátil do neutrálního rohu, a tak rozhodčí počítání přerušil, aby ho napomenul. Poté se k počítání vrátil a Tunney vstal až na číslo 9. Ležel tedy nejméně 14 vteřin. Zápas, ve kterém nakonec Tunney titul obhájil, vstoupil do dějin boxu pod přezdívkou Zápas s dlouhým odpočítáváním.[1]
V roce 1928 porazil jediného dalšího vyzyvatele Darcy Heeneyho z Nového Zélandu v jedenáctém kole k.o. a pak dal titul mistra světa všech vah k dispozici.[1]
Tunney byl považován za extrémně zručného boxera, který vynikal v obraně. Pro jeho chytrou techniku se mu přezdívalo matematik ringu.[1] Tunney boxoval v 68 oficiálních profesionálních zápasech. Prohrál jen jednou s Harrym Grebem v roce 1922. Kromě toho bylo ještě mnoho zápasů, jejichž bodování bylo neoficiální. Ani z nich ale žádný neprohrál. Ještě jednu prohru sám na sebe prozradil, a to rozhodnutím rozhodčích po deset kolech zápasu u námořnictva proti Tommy Loughranovi, ještě než oba začali profesionální kariéru.
Tunney si zahrál ve filmu The Fighting Marine v roce 1926, z něhož se bohužel nedochovala žádná kopie.
V roce 1928 byl zvolen prvním boxerem roku v časopisu Ring Magazine. V roce 1980 byl zvolen do Světové síně slávy boxu, v roce 1990 do Mezinárodní síně slávy boxu a v roce 2001 do Sportovní síně slávy námořních sborů Spojených států.
Osobní život
[editovat | editovat zdroj]V roce 1928 se Tunney oženil s Mary „Polly“ Lauderovou (24. dubna 1907 – 19. dubna 2008), jejímž dědečkem byl miliardář George Lauder, první bratranec a obchodní partner průmyslníka a filantropa Andrew Carnegieho. Podle biografie z roku 2007, Tunney slíbil Polly, že zanechá boxu. Před sňatkem byl v roce 1927 žalován za porušení zásnubního slibu paní Katherine King Fogartyovou.[4]
V roce 1931 navštívil Sovětský svaz, který na něj zprvu udělal dobrý dojem, ale když mu byla předvedena továrna, kde se tavily kostelní zvony a dozvěděl se o masovém ničení pravoslavných ikon[5], byl šokován a jeho reportáže pro týdeník Collier's byly vesměs negativní.[6]
Po odchodu z profesionální kariéry manželé žili ve Stamfordu v Connecticutu a vychovali čtyři děti.[7] Měli jednu dceru a tři chlapce, z nichž John Varick Tunney (1934–2018) byl americkým poslancem a senátorem z Kalifornie od roku 1965 do roku 1977.
Smrt
[editovat | editovat zdroj]Tunney zemřel v Greenwichské nemocnici v Connecticutu ve věku osmdesáti let po selhání oběhového systému.[8] Byl pohřben na Long Ridge Union Cemetery ve Stamfordu v Connecticutu.
Bojový styl a úspěchy
[editovat | editovat zdroj]Tunney byl myslící bojovník, který vnímal boxerský zápas jako šachovou partii, což nebylo populární v době, kdy byli středem pozornosti tvrdí a přímočaří boxeři jako Jack Dempsey, Harry Greb a Mickey Walker. Tunneyho styl byl ovlivněn dalšími známými boxerskými mysliteli, jako byli James J. Corbett a Benny Leonard. Přesto je nepřesné považovat Tunneyho za předchůdce Muhammada Aliho. Především v pěti zápasech proti lidskému větrnému mlýnu Grebovi byl stejně tvrdým boxerem jako jeho současníci.
Tunney, který se spoléhal na svůj pohyb a levý hák, studoval své soupeře od první vteřiny zápasu. Obecně dával přednost obrannému pohybu kolem ringu a rychlým protiútokům, kterými vyvedl soupeře z rovnováhy. V jeho zápasech proti Jacku Dempseymu může dnešní divák vidět Tunneyho styl: ruce držené nízko kvůli razanci, rychlá práce nohou, kterou se dokázal přizpůsobit každému pohybu soupeře, a rychlé přesné protiútoky zleva zprava.
Tunney nebyl nikdy knokautován, sražen k zemi byl jen jednou a to v druhém zápase s Dempseyem s nechvalně známým dlouhým odpočítáváním. Je tak jedním z pouhých pěti mistrů v těžké váze, spolu s Rocky Marcianem, Riddickem Bowem, Sultanem Ibragimovem a Nicolaim Valuevem, který opustil profesionální dráhu, aniž by o titul přišel porážkou v ringu. Tunney, spolu s Marcianem, Lennoxem Lewisem a Vitalim Kličkem, je jedním ze čtyř šampiónů v těžké váze, který opustil ring jako šampión a ukončil svou kariéru vítězstvím v boji o titul mistra světa. Poté, co pomstil svou jedinou porážku s Harrym Grebem, a poté ještě jednu remízu, se Tunney připojil k Ingemarovi Johanssonovi, Rocky Marcianovi, Lennoxu Lewisovi a Riddicku Bowovi jako jeden z pět šampionů v těžké váze, kteří odešli do důchodu po vítězství nad každým soupeřem, kterému čelili jako profesionálové.
Publikace
[editovat | editovat zdroj]V 1932, Tunney publikoval knihu Muž musí bojovat (A Man Must Fight), ve které komentoval svou kariéru a techniku boxu.
Ohlasy v kultuře
[editovat | editovat zdroj]V písni Ona Twists the Knife Again z alba Richarda Thompsona z roku 1985 Across a Crowded Room, je verš: „Jsem v pěstním souboji / ona si myslí, že je Gene Tunney!“ („I'm in a fist fight/She thinks she's Gene Tunney!“)
V prvním jednání hry o Smrti obchodního cestujícího od Arthura Millera říká Willy svým synům, že má boxovací pytel s Tunneyho podpisem.
V filmu s boxerskou tematikou Vítěz bere vše (Winner Takes All), postava Jimmy Kane, kterou hrál James Cagney, lamentuje nad snahou, aby se vzdělal, že William Shakespeare byl „tím, kdo zničil Gene Tunneyho“.
Profesionální boxerský záznam
[editovat | editovat zdroj]
No. | Result | Record | Opponent | Type | Round, time | Date | Location | Notes |
---|---|---|---|---|---|---|---|---|
88 | vítězství | 82–1–4 (1) | Tom Heeney | TKO | 11 (15), 2:52 | 26 Jul 1928 | Yankee Stadium, Bronx, New York, U.S. | obhajoba titulu mistra světa v těžké váze |
87 | vítězství | 81–1–4 (1) | Jack Dempsey | UD | 10 | 22 Sep 1927 | Soldier Field, Chicago, Illinois, U.S. | obhajoba titulu mistra světa v těžké váze |
86 | vítězství | 80–1–4 (1) | Jack Dempsey | UD | 10 | 23 Sep 1926 | Sesquicentennial Stadium, Philadelphia, Pennsylvania, U.S. | zisk titulu mistra světa v těžké váze |
85 | vítězství | 79–1–4 (1) | Dan O'Dowd | KO | 2 (10), 0:31 | 29 Dec 1925 | Waterfront Park, Saint Petersburg, Florida, U.S. | |
84 | vítězství | 78–1–4 (1) | Johnny Risko | NWS | 12 | 18 Nov 1925 | Public Hall, Cleveland, Ohio, U.S. | |
83 | vítězství | 77–1–4 (1) | Bartley Madden | KO | 3 (10) | 25 Sep 1925 | Minneapolis Arena, Minneapolis, Minnesota, U.S. | |
82 | vítězství | 76–1–4 (1) | Italian Jack Herman | KO | 2 (10) | 3 Jul 1925 | Memorial Hall, Kansas City, Kansas, U.S. | |
81 | vítězství | 75–1–4 (1) | Tommy Gibbons | KO | 12 (15) | 5 Jun 1925 | Polo Grounds, New York City, New York, U.S. | |
80 | vítězství | 74–1–4 (1) | Harry Greb | NWS | 10 | 27 Mar 1925 | Auditorium, Saint Paul, Minnesota, U.S. | |
79 | vítězství | 73–1–4 (1) | Jeff Smith | NWS | 15 | 8 Dec 1924 | Coliseum Arena, New Orleans, Louisiana, U.S. | |
78 | vítězství | 72–1–4 (1) | Buddy McHale | TKO | 2 (8) | 10 Nov 1924 | Southern Athletic Club, Memphis, Tennessee, U.S. | |
77 | vítězství | 71–1–4 (1) | Harry Foley | TKO | 1 (8), 2:05 | 27 Oct 1924 | Auditorium, Memphis, Tennessee, U.S. | |
76 | vítězství | 70–1–4 (1) | Ray Neuman | PTS | 10 | 27 Sep 1924 | Cambria County Fairgrounds, Ebensburg, Pennsylvania, U.S. | |
75 | remíza | 69–1–4 (1) | Harry Greb | NWS | 10 | 17 Sep 1924 | Olympic Arena, Brooklyn, Ohio, U.S. | |
74 | vítězství | 69–1–3 (1) | Joe Lohman | TKO | 8 (12) | 18 Aug 1924 | Fairmont Arena, Columbus, Ohio, U.S. | |
73 | vítězství | 68–1–3 (1) | Georges Carpentier | TKO | 15 (15), 0:14 | 24 Jul 1924 | Polo Grounds, New York City, New York, U.S. | |
72 | vítězství | 67–1–3 (1) | Erminio Spalla | TKO | 7 (12) | 26 Jun 1924 | Yankee Stadium, Bronx, New York, U.S. | |
71 | vítězství | 66–1–3 (1) | Jimmy Delaney | NWS | 10 | 17 Mar 1924 | Auditorium, Saint Paul, Minnesota, U.S. | |
70 | vítězství | 65–1–3 (1) | Martin Burke | PTS | 15 | 15 Feb 1924 | Coliseum Arena, New Orleans, Louisiana, U.S. | |
69 | vítězství | 64–1–3 (1) | Ray Thompson | KO | 2 (10) | 24 Jan 1924 | Legion Arena, West Palm Beach, Florida, U.S. | |
68 | vítězství | 63–1–3 (1) | Harry Foley | NWS | 10 | 15 Jan 1924 | Coliseum, Grand Rapids, Michigan, U.S. | |
67 | vítězství | 62–1–3 (1) | Harry Greb | UD | 15 | 10 Dec 1923 | Madison Square Garden, New York City, New York, U.S. | obhajoba titulu mistra USA v polotěžké váze |
66 | vítězství | 61–1–3 (1) | Dan O'Dowd | PTS | 12 | 31 Jul 1923 | Queensboro Stadium, New York City, New York, U.S. | |
65 | vítězství | 60–1–3 (1) | Jimmy Delaney | NWS | 10 | 16 May 1923 | Chicago Coliseum, Chicago, Illinois, U.S. | |
64 | vítězství | 59–1–3 (1) | Jack Clifford | TKO | 8 (10) | 7 May 1923 | Fair Grounds Coliseum, Detroit, Michigan, U.S. | |
63 | vítězství | 58–1–3 (1) | Harry Greb | SD | 15 | 23 Feb 1923 | Madison Square Garden, New York City, New York, U.S. | zisk titulu mistra USA v polotěžké váze |
62 | vítězství | 57–1–3 (1) | Chuck Wiggins | PTS | 12 | 3 Feb 1923 | Commonwealth Sporting Club, New York City, New York, U.S. | |
61 | remíza | 56–1–3 (1) | Jack Renault | NC | 4 (8) | 29 Jan 1923 | Philadelphia Arena, Philadelphia, Pennsylvania, U.S. | |
60 | vítězství | 56–1–3 | Charley Weinert | KO | 4 (15) | 29 Nov 1922 | Madison Square Garden, New York City, New York, U.S. | |
59 | vítězství | 55–1–3 | Jack Hanlon | KO | 1 (12), 1:22 | 3 Nov 1922 | Clermont Avenue Skating Rink, Brooklyn, New York, U.S. | |
58 | vítězství | 54–1–3 | Chuck Wiggins | PTS | 10 | 27 Oct 1922 | Mechanics Hall, Boston, Massachusetts, U.S. | |
57 | remíza | 53–1–3 | Tommy Loughran | NWS | 8 | 24 Aug 1922 | Shibe Park, Philadelphia, Pennsylvania, U.S. | |
56 | vítězství | 53–1–2 | Charley Weinert | NWS | 12 | 17 Aug 1922 | Broad Athletic Club, Newark, New Jersey, U.S. | |
55 | vítězství | 52–1–2 | Ray Thompson | KO | 3 (10) | 4 Aug 1922 | Ocean Park Casino, Long Branch, New Jersey, U.S. | |
54 | vítězství | 51–1–2 | Fay Keiser | PTS | 12 | 7 Jul 1922 | Rockaway Beach Arena, Queens, New York, U.S. | |
53 | prohra | 50–1–2 | Harry Greb | UD | 15 | 23 May 1922 | Madison Square Garden, New York City, New York, U.S. | ztráta titulu mistra USA v polotěžké váze |
52 | vítězství | 50–0–2 | Jack Burke | TKO | 9 (10) | 10 Apr 1922 | Motor Square Garden, Pittsburgh, Pennsylvania, U.S. | |
51 | vítězství | 49–0–2 | Fay Keiser | NWS | 10 | 3 Mar 1922 | Armory, Grand Rapids, Michigan, U.S. | |
50 | vítězství | 48–0–2 | Whitey Wenzel | TKO | 4 (8) | 11 Feb 1922 | Philadelphia Ice Palace, Philadelphia, Pennsylvania, U.S. | |
49 | vítězství | 47–0–2 | Jack Clifford | TKO | 6 (12), 2:50 | 11 Feb 1922 | Clermont Avenue Skating Rink, Brooklyn, New York, U.S. | |
48 | vítězství | 46–0–2 | Battling Levinsky | PTS | 12 | 13 Jan 1922 | Madison Square Garden, New York City, New York, U.S. | zisk titulu mistra USA v polotěžké váze |
47 | vítězství | 45–0–2 | Eddie O'Hare | KO | 6 (8) | 22 Dec 1921 | Madison Square Garden, New York City, New York, U.S. | |
46 | vítězství | 44–0–2 | Wolf Larsen | TKO | 7 (12), 1:35 | 25 Oct 1921 | Pioneer Sporting Club, New York City, New York, U.S. | |
45 | vítězství | 43–0–2 | Jack Burke | TKO | 3 (8) | 14 Oct 1921 | Madison Square Garden, New York City, New York, U.S. | |
44 | vítězství | 42–0–2 | Herbert Crossley | PTS | 7 | 26 Sep 1921 | Dyckman Oval, New York City, New York, U.S. | |
43 | vítězství | 41–0–2 | Eddie Josephs | PTS | 12 | 18 Aug 1921 | Sisco Park, New York City, New York, U.S. | |
42 | vítězství | 40–0–2 | Martin Burke | PTS | 10 | 4 Aug 1921 | Dyckman Oval, New York City, New York, U.S. | |
41 | vítězství | 39–0–2 | Soldier Jones | TKO | 7 (8) | 2 Jul 1921 | Boyle's Thirty Acres, Jersey City, New Jersey, U.S. | |
40 | vítězství | 38–0–2 | Johnny Ambrose | KO | 1 (12), 2:45 | 28 Jun 1921 | Pioneer Sporting Club, New York City, New York, U.S. | |
39 | vítězství | 37–0–2 | Leo Hauck | NWS | 10 | 7 Dec 1920 | 4th Regiment Armory, Jersey City, New Jersey, U.S. | |
38 | vítězství | 36–0–2 | Leo Hauck | NWS | 6 | 25 Nov 1920 | Olympia Athletic Club, Philadelphia, Pennsylvania, U.S. | |
37 | vítězství | 35–0–2 | Paul Samson Koerner | NWS | 10 | 25 Oct 1920 | 6th Regiment Armory, Paterson, New Jersey, U.S. | |
36 | vítězství | 34–0–2 | Sergeant Ray Smith | TKO | 2 (8) | 22 Oct 1920 | Sportsman's Club, Camden, New Jersey, U.S. | |
35 | vítězství | 33–0–2 | Ole Anderson | TKO | 3 (10), 0:40 | 28 Jun 1920 | 4th Regiment Armory, Jersey City, New Jersey, U.S. | |
34 | vítězství | 32–0–2 | Jeff Madden | TKO | 2 (12) | 7 Jun 1920 | 4th Regiment Armory, Jersey City, New Jersey, U.S. | |
33 | vítězství | 31–0–2 | Jack Clifford | KO | 3 (10) | 9 Apr 1920 | Community Hall, Johnson City, New York, U.S. | |
32 | vítězství | 30–0–2 | K.O. Sullivan | KO | 1 (8), 2:15 | 5 Apr 1920 | 1st Regiment Armory, Newark, New Jersey, U.S. | |
31 | vítězství | 29–0–2 | Ed Kinley | KO | 5 (8) | 4 Mar 1920 | Grand View Auditorium, Jersey City, New Jersey, U.S. | |
30 | vítězství | 28–0–2 | Al Roberts | KO | 8 (8), 1:06 | 2 Feb 1920 | 1st Regiment Armory, Newark, New Jersey, U.S. | |
29 | vítězství | 27–0–2 | Jim Monahan | KO | 1 (8), 2:50 | 26 Jan 1920 | 4th Regiment Armory, Jersey City, New Jersey, U.S. | |
28 | vítězství | 26–0–2 | Bud Nelson | KO | 1 (8) | 20 Jan 1920 | Schuetzen Park, Bayonne, New Jersey, U.S. | |
27 | vítězství | 25–0–2 | Whitey Allen | KO | 2 (8) | 1 Jan 1920 | Schuetzen Park, Bayonne, New Jersey, U.S. | |
26 | vítězství | 24–0–2 | Bob Pearce | KO | 2 (8) | 29 Dec 1919 | 4th Regiment Armory, Jersey City, New Jersey, U.S. | |
25 | vítězství | 23–0–2 | Dan O'Dowd | NWS | 8 | 16 Dec 1919 | Schuetzen Park, Bayonne, New Jersey, U.S. | |
24 | vítězství | 22–0–2 | Ted Jamieson | PTS | 10 | 26 Apr 1919 | Cirque de Paris, Paris, France | zisk titulu mistra amerických expedičních sil v polotěžké váze |
23 | vítězství | 21–0–2 | K.O. Sullivan | PTS | 10 | 14 Apr 1919 | Paris, France | |
22 | vítězství | 20–0–2 | Dare Lewis | KO | 3 | 31 Mar 1919 | Tours, Paris, France | |
21 | vítězství | 19–0–2 | Indian Lewis | KO | 1 | 24 Mar 1919 | Tours, Paris, France | |
20 | vítězství | 18–0–2 | Bob Martin | PTS | 4 | 27 Jan 1919 | Salle Wagram, Paris, France | |
19 | vítězství | 17–0–2 | Victor Marchand | KO | 2 | 9 Jan 1919 | Paris, France | |
18 | remíza | 16–0–2 | Tommy Gavigan | PTS | 10 | 20 Dec 1918 | Romorantin-Lanthenay, Loir-et-Cher, France | |
17 | vítězství | 16–0–1 | Howard Morrow | KO | 6 | 10 Dec 1918 | Romorantin-Lanthenay, Loir-et-Cher, France | |
16 | vítězství | 15–0–1 | Johnny Newton | KO | 6 | 20 Nov 1918 | Romorantin-Lanthenay, Loir-et-Cher, France | |
15 | vítězství | 14–0–1 | Hank Werhl | KO | 6 | 1 Nov 1918 | Romorantin-Lanthenay, Loir-et-Cher, France | |
14 | vítězství | 13–0–1 | Young Guerini | KO | 1 (8) | 8 Jul 1918 | 4th Regiment Armory, Jersey City, New Jersey, U.S. | |
13 | vítězství | 12–0–1 | Hugh Weir | KO | 2 (10) | 15 Jan 1918 | Pioneer Sporting Club, New York City, New York, U.S. | |
12 | vítězství | 11–0–1 | Joe Borrell | KO | 2 (10) | 28 Dec 1917 | New Polo Athletic Club, New York City, New York, U.S. | |
11 | vítězství | 10–0–1 | K.O. Sullivan | NWS | 10 | 2 Oct 1917 | New York City, New York, U.S. | |
10 | vítězství | 9–0–1 | Victor Dahl | NWS | 10 | 2 Feb 1917 | New York City, New York, U.S. | |
9 | vítězství | 8–0–1 | Sailor Wolfe | KO | 2 (10) | 29 Dec 1916 | Miners 8th St Theater, New York City, New York, U.S. | |
8 | vítězství | 7–0–1 | George Leahy | NWS | 6 | 22 Dec 1916 | Miners 8th St Theater, New York City, New York, U.S. | |
7 | vítězství | 6–0–1 | Young Sharkey | KO | 6 (10) | 15 Dec 1916 | Miners 8th St Theater, New York City, New York, U.S. | |
6 | vítězství | 5–0–1 | Young Guerini | TKO | 8 (10) | 8 Dec 1916 | Miners 8th St Theater, New York City, New York, U.S. | |
5 | remíza | 4–0–1 | KO Jaffe | NWS | 10 | 21 Jul 1916 | New Polo Athletic Club, New York City, New York, U.S. | |
4 | vítězství | 4–0 | Billy Rowe | NWS | 6 | 1 Dec 1915 | Fairmont Athletic Club, Bronx, New York, U.S. | |
3 | vítězství | 3–0 | George Leahy | KO | 2 (6) | 28 Aug 1915 | Fairmont Athletic Club, Bronx, New York, U.S. | |
2 | vítězství | 2–0 | Battling Genrimo | KO | 3 (10) | 6 Aug 1915 | Miner's Bowery Theatre, New York City, New York, U.S. | |
1 | vítězství | 1–0 | Bobby Dawson | TKO | 8 (10) | 3 Jul 1915 | Sharkey Athletic Club, New York City, New York, U.S. |
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Gene Tunney na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c d e f g FOLPRECHT, Václav; RYBÁROVÁ, Miloslava. Černý trůn. 1. vyd. Praha: Olympia, 1977. 175 s. S. 104–113.
- ↑ Gene Tunney | Biography, Record, & Facts. Encyclopedia Britannica [online]. [cit. 2020-04-15]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Tunney was Lumberjack for Ottawa Company. The Globe. September 28, 1926, s. 9.
- ↑ www.britishnewspaperarchive.co.uk. Dostupné online.
- ↑ CUMMINGS, E. E. EIMI: A Journey Through Soviet Russia. [s.l.]: W. W. Norton & Company 496 s. Dostupné online. ISBN 978-0-87140-758-0. (anglicky) Google-Books-ID: 4VMXAAAAQBAJ.
- ↑ Blagovest Bells— The destruction of Russia's bells. www.russianbells.com [online]. [cit. 2020-10-30]. Dostupné online.
- ↑ https://www.leagle.com/decision/1981154242mhtcm150011197
- ↑ select.nytimes.com. Dostupné online.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Gene Tunney na Wikimedia Commons