Přeskočit na obsah

Prove

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Prono, fiktivní vyobrazení od B. de Montfaucon, 1722

Prove (Prave, Prone, Prono, Pronote) je slovanský bůh, který byl ctěn v posvátném háji ve Stargardu, dnešním Oldenburgu, centru kmene Vagrů. Zmiňuje se o něm ve 12. století Helmold z Bosau:

Venkov i města oplývaly háji i domácími bůžky a kromě nich byli prvními a předními bohy Prove, bůh oldenburské země, Živa, bohyně Polabanů, a Radegast, bůh země Obodritů. Jim byli zasvěceni kněží, úlitby a oběti a [určeny] rozmanité náboženské obřady.[1]

V jiné pasáži se zmiňuje o návštěvě biskupa Vicelina v Oldenburgu roku 1149 a o tom že kult Prova byl veden knězem jménem Mike. V další části pak vypráví o návštěvě velmože Těšimíra z kmene Vagrů společně s biskupem Geroldem:

Přihodilo se však, že jsme po cestě přišli do lesa, jediného v oné zemi, která se celá rozprostírá v rovině. Tam jsme mezi prastarými stromy uviděli posvátné duby, které byly zasvěceny bohu té země Provovi. Obklopovalo je nádvoří ohrazené plotem, který byl velmi pečlivě postaven ze dřeva a opatřen dvěma branami. Mimo domácích bůžků a model, jimiž oplývala každá vesnice, bylo totiž toto místo svatyní celé země. Byl pro ně ustanoven [vlastní] kněz, slavnosti a rozličné obětní obřady. Místní lid měl ve zvyku se tu každý druhý den v týdnu[pozn. 1] scházet s knížetem a knězem kvůli soudům. Vstup do nádvoří byl zakázán všem pouze s výjimkou kněze a těch, kteří chtěli obětovat nebo lidí ve smrtelném nebezpečí.“[2]

O několik vět dál pak píše:

Jedni totiž vystavují v chrámech sochy vybájených tvarů, jako je ploňská modla, která se nazývá Podaga, jiní bozi přebývají v lesích nebo hájích, jako Prove, bůh Oldenburgu, a nejsou jasně zobrazováni.“[3]

Poté popisuje zničení posvátného háje tohoto božstva, pravděpodobně připadající na 15. ledna 1156.[4] Pasáž o soudech v Provově háji může napovídat, že šlo o boha spravedlnosti, čemuž by odpovídala i hypotetická etymologie jeho jména z pravъ „spravedlivý“.[5]

  1. tedy v pondělí.
  1. Helmold z Bosau, s. 104
  2. Helmold z Bosau, s. 149
  3. Helmold z Bosau, s. 150
  4. Helmold z Bosau, s. 229
  5. Pitro, Vokáč, s. 142

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]