Petr (apoštol)

Petr
Svatý; Petr
	apoštol; 1. papež
	Svatý Petr od Petera Paula Rubense
Církev	křesťanská
Pontifikát začal	cca 30
Pontifikát skončil	64/67
Předchůdce	Ježíš Kristus
Nástupce	Linus
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady	apoštol; hlava jeruzalémské obce
Osobní údaje
Rodné jméno	Šimon (Simon, Simeon)
Země	Judea
Datum narození	neznámé
Místo narození	Betsaida, Izrael
Datum úmrtí	64/67
Místo úmrtí	Judea; Řím
Příčina úmrtí	ukřižování
Místo pohřbení	Bazilika svatého; Petra
Národnost	Izraelská
Rodiče	otec: Jan; (nebo Jonáš; Jona)
Příbuzní	Svatý Ondřej (sourozenec); Saint Peter’s mother-in-law (tchyně)
Povolání	rybář, duchovní
Svatořečení
Svátek	29. června
Uctíván církvemi	všechny křesťanské církve s kultem svatých
Atributy	klíče
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Svatý Šimon (Simon, Simeon) zvaný Petr byl jeden z dvanácti apoštolů – prvních učedníků Ježíše Krista.

Za Ježíšova života měl mezi apoštoly zřejmě jisté výsadní postavení a po jeho smrti se stal jedním z představených společenství raných křesťanů. Podle křesťanské tradice později působil v Římě, kde zemřel mučednickou smrtí. Katolickou církví je považován za prvního římského biskupa (cca 30–64/67) a římští biskupové na základě apoštolské posloupnosti od něj odvozují svůj primát v církvi s titulem papeže. Nad jeho domnělým hrobem stojí nejvýznamnější katolický kostel, bazilika svatého Petra.

Život a legenda

Podle biblických pramenů se Petr narodil v Betsaidě jako syn rybáře Jana nebo Jonáše a jeho rodné jméno bylo Šimon. Základní vzdělání získal v otcovském domě a synagogální škole. Oženil se a usadil se v Kafarnau, vesnici u Genezaretského jezera, a se svým bratrem Ondřejem se živili rybářstvím. Podle legendy se jeho manželka jmenovala Perpetua a dcera Petronila.

Následovník Ježíše

Když jednou se svým bratrem Ondřejem vrhal síť do vody, šel okolo Ježíš a vyzval oba rybáře, aby ho následovali. Bratři uposlechli a Šimon se od té chvíle stal nejvěrnějším Kristovým učedníkem.

Byl svědkem mnoha Ježíšových činů a zázraků. Například hned při návštěvě v jeho domě v Kafarnau uzdravil Ježíš Petrovu tchyni. Ježíš mu při prvním setkání udělil přezdívku Kefa (Kefas), která se do řečtiny překládá jako Petros, česky Petr.^[1] Kefa znamená aramejsky kámen,^[2] případně skála. Řecké petros je mužského rodu, ženský rod petra znamená skála, obdobně i v latině petrus a petra. Známý biblický citát používá význam přezdívky ve slovní hříčce: „A já ti pravím, že ty jsi Petr, a na této skále zbuduji svou církev a brány pekel ji nepřemohou.“ Mt. 16, 18.^[3] Z tohoto citátu se také odvozuje, že si právě Petra Ježíš vyvolil, aby se stal prvním z dvanácti apoštolů, které vybral mezi svými učedníky, aby hlásali evangelium a konali zázraky.

Postava Petra má v sobě i cosi obecně lidského a nadčasového. Přestože byl prvním z vyvolených a přestože byl podle evangelií svědkem mnoha zázraků, neubránil se pochybnostem. Na Kristovu výzvu kráčel Petr po vlnách a málem utonul, protože zapochyboval. Jindy Petr správně rozpoznal v Kristu Božího syna. Když ale Kristus předpověděl své utrpení, Petr se jej pokusil kárat a odradit od jeho poslání. Tehdy mu Kristus dokonce řekl: „Jdi mi z cesty, satane!“ (protože Petr se z lidských pohnutek postavil do cesty Božímu plánu spásy, a tím se, ovšem nevědomky, stal pomocníkem ďábla).^[4] Když vojáci přišli Krista zatknout, Petr se jej snažil bránit mečem a jednomu veleknězovu sluhovi uťal ucho.^[5] Později však ze strachu třikrát prohlásil, že Krista nezná, přesně tak, jak mu sám Kristus předpověděl: „Dříve než kohout zakokrhá, třikrát mne zapřeš“.

Celá následující část je převyprávěním legendy. Není odlišeno to málo, co víme kriticky historicky.

Po Kristově ukřižování

Když se po seslání Ducha svatého apoštolové rozešli do světa, zůstal Petr po nějaký čas v Jeruzalémě. Byla mu dána moc uzdravovat nemocné. Prvním uzdraveným byl muž od narození chromý, který na chrámových schodech prosil o almužnu. Petr jej vzal za ruku a přikázal mu: „Vstaň a choď!“ V té chvíli byl muž zdráv, vešel do chrámu, děkoval Bohu a pro Petra to byl významný krok k získání autority představitele církve.

Po Kristově smrti a zmrtvýchvstání se skutečně ujal řízení tehdy ještě nepatrné skupiny věřících. Řídil volbu apoštola Matěje jako náhrady za zrádce Jidáše, vynesl rozsudek nad Ananiášem a Zafirou, a zejména otevřel církev pro příslušníky nežidovských národů. Nechal pokřtít Cornelia bez obřízky a na prvním církevním sněmu v roce 50 v Jeruzalémě prosadil, že věřící nemusejí dodržovat obřadní předpisy podle Mojžíšových knih Starého zákona.

Pronásledování křesťanů

Když judský král Herodes Agrippa viděl, jak v celé zemi roste počet Kristových stoupenců, začal je krutě pronásledovat. Také Petr byl uvězněn a odsouzen k smrti. Podařilo se mu však z vězení uniknout. V noci před popravou se v žaláři zjevil anděl, zázračně rozlomil Petrovy okovy a vyvedl ho na svobodu. Petr potom navštívil křesťanské komunity v Asii a posléze se vrátil do Jeruzaléma.

Pietro Perugino: Kristus předává Petrovi klíče od brány nebeské. Sixtinská kaple

Velmi úzce spolupracoval s apoštolem Pavlem. Pavel byl římským občanem, kázal proto Římanům a Petr jako Žid zase Židům a příslušníkům jiných národů. Židé neměli v Římě snadné postavení, i když Římané byli v otázkách náboženství velmi tolerantní. Považovali však všechny cizince a jinověrce za poněkud nedůvěryhodné.

Místem dalšího Petrova působení se stala Antiochie, kde se stal prvním biskupem. Po několika letech ustanovil svého nástupce a odcestoval do Říma. Podle tradice a raně křesťanského románu Akta Petrova měl Petr z Antiochie odcestovat do Říma, kde se stal také prvním biskupem a kde byl nakonec zajat a odsouzen k smrti ukřižováním.

Smrt z Neronových rukou

Z 18. na 19. července 64 vypukl v Římě velký požár. Trval téměř týden a zničil deset ze čtrnácti městských obvodů. Císař Nero nalezl viníka v křesťanech. Bylo zahájeno široké pronásledování křesťanů a mnoho jich bylo popraveno na břehu Tibery v cirku Gai et Neronis.

Svatopetrské náměstí před Svatopetrskou bazilikou

Věřící prosili Petra, aby se uchýlil do bezpečí. Podle legendy se vydal na cestu, aby unikl pronásledování. Sotva však vyšel z brány, spatřil proti sobě kráčet Krista. Zeptal se ho: „Quo vadis, Domine?“ (Kam kráčíš, Pane?) Ježíš mu odpověděl: „Venio iterum crucifigi“ (Přicházím se dát podruhé ukřižovat.) Petr se zastyděl a vrátil se. Poté byl v Římě zajat a odsouzen k smrti ukřižováním. Protože se však nepovažoval za hodna zemřít stejným způsobem jako jeho Pán, požádal, aby ho ukřižovali hlavou dolů. Jeho následovníci ho v noci sňali z kříže a pochovali u zdi na Via Cornelia. O 30 let později tam Anaklét dal postavit malou kapli, ze které se stalo poutní místo. Později za vlády císaře Konstantina I. Velikého zde byla postavena Bazilika svatého Petra.

Úcta

Patron

Sv. Petr je patronem papežů, církve, řady řemesel (například cihlářů, hodinářů, hrnčířů, kameníků, kovářů, lodníků, moštářů, motorkářů, rybářů a obchodníků s rybami, řezníků, sklářů, síťařů, slévačů olova, soukeníků, trosečníků, truhlářů, valchařů, zámečníků či zedníků). Dále je patronem kajícníků, zpovídajících se a panen, a měst Chartres, Lovaně, Leidenu, Peterborough, Petrohradu, Říma a Trevíru. Petr je i ochráncem proti hadímu uštknutí, proti krádeži a pomocníkem proti vzteklině, posedlosti, bolesti nohou. Jeho záštitou je dlouhověkost.

Svátky

Svátek se podle občanského i církevního kalendáře slaví 29. června společně se svátkem svatého Pavla. V církevním kalendáři najdeme ještě další dny zasvěcené svatému Petru, a to: 22. únor a 1. srpen.

Ikonografie

Dva zkřížené klíče, obrácený kříž (byl ukřižován hlavou dolů), berla s třemi příčnými břevny (papežská), kniha (evangelium), kohout (jeho zapření Krista), a někdy i ryba nebo loď (symboly církve a křesťanství, ale i rybářství)

Petrovy listy

Dva listy komunitám křesťanů v Asii jsou součástí Nového zákona. Ačkoliv je v nich Petr uveden jako odesilatel listů, většina badatelů soudí, že listy jsou spíše dílem jeho žáků a následovníků.^[6]^[7]

Apoštol Petr v mormonismu

Podle mormonismu byl apoštol Petr předsedou kvóra 12 apoštolů a držel klíče Melchisedechova kněžství. Údajně se roku 1829 spolu s apoštolem Janem a Jakubem zjevil proroku Josephu Smithovi, aby mu předal klíče vyššího kněžství. Podle mormonské víry jde o základ Boží pravomoci, skrze niž mohl Joseph Smith založit („znovuzřídit“) Kristovu církev. Podle mormonského chrámového obřadu Obdarování se Petr zjevil prvnímu člověku Adamovi a předal mu tokeny, znamení a hesla kněžství (více viz Obdarování).

Odkazy

Poznámky

↑ Předpokládané místo Petrova skonu. Apoštol Petr do své smrti pravděpodobně předsedal jeruzalémské obci.
↑ Podle apokryfu Akta Petrova (2. stol.) odcestoval apoštol Petr do Říma a tam podstoupil mučednickou smrt ukřižováním.
↑ Bazilika sv. Petra byla postavena na místě, kde podle tradice byl apoštol Petr pohřben po svém umučení a kde již v polovině 2. století stála tzv. „memoria“ (modlitební prostor kolem apoštolova hrobu), kam putovali křesťané.

Reference

↑ Jan 1, 42 (Kral, ČEP)
↑ www.mfnames.com [online]. [cit. 04-05-2015]. Dostupné v archivu pořízeném dne 30-10-2014.
↑ Mt 16, 18 (Kral, ČEP)
↑ Jeruzalémská bible, str. 1732, poznámky k Mt 16, 23 (Kral, ČEP)
↑ J 18, 10 (Kral, ČEP)
↑ Bible, Nový zákon (Ekumenický překlad) Praha: Kalich 1985, str. 220.
↑ H. Haag (red.), Bibellexikon. Freiburg 1968.

Literatura

SCHAUBER, Vera; SCHINDLER, Hanns Michael. Rok se svatými. 2. vyd. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1997. 702 s. ISBN 80-7192-304-4.
ATTWATER, Donald, Slovník svatých. 2. vyd. Vimperk: nakladatelství Papyrus a Rudná u Prahy: nakladatelství Jeva, 1993. 437 s.
RAVIK, Slavomír, O světcích a patronech. 1. vyd. Praha: Levné knihy KMa, 2006, 670 s. ISBN 80-7309-343-X.

Související články

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu svatý Petr na Wikimedia Commons

[1] Předpokládané místo Petrova skonu. Apoštol Petr do své smrti pravděpodobně předsedal jeruzalémské obci.

[2] Podle apokryfu Akta Petrova (2. stol.) odcestoval apoštol Petr do Říma a tam podstoupil mučednickou smrt ukřižováním.

[3] Bazilika sv. Petra byla postavena na místě, kde podle tradice byl apoštol Petr pohřben po svém umučení a kde již v polovině 2. století stála tzv. „memoria“ (modlitební prostor kolem apoštolova hrobu), kam putovali křesťané.

[4] Jan 1, 42 (Kral, ČEP)

[5] www.mfnames.com [online]. [cit. 04-05-2015]. Dostupné v archivu pořízeném dne 30-10-2014.

[6] Mt 16, 18 (Kral, ČEP)

[7] Jeruzalémská bible, str. 1732, poznámky k Mt 16, 23 (Kral, ČEP)

[8] J 18, 10 (Kral, ČEP)

[9] Bible, Nový zákon (Ekumenický překlad) Praha: Kalich 1985, str. 220.

[10] H. Haag (red.), Bibellexikon. Freiburg 1968.

[pozn. 1]

[pozn. 2]

[pozn. 3]

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

Papežové

Seznam papežů

1.–4. století	Petr Linus Anaklét Klement I. Evaristus Alexandr I. Sixtus I. Telesforus Hyginus Pius I. Anicetus Soter Eleutherus Viktor I. Zefyrinus Kalixt I. Urban I. Poncián Anterus Fabián Kornélius Lucius I. Štěpán I. Sixtus II. Dionýsius Felix I. Eutychianus Caius Marcellinus Marcellus I. Eusebius Miltiades Silvestr I. Marek Julius I. Liberius Damasus I. Siricius Anastasius I.

5.–8. století	Inocenc I. Zosimus Bonifác I. Celestýn I. Sixtus III. Lev I. Veliký Hilarius Simplicius Felix II. Gelasius I. Anastasius II. Symmachus Hormisdas Jan I. Felix III. Bonifác II. Jan II. Agapetus I. Silverius Vigilius Pelagius I. Jan III. Benedikt I. Pelagius II. Řehoř I. Veliký Sabinianus Bonifác III. Bonifác IV. Deusdedit Bonifác V. Honorius I. Severinus Jan IV. Theodor I. Martin I. Evžen I. Vitalianus Adeodatus Donus Agatho Lev II. Benedikt II. Jan V. Konon Sergius I. Jan VI. Jan VII. Sisinius Konstantin Řehoř II. Řehoř III. Zachariáš Štěpán II. Pavel I. Štěpán III. Hadrián I. Lev III.

9.–12. století	Štěpán IV. Paschal I. Evžen II. Valentin Řehoř IV. Sergius II. Lev IV. Benedikt III. Mikuláš I. Veliký Hadrián II. Jan VIII. Marinus I. Hadrián III. Štěpán V. Formosus Bonifác VI. Štěpán VI. Roman Theodor II. Jan IX. Benedikt IV. Lev V. Sergius III. Anastasius III. Lando Jan X. Lev VI. Štěpán VII. Jan XI. Lev VII. Štěpán VIII. Marinus II. Agapetus II. Jan XII. Lev VIII. Jan XIII. Benedikt VI. Benedikt VII. Jan XIV. Jan XV. Řehoř V. Silvestr II. Jan XVII. Jan XVIII. Sergius IV. Benedikt VIII. Jan XIX. Benedikt IX. Silvestr III. Benedikt IX. Řehoř VI. Klement II. Benedikt IX. Damasus II. Lev IX. Viktor II. Štěpán IX. Mikuláš II. Alexandr II. Řehoř VII. Viktor III. Urban II. Paschalis II. Gelasius II. Kalixt II. Honorius II. Inocenc II. Celestýn II. Lucius II. Evžen III. Anastasius IV. Hadrián IV. Alexandr III. Lucius III. Urban III. Řehoř VIII. Klement III. Celestýn III. Inocenc III.

13.–16. století	Honorius III. Řehoř IX. Celestýn IV. Inocenc IV. Alexandr IV. Urban IV. Klement IV. Řehoř X. Inocenc V. Hadrián V. Jan XXI. Mikuláš III. Martin IV. Honorius IV. Mikuláš IV. Celestýn V. Bonifác VIII. Benedikt XI. Klement V. Jan XXII. Benedikt XII. Klement VI. Inocenc VI. Urban V. Řehoř XI. Urban VI. Bonifác IX. Inocenc VII. Řehoř XII. Martin V. Evžen IV. Mikuláš V. Kalixt III. Pius II. Pavel II. Sixtus IV. Inocenc VIII. Alexandr VI. Pius III. Julius II. Lev X. Hadrián VI. Klement VII. Pavel III. Julius III. Marcellus II. Pavel IV. Pius IV. Pius V. Řehoř XIII. Sixtus V. Urban VII. Řehoř XIV. Inocenc IX. Klement VIII.

17. století–současnost	Lev XI. Pavel V. Řehoř XV. Urban VIII. Inocenc X. Alexandr VII. Klement IX. Klement X. Inocenc XI. Alexandr VIII. Inocenc XII. Klement XI. Inocenc XIII. Benedikt XIII. Klement XII. Benedikt XIV. Klement XIII. Klement XIV. Pius VI. Pius VII. Lev XII. Pius VIII. Řehoř XVI. Pius IX. Lev XIII. Pius X. Benedikt XV. Pius XI. Pius XII. Jan XXIII. Pavel VI. Jan Pavel I. Jan Pavel II. Benedikt XVI. František

Nejsou zde uvedeni vzdoropapežové. Papežové vyznačení tučně jsou katolickou církví titulováni jako svatí.

Ježíšových dvanáct apoštolů

12 apoštolů	Bartoloměj (Natanael) • Jakub, syn Alfeův (Jakub Mladší) • Jakub, syn Zebedeův • Jan (Milovaný • Evangelista • Patmos) • Jidáš Iškariotský • Juda Tadeáš • Matouš • Filip • Ondřej • Šimon Petr • Šimon Kananejský • Tomáš

Pozdější	Sedmdesát učedníků • Matěj • Pavel (Obrácení) • Jakub, bratr Ježíšův • Barnabáš

Související	Vyvolení dvanácti (Povolání učedníků • Matoušovo povolání • Misijní řeč • Nadcházející pronásledování) • Svaté příbuzenství • Poslední večeře (Řeč na rozloučenou) • Velké poslání (Apoštolská doba • Apoštolský stolec) • Skutky apoštolů (Letnice • Duch svatý) • Rozptýlení apoštolů • Pavlovské listy • Ostatky a místa pohřbení • Apoštolská posloupnost • Apoštolské vyznání • Apoštolští Otcové