Přeskočit na obsah

Rýt

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxRýt
alternativní popis obrázku chybí
Rýt rostoucí ve Španělsku Reseda undata
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádbrukvotvaré (Brassicales)
Čeleďrýtovité (Resedaceae)
Rodrýt (Reseda)
L., 1753
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Květy rýtu velkokališného
Listová růžice s rašíci lodyhou rýtu barviřského

Rýt (Reseda) je široký rod jednoletýchvytrvalých rostlinčeledě rýtovitých, z nichž jen malá část se pěstuje s nějakým zámyslem.

Rostliny tohoto rodu, který pochází z oblasti Mediterránu, jsou hojně rozšířeny téměř v celém mírném podnebném pásu. Z Evropy byly zavlečeny do východní a Střední Asie, severních i jižních oblastí Afriky, do Severní Ameriky, Austrálie i na Nový Zéland. Asi třetina všech druhů roste v Evropě a 5 druhů lze nalézt ve volné přírodě České republiky.

Rýtu nejlépe vyhovuje slunné stanoviště na neulehlé, dobře propustné půdě, která může být i dosti kamenitá a poměrně suchá, preferuje teplé biotopy. Jsou to rostliny mesofytníxerofytní.[1][2][3][4]

Rostliny rodu rýt jsou rozmanitého vzhledu, byliny, polokeře, vzácně i keře a jejich životní cyklus bývá jednoletý, dvouletý nebo jsou i trvalkami. Lodyhy mohou být poléhavé, vystoupavé ale nejčastěji jsou vzpřímené, v dobrých podmínkách často bohatě větvené, bývají vysoké 20 až 130 cm. Kořen je většinou dlouhý, vřetenovitý, rostlinám neprospívá přesazování. Listy jsou dvoje, jedny s řapíkem a většinou celokrajné nebo dvou až trojlaločné tvořící přízemní růžici, která po vyrašení lodyhy zasychá, a druhé vyrůstající střídavě ve spirále na lodyhách. Ty bývají rozmanité, s malými řapíky nebo přisedlé, několikadílné, peřenodílné, laločné, s okraji rovnými nebo vlnitými. Dosahují délky od 1 do 15 cm.

Oboupohlavné souměrné květy velikosti 4 až 10 mm vyrůstající na stopkáchpaždí listů se seskupují do hroznovitých květenství, jsou v barvách bílé, zelené, žluté nebo oranžové. Kalichy i koruny jsou vytvořeny 4 až 8 volnými lístky, Korunní lístky jsou u báze široké a postupně se zužují, zakončeny jsou rozvětvenými přívěsky, pakorunkami. Tyčinek, výhradně plodných, bývá v květu 12 až 25, jejich nitky srůstají se svrchním semeníkem vytvořeným ze 3 až 6 plodolistů, blizny jsou 3 i 4. Květy jsou opylovány hmyzem. Plody jsou vztyčené nebo převislé pukající tobolky s mnoha semeny bez endospermu.

Jednoleté rostliny vytváří s příchodem jara listovou růžici a z ní rychle raší lodyha s listy a květy, s nástupem chladu celá rostlina zasychá. U dvouletých vyroste ze semene na podzim přízemní růžice, která přezimuje, a na jaře z ní vypučí květná lodyha rostoucí až do zimy. U vytrvalých druhů vyrůstá z oddenku kořene na podzim přízemní růžice a po přezimování z ní vyroste lodyha kvetoucí opět až do pozdního podzimu, přitom vyroste nová růžice pro příští rok. Ve všech případech listová růžice po vyrašení lodyhy usychá.[1][5][6][7]

Přestože rýt není rostlinou vzhledově atraktivní, některé druhy se vysazují v zahradách pro svou vůni, květů se užívá pro výrobu parfémů nebo do sušených aromatických směsí (např. rýt vonný). Celých rostlin, a hlavně květů, se dříve používalo k barvení látek (např. rýt barvířský).[5] Některé druhy se na nepůvodním území natolik rozšířily a zaplevelily ho, že představují těžko zvládány problém (např. rýt žlutý v Austrálii).[8]

Rod rýt se rozděluje asi do 68 druhů.[9] V ČR rostou tyto druhy:[10]

V Evropě se ještě vyskytuje dalších 17 druhů:[11]

  1. a b florabase.calm.wa.gov.au. florabase.calm.wa.gov.au [online]. [cit. 2010-10-04]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-03-20. 
  2. botany.cz
  3. www.ars-grin.gov. www.ars-grin.gov [online]. [cit. 2010-10-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-06-05. 
  4. data.gbif.org
  5. a b rostliny.prirodou.cz[nedostupný zdroj]
  6. development.dendrologie.cz. development.dendrologie.cz [online]. [cit. 2010-10-04]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-07-20. 
  7. ucjeps.berkeley.edu
  8. www.publish.csiro.au[nedostupný zdroj]
  9. www.mobot.org
  10. botany.cz (seznam rostlin)
  11. Flora Europaea

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]