spokojit

Czech

Etymology

From s- +‎ pokojit, s- +‎ pokoj +‎ -it.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈspokojɪt]

Verb

spokojit pf (imperfective spokojovat)

1. (reflexive with se) to be satisfied; to be content; to require no more than

   spokojit se s málem ― to be content with little

   S výsledky nebyl spokojen. ― He was not satisfied with the results.

Conjugation

Conjugation

Infinitive	spokojit, spokojiti	Active adjective	spokojivší
Verbal noun	spokojení	Passive adjective	spokojený

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	spokojím	spokojíme	—	spokojme
2nd person	spokojíš	spokojíte	spokoj	spokojte
3rd person	spokojí	spokojí	—	—

The verb spokojit does not have present tense and the present forms are used to express future only.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	spokojil	spokojili	spokojen	spokojeni
masculine inanimate		spokojily		spokojeny
feminine	spokojila		spokojena
neuter	spokojilo	spokojila	spokojeno	spokojena

Transgressives	present	past
masculine singular	—	spokojiv
feminine + neuter singular	—	spokojivši
plural	—	spokojivše

Derived terms

• spokojenost
• spokojený
• uspokojit

 

Further reading

• “spokojiti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “spokojiti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “spokojit”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)