Bhartrhari
Bhartrhari | |
---|---|
Narození | 570 |
Úmrtí | 651 (ve věku 80–81 let) |
Povolání | jazykovědec, básník a spisovatel |
Národnost | indická |
Období | asi 7. století |
Žánr | lyrika |
Témata | filozofie |
Významná díla | Šrngárašataka (Stovka o lásce), Nítišataka (Stovka o životní moudrosti), Vairágjašataka (Stovka o odříkání) |
Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Bhartrhari (v sanskrtu भर्तृहरि, asi 7. století) byl staroindický básník patřící společně s Kálidásou a Amaruem mezi nejvýznamnější představitele sanskrtské poezie.
O jeho životě není prakticky nic známo a často je ztotožňován s buddhistickým gramatikem stejného jména, který zemřel kolem roku 651 a který je autorem gramatického díla Vakija Pradipa.[1][2]
Bhartrhari je podobně jako Amaru mistrem strofy, oblíbené formy staroindické lyriky, kterou uspořádal do tří šatak (sbírek po stu strofách). Milostné básně soustředil do sbírky Šrngárašataka (Stovka o lásce) zaměřené spíše na oslavu síly a radosti lásky než na její tělesnot. Filosofické tendence pak ještě více převažují ve sbírce Nítišataka (Stovka o životní moudrosti) a vyúsťují až ke zdůraznění askeze ve sbírce Vairágjašataka (Stovka o odříkání).[1] Lásku a moudrost básník považuje za různé cíle, které odpovídají různým obdobím v lidském životě (člověk má po studiu nejprve založit rodinu a teprve později se věnovat přemítání a askezi).
Ukázka z poezie
[editovat | editovat zdroj]Zda u Gangy dlít máme jako kajícníci,
zda věnovat se ženě ctnostné, milující,
pít z proudu věd, sát básní nektar rozmanitý?
Jen chvilku trvá život. Co si vyvoliti?.
Báseň je uvedena v překladu Oldřicha Friše.
Česká vydání
[editovat | editovat zdroj]- Amaru a Bhartrhari: Sloky o lásce, moudrosti a odříkání, SNKLHU, Praha 1959, přeložil Oldřich Friš, znovu BB art, Praha 2005.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Bhartrhari
- http://leccos.com/index.php/clanky/bhartrhari Archivováno 11. 5. 2012 na Wayback Machine.