Domenico Modugno

Domenico Modugno
Domenico Modugno
	Eurovision Song Contest 1958
Základní informace
Rodné jméno	Domenico Modugno
Narození	9. ledna 1928; Polignano a Mare, Puglia; Itálie
Úmrtí	6. srpna 1994 (ve věku 66 let); Lampedusa, Sicílie
Příčina úmrtí	infarkt myokardu
Místo pohřbení	hřbitov Flaminio
Žánry	pop music a folk
Povolání	Zpěvák
Nástroje	kytara a hlas
Aktivní roky	1953–1994
Členem skupiny	Domenico Modugno e il suo quintetto
Ocenění	Festival Sanremo (1958); Festival Sanremo (1959); Cena Grammy za nahrávku roku (1959); Cena Grammy za píseň roku (1959); Festival Sanremo (1962); … více na Wikidatech
Manžel(ka)	Franca Gandolfi
Děti	Massimo Modugno; Fabio Camilli
Web	domenicomodugno.it
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Domenico Modugno (9. ledna 1928 Polignano a Mare v provincii Bari – 6. srpna 1994 Lampedusa) byl italský zpěvák, textař, herec a později i člen italského parlamentu. Je dvojnásobným držitelem Grammy Awards.

Život

V roce 1935 se rodina přestěhovala do San Pietro Vernotico v provincii Brindisi (jsou zde pohřbeni jeho rodiče). Domenico zde chodil na základní školu a učil se dialekt regionu okolo San Pietro Vernotico, který patří do jazykové oblasti Lecce a má blízko k sicilskému dialektu. V Lecce navštěvoval střední školu.

Umělecká dráha

Prvně okusil popularitu v roce 1957 kdy jeho píseň Lazzarella (původně od Aurelia Fierra) skončila druhá na Festival della Canzone Napoletana.

V roce 1958 Modugno hrál v komedii La rosa di Zolfo u příležitosti Festival della Prossa v Benátkách. Zásadní obrat v jeho kariéře nastal v témže roce kdy se také zúčastnil hudebního festivalu v Sanremu kde spolu Johnnym Dorellim zazpíval Nel blu dipinto di blu. Tato píseň, kterou vytvořil spolu Franco Migliaccim Sanremo vyhrála a rázem se s úspěchem rozšířila po celém světě zvláště v USA. Získala dvě ocenění Grammy Awards a prodalo se jí přes milión nosičů. V roce 1958 také reprezentovala Itálii na Velké ceně Eurovize, kde skončila na třetím místě.

V roce 1959 vyhrál Modugno Sanremo podruhé za sebou s Piove (také známou jako Ciao Ciao bambina) a v roce 1960 skončil druhý s písní Libero. Pro Modugna to bylo velmi úspěšné období, v roce 1959 znovu reprezentoval Itálii ve Velké ceně Eurovize. Později vydal píseň Io, kterou zpíval v angličtině (Ask me) Elvis Presley.

V roce 1962 vyhrál Sanremo potřetí s Addio…addio…. O čtyři roky později opět reprezentoval Itálii na ceně Eurovize s písní Dio come ti amo. Pro své album Our song ji nahrál v angličtině Jack Jones pod názvem Oh How Much I Love You.

V sedmdesátých letech se Modugno jako zpěvák a hudebník zaměřil spíše na klasickou hudbu, adaptaci poezie, herecké působení v televizi a působil jako první zpěvák v rolích moderní opery.

V roce 1986 se dal na politickou dráhu jako člen italské Radikální strany a o rok později byl zvolen poslancem za Turín. V této poslední etapě svého života byl společensky aktivní v sociálních otázkách, kdy bojoval proti nelidským podmínkám v psychiatrické léčebně Agrigento.

Domenico Modugno v srpnu 1994 podlehl infarktu ve svém domě u moře na ostrově Lampeduse.

Písně

Lu pisce spada
Nel blu dipinto di blu – také známá jako Volare (vítězná píseň v San Remu 1958) složil Modugno s Franco Migliaccim.
La Iontananza
Piove - také známá jako Ciao ciao bambina
Sopra i tetti azzurri del mio pazzo amore
Vecchio frac
Non piangere Maria
Amara terra mia
Stasera pago io
Il maestro di violino

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Domenico Modugno na Wikimedia Commons
Oficiální stránka

Nositelé ceny Premio Tenco

Pro hudebníka	Léo Ferré, Sergio Endrigo, Giorgio Gaber, Domenico Modugno a Gino Paoli (1974) • Vinicius de Moraes, Fausto Amodei, Umberto Bindi, Fabrizio De André, Francesco Guccini a Enzo Jannacci (1975) • Georges Brassens (1976) • Jacques Brel (1977) • Leonard Cohen (1978) • Lluís Llach (1979) • Atahualpa Yupanqui (1980) • Chico Buarque de Hollanda (1981) • Arsen Dedić (1982) • Alan Stivell, Paolo Conte, Giovanna Marini a Roberto Vecchioni (1983) • Colette Magny (1984) • Silvio Rodríguez, Dave Van Ronk a Bulat Okudžava (1985) • Tom Waits a Joan Manuel Serrat (1986) • Joni Mitchell (1988) • Randy Newman (1989) • Caetano Veloso (1990) • Charles Trenet (1991) • Vladimir Vysockij (1993) • Pablo Milanés (1994) • Sérgio Godinho (1995) • Renato Carosone (1996) • Jackson Browne (1997) • Elvis Costello (1998) • Bruce Cockburn a Zülfü Livaneli (1999) • Nick Cave a Rickie Lee Jones (2000) • Laurie Anderson a Luis Eduardo Aute (2001) • Donovan a Gilberto Gil (2002) • Eric Andersen a Patti Smith (2003) • Peter Hammill (2004) • John Cale a Khaled (2005) • Willy DeVille a Bruno Lauzi (2006) • Jacques Higelin (2007) • Milton Nascimento (2008) • Franco Battiato a Angélique Kidjo (2009) • Paul Brady (2010) • Luciano Ligabue a Jaromír Nohavica (2011) • The Klezmatics (2012) • Robyn Hitchcock (2013) • José Mário Branco, David Crosby, Maria Farantouri, The Plastic People of the Universe a John Trudell (2014) • Francesco Guccini (2015) • Otello Profazio a Stan Ridgway (2016) • Vinicio Capossela (2017) • Zucchero Fornaciari a Salvatore Adamo (2018) • Pino Donaggio, Gianna Nannini a Eric Burdon (2019) • Vasco Rossi a Sting (2020) • Mogol, Fiorella Mannoia, Vittorio De Scalzi, Paolo Pietrangeli, Enrico Ruggeri, Stefano Bollani a Marisa Monte (2021) • Alice, Claudio Baglioni, Angelo Branduardi, Fabio Concato, Jurij Ševčuk, Giorgio Conte, Bénabar a Michael McDermott (2022) • Carmen Consoli, Eugenio Finardi, Ron a Tom Zé (2023)

Pro kulturní osobnost	Nanni Ricordi (1974) • Michele L. Straniero (1975) • Filippo Crivelli (1976) • Dario Fo (1977) • Roberto Roversi (1978) • Roberto De Simone (1979) • Giancarlo Cesaroni (1980) • Giorgio Calabrese a Ornella Vanoni (1981) • Roberto Murolo (1982) • Sergio Bardotti (1983) • Paolo Poli (1984) • Bulat Okudžava (1985) • Susana Rinaldi (1986) • Žanna Bičevská (1989) • Antonio Carlos Jobim (1990) • Milva (1991) • Virgilio Savona (1994) • Cesária Évora a Cheikha Rimitti (1995) • Lowell Fulson (1996) • Paddy Moloney (1997) • Roger McGuinn (1998) • Mercedes Sosa (1999) • Ute Lemper a Franco Lucà (2000) • Meri Lao (2001) • Arto Lindsay a Enrique Morente (2002) • Jane Birkinová a Maria Del Mar Bonet (2003) • Dulce Pontes (2004) • Fernanda Pivano (2005) • Gianfranco Reverberi a Achinoam „Noa“ Nini (2006) • Marianne Faithfullová (2007) • Joan Molas (2008) • Horacio Ferrer (2009) • Amancio Prada, Roberto „Freak“ Antoni (2010) • Mauro Pagani (2011) • Alessandro Portelli (2012) • Garland Jeffreys a Cui Jian (2013) • Gianni Minà (2014) • Guido De Maria (2015) • Sergio Staino (2016) • Massimo Ranieri a Camanè (2017) • Carlo Petrini (2018) • Franco Fabbri (2019) • Vincenzo Mollica (2020) • Pere Camps (2021) • Giancarlo Governi a Gualtiero Bertelli (2022) • Renzo Arbore (2023)