Arsen Avakov
| Arsen Borysovyč Avakov | |
|---|---|
 Arsen Borysovyč Avakov (12. srpna 2010) | |
| 11. ministr vnitra Ukrajiny | |
| Ve funkci: 22. února 2014 – 15. července 2021 | |
| Předseda vlády | Serhij Arbuzov (úřadující) Arsenij Jaceňuk Volodymyr Hrojsman Oleksij Hončaruk Denys Šmyhal |
| Předchůdce | Vitalij Zacharčenko |
| Nástupce | Denys Monastyrskyj |
| Zástupce lidu Ukrajiny VII-VIII svolání | |
| Ve funkci: 12. prosince 2012 – 2. prosince 2014 | |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Baťkivščyna (2010–2014) Lidová fronta (od roku 2014) |
| Narození | 2. ledna 1964 (60 let) Baku Ázerbájdžánská SSR, Sovětský svaz |
| Alma mater | Charkovský polytechnický institut (do 1988) |
| Profese | politik, státní úředník |
| Ocenění | Zasloužilý ekonom Ukrajiny Řád za zásluhy, III. stupeň Řád čestné legie |
| Podpis |  |
| Webová stránka | avakov |
| Commons | Arsen Avakov (politician) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Arsen Borisovič Avakov (ukrajinsky Арсен Борисович Аваков, arménsky Արսեն Բորիսի Ավակով, narozen 2. ledna 1964, Baku, Ázerbájdžán SSR, SSSR) — ukrajinský státník a politik arménského původu. Ministr vnitra Ukrajiny v letech 2014–2021.
Kariéra
[editovat | editovat zdroj]Narozen 2. ledna 1964 v Baku v rodině vojáka. Podle národnosti - arménské. Od roku 1966 trvale pobývá na Ukrajině Občan Ukrajiny.
V roce 1990 založil Investor JSC. V letech 2005-2010 byl předsedou Charkovské regionální státní správy.
Od podzimu 2011 do prosince 2012 byl v politickém exilu v Itálii kvůli pronásledování na Ukrajině režimem Viktora Janukovyče.
V roce 2012 byl zvolen poslancem lidu Ukrajiny.
Během revoluce v roce 2014 byl jedním z velitelů Euromajdanu.
Dne 27. února 2014 schválila Nejvyšší rada Ukrajiny Arsena Avakova jako ministra vnitra Ukrajiny. Z iniciativy Avakova byla v roce 2014 vytvořena Národní garda Ukrajiny a dobrovolnické prapory. Umožnily zastavit vojenskou agresi ze strany Ruské federace na východě Ukrajiny.
V noci ze 7. na 8. dubna 2014 vedl Avakov osobně útok na budovu Charkovské oblastní státní správy, které se zmocnili separatisté a ozbrojenci z Ruské federace.
Avakov inicioval snahy ministerstva vnitra zavést biometrické pasy. To byla nezbytná podmínka pro zavedení bezvízového styku Ukrajiny se zeměmi EU.
Avakov bránil v Itálii bojovníka Národní gardy Ukrajiny Vitalije Markiva. Za účasti Avakova soud v Miláně (Itálie) zprostil Markiva obžaloby ze smrti fotoreportéra Andrey Rocchelliho (Itálie) a Andreje Mironova (Ruská federace) ve Slovjansku v květnu 2014.
Avakov byl ministrem vnitra Ukrajiny od 24. února 2014 do 15. července 2021 za dvou prezidentů Ukrajiny: Petra Porošenka a Volodymyra Zelenského, byl členem pěti skladeb Kabinetu ministrů Ukrajiny. To je nejdelší termín na nezávislé Ukrajině.
Státní vyznamenání
[editovat | editovat zdroj]- Zasloužilý ekonom Ukrajiny (22.06.2007)
- Řád za zásluhy, III. stupeň (15.04.2016)
- Řád čestné legie (Francie) (06.09.2022)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]Obrázky, zvuky či videa k tématu Arsen Borysovyč Avakov na Wikimedia Commons
- Oficiální stránky
