Přeskočit na obsah

Britannicus

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Britannicus
Rodné jménoTiberius Claudius Germanicus
Narození12. února 41
Řím
Úmrtí11. února 55 (ve věku 13 let)
Řím
Příčina úmrtíotrava
Místo pohřbeníAugustovo mauzoleum
RodičeClaudius a Messalina
RodJuliovsko-claudiovská dynastie a Claudii Nerones
PříbuzníClaudia Antonia, Claudia Octavia, Tiberius Claudius Drusus a Claudia Julia (sourozenci)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Tiberius Claudius Caesar Britannicus, původním jménem Tiberius Claudius Germanicus (11. nebo 12. února 41[1] – před 11. únorem 55), byl synem císaře Claudia a jeho třetí manželky Valerie Messaliny. Narodil se ani ne dvacet dní po smrti císaře Caliguly (24. ledna 41) a Claudiově nástupu na trůn. Byl ještě chlapec, když jeho matka musela spáchat sebevraždu, a Claudius si vzal za ženu svou neteř, Agrippinu mladší. Jeho nevlastní bratr, císař Nero, ho dal zavraždit několik měsíců po otcově smrti, těsně před jeho 14. narozeninami.

Dětství

[editovat | editovat zdroj]

Britannicus byl druhým dítětem Claudia a Messaliny a zároveň jediným synem vzešlým z tohoto manželství. Jeho sestra Octavia přišla na svět zhruba v letech 39/40, přesné datum není známo. Claudius měl z druhého manželství dceru Antonii, provdanou za Gnaea Pompeia Magna, a z prvního manželství dceru Claudii, kterou ovšem nepřijal za právoplatného potomka. Syn z prvního manželství Claudius Drusus, narozený roku 19/20, zemřel v dětském věku.

Claudiův sestercius s legendou Spes Augusta

Při příležitosti Britannikova narození byly raženy sestercie s nápisem Spes Augusta (naděje císařské rodiny), s Claudiovým portrétem na averzu. V roce 43 propůjčil senát dvouletému chlapci, dosud v rodině nazývaného Germanikem, agnomen Britannicus – římské legie právě dobyly jih Británie a Claudius odmítl přijmout toto příjmení sám. Návrh, aby syn získal i jméno Augustus, Claudius zamítl.[2]

Roku 48 byl Britannicus zatažen do událostí, které stály jeho matku život. Messalina se s Claudiem jednostranně rozešla a uzavřela bigamický sňatek s designovaným konzulem Gaiem Siliem. Plánovali, že Claudia zbaví moci, sedmiletého Britannika prohlásí císařem a budou vládnout jeho jménem.[3] Spiknutí bylo odhaleno a Messalina byla donucena k sebevraždě.

Po Messalinině smrti se stal za Britannika odpovědný Claudius. Nepřítomnost dospělého dědice mohla ale pro vládnoucí dynastii znamenat riziko. A tak se císař snažil najít dospělého dědice a pokusil se upevnit jednotu uvnitř rodiny sňatkem s Agrippinou mladší, pravnučkou císaře Augusta. Krátce po svatbě adoptoval jejího syna z předchozího manželství, Domitia Ahenobarba. Ten si pod přijatým jménem Nero vzal za ženu Claudiovu dceru Octavii a získal stejná práva jako Britannicus.

Na prahu zletilosti

[editovat | editovat zdroj]

Na podzim roku 54 zbývalo jen několik měsíců do Britannikovy dospělosti (podle římského práva). Suetonius tvrdí, že Claudius začal hovořit o rozvodu s Agrippinou a chtěl se zřeknout Nerona.[4] Znepokojená Agrippina proto podala Claudiovi otrávené hřiby a císař zemřel. Tacitus uvádí, že Britannicus a jeho sestry Octavia a Antonia byli zavřeni v pokojích, aby nemohli zabránit Neronovu nástupu na trůn.

Britannicus přežil několik měsíců Neronovy vlády, většinou ignorován, ale skutky jeho nevlastní matky vedly k jeho smrti. Kvůli neshodám s Neronem začala poukazovat na blížící se Britannikovu plnoletost. Nero to nebral na lehkou váhu. Podle Tacita požádal o pomoc proslulou travičku Locustu, která zahubila i jeho adoptivního otce. Britannika otrávili na večeři za přítomnosti jeho sestry Octavie, Agrippiny a několika dalších hodnostářů. Jed byl dán do vody, Britannicus se napil, protože mu bylo horko, padl na zem a objevila se mu pěna u úst. Zemřel krátce před svými 14. narozeninami, čtyři měsíce po smrti svého otce, aniž už stihl obléknout mužskou tógu. Na veřejnosti se tvrdilo, že trpěl epilepsií, a nenásledovalo proto damnatio memoriae. Pohřben byl na Martově poli.[5]

Podle Suetonia se s Britannikem přátelil pozdější císař Titus, který se prý napil ze stejného poháru jako on a trpěl silnými příznaky otravy. Jisté je, že Titus Britannikovi prokázal řadu posmrtných poct.[6]

Recepce

[editovat | editovat zdroj]

R. 1669 zpracoval téma jako tragédii největší dramatik francouzského klasicismu, Jean Racine; postavu Britannika přitom pojal jako dospělejší a změnil i základní motivaci postav. Britannicus se jako postava objevil v románu Roberta Gravese, Claudius Bůh a jeho žena Messalina. V seriálu BBC z roku 1976, Já, Claudius, jej ztvárnil herec Graham Seed.

Poznámky

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Dietmar Kienast, Römische Kaisertabelle, Darmstadt 1996, s. 93.
  2. ↑ Cassius Dio 60, 12, 5.
  3. ↑ Tacitus, Letopisy 11, 26.
  4. ↑ Suetonius, Claudius 43.
  5. ↑ Tacitus, Letopisy 13, 15.
  6. ↑ Suetonius, Titus 2.

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Britannicus na anglické Wikipedii.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Prameny

  • CASSIUS DIO. Römische Geschichte 4. Překlad Otto Veh. Düsseldorf: Artemis & Winkler, 2007. 461 s. ISBN 978-3-538-03108-1. (německy) 
  • SUETONIUS TRANQUILLUS, Gaius. Životopisy dvanácti císařů. Překlad Bohumil Ryba. Praha: Svoboda, 1999. 584 s. ISBN 80-902300-5-9. 

Bibliografie

  • BURIAN, Jan. Římské impérium: vrchol a proměny antické civilizace. Praha: Svoboda, 1997. 237 s. ISBN 80-205-0536-9. 
  • GRANT, Michael. Římští císařové. Praha: BB art, 2002. 387 s. ISBN 80-7257-731-X. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Britannicus&oldid=24273212“