Karakalpakstán
| Qaraqalpaqstan Respublikası Qoraqalpog'iston Respublikasi | |
|---|---|
 | |
 znak  vlajka | |
| Geografie | |
 | |
| Hlavní město | Nukus |
| Souřadnice | 43°2′24″ s. š., 58°51′36″ v. d. |
| Rozloha | 164 900 km² |
| Časové pásmo | +4 |
| Geodata (OSM) | OSM, WMF |
| Obyvatelstvo | |
| Počet obyvatel | 1 200 100 |
| Hustota zalidnění | 7,3 obyv./km² |
| Jazyk | karakalpačtina, uzbečtina |
| Národnostní složení | Karakalpaci 15,0 %, Uzbeci 79,8 % |
| Náboženství | Islám 95 %, Pravoslaví 4 %, ostatní 1 % |
| Správa regionu | |
| Stát |  Uzbekistán |
| Nadřazený celek | Uzbekistán |
| Druh celku | republika |
| Podřízené celky | 14 okresů |
| Prezident | Musa Jernijazov |
| Mezinárodní identifikace | |
| ISO 3166-2 | UZ-QR |
| Oficiální web | sovminrk |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Karakalpakstán (karakalpacky Qaraqalpaqstan Respublikası, uzbecky Qoraqalpog'iston Respublikasi) je autonomní republika na severozápadě Uzbekistánu. Jeho hlavní město je Nukus.
Geografie
[editovat | editovat zdroj]Země leží v Turanské nížině, její severovýchodní část vyplňuje poušť Kyzylkum. Nejvyšší bod má 473 m n. m. Na severu se nachází Aralské jezero, jehož velká část v důsledku neuvážených lidských zásahů vyschla a proměnila se v poušť Aralkum.[1]
Historie
[editovat | editovat zdroj]Oblast je součástí historického Chórezmu, ve starověku ji obývali Massagetové, později byla součástí Chivského chanátu. Turkický národ Karakalpaků (doslova „černých klobouků“) se zde začal usazovat v 18. století.[2] Od roku 1873 se stalo území součástí carského Ruska, v roce 1920 byla nastolena sovětská moc. V roce 1925 byla zřízena Karakalpacká autonomní oblast v rámci Kazachstánu, z níž byla roku 1932 vytvořena Karakalpakská autonomní sovětská socialistická republika, původně pod správou RSFSR, od roku 1936 připadla Uzbekistánu. V roce 1933 bylo hlavní město přestěhováno z Turtkulu do Nukusu. V roce 1990 byla vyhlášena suverenita Republiky Karakalpakstán, v roce 1993 byla uzavřena dohoda, podle níž se na dvacet let stává Karakalpakstán autonomní součástí Uzbekistánu s karakalpačtinou jako úředním jazykem, vlastními státními symboly, vládou a parlamentem Žokargy Kenes. Po vypršení platnosti dohody roku 2013 se objevily snahy o plnou nezávislost, ale byly potlačeny.[3]
Obyvatelstvo
[editovat | editovat zdroj]Karakalpakové tvoří 28 % obyvatelstva, následují Uzbeci (27 %) a Kazaši (24 %). Většina obyvatel se hlásí k sunnitskému islámu.[4]
Správní členění
[editovat | editovat zdroj]Karakalpakstán se dělí na čtrnáct oblastí:
- 1 Amudarya (hlavní město Mang‘it)
- 2 Beruniy (hlavní město Beruniy)
- 3 Shimbay (hlavní město Shimbay)
- 4 Ellikqala (hlavní město Bustan)
- 5 Kegeyli (hlavní město Kegeyli)
- 6 Mo‘ynaq (hlavní město Mo‘ynaq)
- 7 Nukus (hlavní město Oqmang‘it)
- 8 Qanliko‘l (hlavní město Qanliko‘l)
- 9 Qo‘n‘irat (hlavní město Qo‘n‘irat)
- 10 Qarao‘zak (hlavní město Qarao‘zak)
- 11 Shumanay (hlavní město Shumanay)
- 12 Taxtako‘pir (hlavní město Taxtako‘pir)
- 13 To‘rtkul (hlavní město To‘rtkul)
- 14 Xojeli (hlavní město Xojeli)
Životní prostředí
[editovat | editovat zdroj]Karakalpakstán se potýká s vážnými ekologickými problémy. Zavlažování bavlníkových polí zavinilo pokles hladiny řeky Amudarja a následné vysychání Aralského jezera, jehož rozloha se od roku 1960 do roku 2010 zmenšila o 90 %. To vedlo ke kolapsu rybolovu, který tvořil základ místní ekonomiky, oblast okolo jezera je kvůli písečným bouřím neobyvatelná, dochází k extrémním výkyvům počasí.[5] Další rizika představují bývalý tajný ústav na výrobu biologických zbraní na ostrově Vozrožděnija a laboratoře v Nukusu a obci Žaslyk, kde byla vyvinuta chemická zbraň známá jako novičok.[6]
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Archivovaná kopie. www.lideazeme.cz [online]. [cit. 2015-06-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-06-10.
- ↑ http://www.britannica.com/EBchecked/topic/312029/Karakalpakstan#ref154170
- ↑ Archivovaná kopie. www.dw.de [online]. [cit. 2015-06-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-06-10.
- ↑ Archivovaná kopie. www.libri.cz [online]. [cit. 2015-06-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-05.
- ↑ Archivovaná kopie. www.rozvojovka.cz [online]. [cit. 2015-06-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-06-10.
- ↑ http://www.nytimes.com/1999/05/25/world/us-and-uzbeks-agree-on-chemical-arms-plant-cleanup.html
