Přeskočit na obsah

Aniko

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Aniko
Socha Anika věnovaná nepálským spolkem studentů čínských univerzit v chrámu Miao-jing s’
Socha Anika věnovaná nepálským spolkem studentů čínských univerzit v chrámu Miao-jing s’
Narození1244
Údolí Káthmándú
Úmrtí1306 (ve věku 61–62 let)
Chánbalyk
Povoláníarchitekt, malíř a astronom
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Aniko, Araniko či Anige (nepálsky अरनिको, čínsky pchin-jinem Anige, znaky 阿尼哥; 124511. března 1306) byl malíř, sochař, stavitel a mnich královského původu z údolí Káthmándú.

V roce 1261 odešel s několika desítkami dalších umělců z Nepálu do Tibetu na pozvání Čhögjala Phagpy, lámy buddhistické školy Sakjapa, aby na přání císaře Kublaje vybudovali zlatou stúpu.[1] Zde se stal Phagpovým učedníkem a na jeho doporučení později působil na dvoře Kublaje, kde se mu dostalo velkého uznání.[2] Pod jeho dohledem začala v roce 1271 přestavba pekingského chrámu Miao-jing s’ a byla v něm vybudována bílá stúpa (paj-tcha) v tibetském stylu.[3][4] Je mu také připisováno autorství dvou dochovaných portrétů Kublaje a jeho manželky Čabi.[5] Kublajův následník Temür jej pověřil výzdobou několika nových chrámů. Zemřel po krátké nemoci v březnu 1306, jeho popel byl uložen ve stúpě nedaleko Pekingu. Podle jeho epitafu vybudoval celkem tři stúpy, devět buddhistických chrámů, dvě konfuciánské svatyně a taoistický chrám.[6]

V roce 1955 byl prohlášen za národního hrdinu Nepálu.[7] Jeho jméno nese nepálská dálnice, která spojuje hlavní město Káthmándú s vesnicí Kodarí na hranici s Čínou, odkud pokračuje do Lhasy a dál na východ do Šanghaje jako dálnice G318.[8]

  1. JING, Anning. The Portraits of Khubilai Khan and Chabi by Anige (1245-1306), a Nepali Artist at the Yuan Court. S. 42–43. Artibus Asiae [online]. 1994. Roč. 54, čís. 1/2, s. 42–43. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Jing 1994, s. 44–45.
  3. Jing 1994, s. 49–50.
  4. GUTER, Josef. Bohové a symboly staré Číny: Slovník čínské mytologie. Překlad Jan Hlavička. Praha: Brána, 2005. ISBN 80-7243-263-X. S. 98. 
  5. Jing 1994, s. 75–76.
  6. Jing 1994, s. 66.
  7. Nepal recently got its 17th national hero. Know all of them here. OnlineKhabar [online]. 2021-07-17. Dostupné online. (anglicky) 
  8. HOPQUIN, Benoît. China's Nepalese friendship road leads to the heart of India's market. The Guardian [online]. 2013-04-23. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]