zemřít

čeština

výslovnost

• IPA: [zɛmr̝iːt]

dělení

• ze-mřít

sloveso

• dokonavé
• intranzitivní

časování

Oznamovací způsob

osoba	číslo jednotné			číslo množné
	1.	2.	3.	1.	2.	3.
budoucí čas	zemřu	zemřeš	zemře	zemřeme	zemřete	zemřou

Rozkazovací způsob

osoba	číslo jednotné	číslo množné
	2.	1.	2.
	zemři	zemřeme	zemřete

Příčestí

rod	číslo jednotné			číslo množné
	mužský životný i neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný a ženský	střední
činné	zemřel	zemřela	zemřelo	zemřeli	zemřely	zemřela

Přechodníky

rod	číslo jednotné		číslo množné
	mužský	ženský střední	mužský ženský střední
minulý	zemřev	zemřevši	zemřevše

význam

1. (o lidech) skončit život, přestat žít
   • Dědeček zemřel po dlouhé nemoci v nemocnici.

překlady

1. přestat žít

   • angličtina: die, (knižně) decease, slip away, pass away
   • finština: kuolla, elää
   • francouzština: mourir, décéder
   • italština: morire
   • japonština: 死ぬ
   • karelština: kuolla
   • litevština: mirti, numirti
   • maďarština: meghal, elhuny
   • němčina: sterben, (knižně) ableben
   • polština: umrzeć
   • portugalština: morrer
   • ruština: умереть, скончяться
   • řečtina: πεθάνω
   • slovenština: zomrieť
   • staroslověnština: ѹмрѣти
   • španělština: morir
   • švédština: dö, (knižně) avlida

synonyma

1. umřít, skonat, (slangově) exnout, (knižně, eufemisticky) zesnout, (eufemisticky) odejít do věčných lovišt, navždy odejít, (dysfemismus) vypustit ducha, natáhnout bačkory, zhebnout, zkapat

antonyma

1. narodit se

související

• zemru
• zemřelý
• zmírat