Adnan Menderes

Adnan Menderes
Adnan Menderes
Stranická příslušnost
Členství	Liberal Republican Party; Republikánská lidová strana (1930–1945); Democrat Party (1946–1960)
Narození	1899; Aydın nebo Koçarlı
Úmrtí	17. září 1961 (ve věku 61–62 let); İmralı
Příčina úmrtí	oběšení
Místo pohřbení	İmralı (1961–1990); Mausoleum of Adnan Menderes
Choť	Berrin Menderes
Děti	Yüksel Menderes; Mutlu Menderes; Aydın Menderes
Alma mater	Ankara University Law School; Ankarská univerzita
Profese	politik a diplomat
Náboženství	sunnitský islám
Ocenění	velkokříž Řádu Isabely Katolické; velkokříž Záslužného řádu Spolkové republiky Německo; rytíř velkokříže s řetězem Záslužného řádu Italské republiky; rytíř velkokříže Oranžsko-nasavského řádu
Podpis
Commons	Adnan Menderes
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Adnan Menderes (1899 Koçarlı – 17. září 1961 İmralı) byl turecký politik, šéf Demokratické strany Turecka a premiér země v letech 1950 až 1960. Byl svržen vojenským převratem a popraven.

Pocházel z rodiny statkáře, sloužil v armádě za řecko-turecké války a poté vystudoval práva na Ankarské univerzitě. Byl funkcionářem vládnoucí Republikánské lidové strany, v letech 1937–1938 zastával post předsedy Tureckého olympijského výboru. V roce 1945 po neshodách s vedením ze strany odešel a spolu s bývalým premiérem Celâlem Bayarem založili pravicově orientovanou Demokratickou stranu. Ta dosáhla v prvních svobodných volbách v turecké historii v květnu 1950 výrazného vítězství, Bayar se stal prezidentem a Menderes předsedou vlády (později zastával i funkce ministra obrany a ministra zahraničí).

Menderes se ve své politice orientoval výrazně proamericky, pod jeho vedením se Turci zúčastnili korejské války a roku 1952 vstoupili do Severoatlantické aliance, v zemi vznikly americké vojenské základny. Výměnou za to dostával Menderes rozsáhlou hospodářskou pomoc, která umožnila modernizaci země a rozvoj infrastruktury. Menderesova hospodářská politika byla výrazně liberální, zaměřená na rozvoj soukromého sektoru.^[1] Jeho vláda revidovala některá Atatürkova opatření v náboženských otázkách, byl například zrušen zákaz arabského svolávání k modlitbě (azán).^[2]

V létě 1955 se mezi Tureckem a Řeckem vyhrotil spor o budoucí postavení Kypru. Dne 3. září odpálili neznámí pachatelé bombu před tureckým konzulátem v Soluni. Jako odveta následoval v Istanbulu velký pogrom proti místní řecké menšině, při němž byly drancovány domy, obchody i křesťanské chrámy, násilnosti si vyžádaly nejméně třicet mrtvých a stovky zraněných. V důsledku událostí se většina zbývajících Řeků z Turecka odstěhovala. Později byl Menderes obviněn z toho, že prostřednictvím své tajné služby inicioval atentát v Soluni i následné vraždění, aby se ukázal jako energický obránce národních zájmů.^[3]

V únoru 1959 nakonec Menderes podepsal Londýnské a curyšské dohody o nezávislosti Kypru. Při cestě do Londýna se jeho letadlo zřítilo, Menderes však na rozdíl od většiny cestujících nehodu přežil. V té době však turecká ekonomika začala stagnovat a premiér musel čelit ostré kritice, na což reagoval rozsáhlými represemi vůči opozici, v březnu 1960 ustavil zvláštní komisi pro trestání politických zločinů. Armáda v tom viděla ohrožení Atatürkova dědictví, spočívajícího v sekularizaci a dělbě moci, a ustavila Výbor národní jednoty vedený generálem Cemalem Gürselem, který 27. května převzal moc ve státě a vyhlásil výjimečný stav. Demokratická strana byla rozpuštěna a její vedení internováno na ostrově Yassıada v Marmarském moři, kde s nimi byl uspořádán velký soudní proces, v němž byli obviněni z korupce, porušování ústavního pořádku a organizování pogromů v září 1955. Menderes a jeho ministři Fatin Rüştü Zorlu a Hasan Polatkan byli odsouzeni k trestu smrti a oběšeni 17. září 1961 ve vězení na ostrově İmralı.

V roce 1990, kdy byl hlavou státu Menderesův obdivovatel Turgut Özal, byl Adnan Menderes rehabilitován a pohřben v mauzoleu v Istanbulu. Byla po něm také pojmenována Menderesova univerzita ve městě Aydın nedaleko jeho rodiště a Menderesovo letiště v İzmiru.

Reference

Související články

Seznam premiérů Turecka

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Adnan Menderes na Wikimedia Commons
Encyclopaedia Britannica
All About Turkey

[1] Country Studies

[2] Daily Sabah

[3] Politico SPRL

[1]

[2]

[3]

Premiéři Turecka

İsmet İnönü (1923–1924) • Ali Fethi Okyar (1924–1925) • İsmet İnönü (1925–1937) • Celal Bayar (1937–1939) • Refik Saydam (1939–1942) • Şükrü Saracoğlu (1942–1946) • Recep Peker (1946–1947) • Hasan Saka (1947–1949) • Şemsettin Günaltay (1949–1950) • Adnan Menderes (1950–1960) • Cemal Gürsel (1960–1961) • İsmet İnönü (1961–1965) • Suat Hayri Ürgüplü (1965) • Süleyman Demirel (1965–1971) • Nihat Erim (1971–1972) • Ferit Melen (1972–1973) • Naim Talu (1973–1974) • Bülent Ecevit (1974) • Sadi Irmak (1974–1975) • Süleyman Demirel (1975–1977) • Bülent Ecevit (1977) • Süleyman Demirel (1977–1978) • Bülent Ecevit (1978–1979) • Süleyman Demirel (1979–1980) • Bülend Ulusu (1980–1983) • Turgut Özal (1983–1989) • Yıldırım Akbulut (1989–1991) • Mesut Yılmaz (1991) • Süleyman Demirel (1991–1993) • Tansu Çillerová (1993–1996) • Mesut Yılmaz (1996) • Necmettin Erbakan (1996–1997) • Mesut Yılmaz (1997–1999) • Bülent Ecevit (1999–2002) • Abdullah Gül (2002–2003) • Recep Tayyip Erdoğan (2003–2014) • Ahmet Davutoğlu (2014–2016) • Binali Yıldırım (2016–2018)		Státní znak Turecka