Přeskočit na obsah

Svatý Patrik

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Svatý
Patrik
arcibiskup
Narozenípřelom 4. a 5. století
Británie
Úmrtí2. polovina 5. století
Saul
Svátek17. březen (Den svatého Patrika)
RodičeCalpornius a Conchesa
Vyznáníkřesťanství
Úřadyprvní arcibiskup z Armagh, misionář, opat
Uctíván církvemivšechny křesťanské církve s kultem svatých
Významné zasvěcené kostelyseznam
Atributybiskupský oděv, jetelový trojlístek, kříž, had
PatronemIrska, Nigérie, arcidiecéze New York, arcidiecéze Newark, arcidiecéze Los Angeles, Bostonu, Rolla, Loízy, Murcia, inženýrů arcidiecéze Melbourne, proti hříchu
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Svatý Patrik (irsky Naomh Pádraig, angl. Saint Patrick) byl starověký křesťanský duchovní, mnich, misionář a biskup, původem z římské Británie, který působil ve druhé polovině 5. století v Irsku. Naše povědomí o něm je velmi mlhavé, drtivou většinu informací poskytují jednak dva nedatované listy, jichž je sv. Patrik autorem, jednak starověké legendy a jejich soupisy, jejichž nejstarší záznamy pocházejí ze 7. století. Řada moderních historiků je navíc přesvědčena, že část činů, které legendy sv. Patrikovi připisují, ve skutečnosti vykonal misionář Palladius, s nímž postava sv. Patrika v legendách postupně splynula.

Život sv. Patrika nelze s jistotou přesně datovat. Ulsterské anály udávají rok narození 387 a rok úmrtí 461, obě data však byla zpochybněna. Víme, že sv. Patrik pocházel ze vznešené velšské rodiny a jeho původní jméno znělo Maewyn Succat (resp. v polatinštěné verzi Magonus Succetus). V šestnácti letech byl unesen otrokáři do Irska, odtamtud po šesti letech uprchl a vrátil se domů. Poté se stal mnichem a vrátil se do Irska, kde misionářsky působil v druhé polovině 5. století. Jeho přesné postavení není jasné, pravděpodobně byl biskupem či opatem s biskupskými pravomocemi. Podle tradice byl opatem v Armagh a prvním biskupem arcidiecéze Armagh.

Podle tradice byl pohřben v Down Cathedral v Downpatricku po boku svaté Brigity a svatého Kolumby, taktéž patronů Irska, nicméně nikdy to nebylo potvrzeno hmatatelnými důkazy. Minimálně na lokální úrovni byl patrně uctíván jako světec prakticky ihned po své smrti. O míře významu, kterou mu současníci přisuzovali, svědčí i zuřivý spor o to, kde bude pohřben, který přivedl sever Irska na pokraj občanské války (tzv. bitva o ostatky svatého Patrika). V Irsku a státech s významným irským přistěhovalectvím je mu zasvěcena celá řada kostelů, mezi nimi i větší počet katedrál. Jeho symbolem je zelená barva a jetelový trojlístek, s jehož pomocí údajně vysvětloval princip Nejsvětější Trojice.

Svatému Patrikovi, přezdívanému též Apoštol Irska[1] či Věrozvěst Irska[2] (popř. Irů), se připisuje klíčová úloha v pokřesťanštění Irska. Je patronem Irska a jeho svátek, Den svatého Patrika (Saint Patrick's Day), slavený 17. března, tj. v předpokládaný den jeho smrti, je zároveň nejvýznamnějším svátkem Irska a všech Irů a je spojen s rozsáhlými bujarými oslavami, jejichž náboženský rozměr je již poněkud potlačen. Irové svátek slaví všude ve světě, s charakteristickými „zelenými“ oslavami se lze tedy setkat nejen v Irsku, ale i např. ve Spojených státech amerických, Kanadě či České republice.[3]

Katedrála svatého Patrika v New Yorku
Den svatého Patrika, Buenos Aires (Argentina)

Jméno

[editovat | editovat zdroj]

Jméno Patrik je částečně počeštěná verze jména Patricius, které označovalo vznešeného muže. Protože se ale sv. Patrik slaví u nás 19. února, ale v anglosaských zemích je jeho svátek 17. března (odlišná církevní tradice), začal se u nás, prvně vtipem, spojovat se jménem Vlastimil, který slaví 17. března svátek podle českého kalendáře. A to s vtipným vysvětlením, že Patrik je z latinského Patria, neboli Vlast.

Život

[editovat | editovat zdroj]

Za nejdůležitější zdroj o mládí sv. Patrika je považován jeho latinsky psaný list Confessio (Vyznání), v němž podává stručné vylíčení svého dosavadního života a působení. List postrádá dataci a události vztahuje k Patrikově věku. Místem narození Magona Succeta bylo Banna Venta Berniae, ležící (snad) poblíž dnešního Carlisle. Datum jeho narození je nejasné. Ulsterské anály udávají jako rok narození 387, z nich vycházející autoři udávají tento rok nebo údaj okolo roku 385. Moderní historikové ovšem tomuto datu nedůvěřují a na základě rozličných indicií kladou Patrikovo narození až do pozdějších dob, někdy až do roku 415.

Patrikovým otcem byl jáhen Calpornius, dědem pak kněz Potitus. V šestnácti letech byl zajat a unesen irskými nájezdníky do Irska, kde strávil šest let v otroctví. Během této doby vzrostlo jeho náboženské zanícení, posílené přesvědčením, že otroctví je trestem za jeho dosavadní bezbožný život.[4] Po šesti letech uprchl a po rozličných dobrodružstvích se mu podařilo vrátit se k rodině do rodné země, kde se záhy stal mnichem. K návratu do Irska v pozici misionáře se dle Conefessia odhodlal na základě Božího vnuknutí, které za ním přišlo v podobě snu:

„ Tenkrát jsem měl vidění, viděl jsem člověka řečeného Viktorikus, který přišel z Irska s množstvím dopisů a jeden z nich mi dal přečíst. Na prvním řádku stálo napsáno: Hlas Irů – a jak jsem četl dále začátek toho dopisu, zdálo se mi, že slyším jejich hlasy, které patřily lidem z oněch Volkatských lesů, které se nacházejí u Západního moře. Jako by mě jednohlasně volali: Prosíme tě synu, přijď opět do našeho středu... Já jsem po nich rovněž velmi silně zatoužil, a vtom jsem se probudil. Sláva Bohu, že po mnoha letech Pán uslyšel jejich nářek a splnil jejich přání. “
— sv. Patrik v Confessio[2]

Legendy

[editovat | editovat zdroj]
Jetelový trojlístek (shamrock), symbol sv. Patrika

Podle legendy vyhnal z Irska hady, a proto prý se dodnes na ostrově žádný z těchto plazů nevyskytuje. Podle některých interpretací může jít o nepochopenou alegorii (symbol hada byl používán druidy, jejichž náboženství bylo nahrazeno křesťanstvím), které šířil při misiích sv. Patrik.

Podle dalších pověstí Patrik vysvětloval na příkladu jetelového trojlístku (shamrocku) princip Nejsvětější Trojice, proto se trojlístek stal jeho symbolem.

Na vrcholu hory Croagh Patrick prý Svatý Patrik vydržel 40 dní bez jídla.

Patron a patrocinia

[editovat | editovat zdroj]

Kromě Irska je sv. Patrik jako svatý patron uctíván v Anglii, ve východním Štýrsku, dále ve Švábsku, v jehož městě (Hohenstadt) se od roku 1652 konaly poutě; ve Francii jsou ostatky uctívány ve městech Rouen a Lérins), v severní Americe je několik center, například katedrála sv. Patrika v New Yorku), také v Austrálii.

Patrik je patronem profesí kadeřníků, kovářů, havířů a bednářů. Rovněž se k němu obracejí sedláci při modlitbě za zdravý dobytek. Nejčastěji jej však lidé prosí, aby od nich odehnal zlo nebo je uzdravil.

České země

[editovat | editovat zdroj]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Archivovaná kopie. revue.theofil.cz [online]. [cit. 2008-10-30]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-03-13. 
  2. ↑ a b http://www.orthodoxia.cz/svati/patrik.htm
  3. ↑ http://www.novinky.cz/clanek/111022-irsky-svatek-svateho-patrika-se-slavi-i-v-cechach.html
  4. ↑ Conefessio, český překlad dostupný na http://www.orthodoxia.cz/svati/patrik.htm (navštíveno 31. 100 2008)

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • BEDNAŘÍKOVÁ, Jarmila. Stěhování národů. 2. vyd. Praha: Vyšehrad, 2007. 413 s. ISBN 978-80-7021-705-4. 
  • DAVIES, Norman. Ostrovy : dějiny. Praha: BB art, 2003. 975 s. ISBN 80-7341-090-7. 
  • SCHAUBER, Vera; SCHINDLER, Hanns Michael. Rok se svatými. 2. vyd. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1997. 702 s. ISBN 80-7192-304-4. 
  • Stephen R. Lawhead: Patrik, syn Irska, v překladu Josefa Orla vydalo nakladatelství BB/art, Praha 2004, ISBN 80-7341-153-9 – beletrizovaný životopis, autor se snaží dodržovat maximální historickou přesnost, nicméně díky omezeným vědomostem, které o sv. Patrikovi a jeho životu máme, musí pochopitelně hodně fabulovat.
  • Cahill Thomas, Jak Irové zachránili civilizaci : neznámý příběh hrdinské role Irska v období od pádu Říma do vzniku středověké Evropy, Praha, Pragma 1998.
  • Gerald z Walesu, Dějiny a místopis Irska, přel Petr Šourek, Praha, Aurora 1998.
  • KOSÍK, Štěpán. Očistec svatého Patrika. Souvislosti. 1994, čís. 3, s. 101–105. 
  • Sancti Patricii Hymnus ad Temoriam (český překlad Svatoslav Schutzner)
  • Vyznání svatého Patricka. Překlad František Polák. Souvislosti. 1993, čís. 4–5, s. 77–82. 
  • Vyznání svatého Patrika a List lidem poddaným vladaři Korotichovi [z latiny přeložil František Pol; dřevoryty vyzdobil Michael Florian] Stará Říše, Dobré Dílo 1946.
  • Hilpisch Stephanus, Od Benedikta z Nursie po Benedikta z Anianu. Rozšíření benediktinské řehole od počátku po 9. století, Praha, Čeští benediktini s.d. (Benediktinské sešity 10).
  • PUTNA, Martin Cyril; KRUMPHANZL, Robert. Nejstarší památky irské literatury.... Souvislosti. 1993, čís. 4–5, s. 105. 
  • LCI = Lexikon der christlichen Ikonographie 8, Wolfgang Braunfels (ed.). Basel-Freiburg im B.-Rom-Wien 1994, s.123-124.

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Svatý_Patrik&oldid=24298476“