Albrecht z Kounic
| Albrecht Vincenc z Kounic | |
|---|---|
 | |
| Narození | 28. června 1829 Praha |
| Úmrtí | 24. ledna 1897 (ve věku 67 let) Nové Město |
| Místo pohřbení | Hrobka Kouniců v kapli sv. Jana Křtitele ve Slavkově u Brna |
| Povolání | politik a mecenáš |
| Choť | Alžběta z Thun-Hohensteinu |
| Děti | Marie hraběnka z Kounic[1] |
| Rodiče | Michael Karel z Kounic[1] a Eleonora Voračická z Paběnic[1] |
| Příbuzní | Václav Robert z Kounic (sourozenec) Vera z Hohenlohe-Waldenburg-Schillingsfürstu[1] (vnučka) |
| Funkce | poslanec Moravského zemského sněmu (1861–1870) člen Panské sněmovny (od 1861) poslanec Českého zemského sněmu (1870–1872) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Albrecht Vincenc hrabě z Kounic (německy Albrecht Vinzenc Graf von Kaunitz, 28. června 1829 Praha – 24. ledna 1897 Praha[2]) byl český šlechtic a politik z významného rodu Kouniců. Po vymření moravské rodové větve sloučil v jedné osobě dědictví české a moravské větve a spravoval rozsáhlý majetek v severních Čechách a na jižní Moravě. Proslul též jako mecenáš umění.
Život a veřejné aktivity
[editovat | editovat zdroj]Narodil se v Praze jako nejstarší syn hraběte Michaela Karla z Kounic (1803–1852) a jeho manželky Eleonory, rozené hraběnky Voračické (1809–1898), která proslula jako známá vlastenka[3]. Albrecht měl devět mladších sourozenců, z nichž nejvýznamnější byl nejmladší Václav (1848–1913), významná osobnost českého kulturního a společenského života přelomu 19. a 20. století.
Původně sloužil v armádě, kde dosáhl hodnosti nadporučíka, poté byl jmenován c.k. komořím a čestným rytířem Maltézského řádu. V roce 1861 se jako majitel fideikomisu stal dědičným členem rakouské panské sněmovny[4], v letech 1861–1867 byl zároveň poslancem moravského zemského sněmu. Zde patřil ke stoupencům strany konzervativního velkostatku, jako politik se ale příliš neangažoval.
Po rodičích zdědil lásku k umění a sám se pokoušel uplatnit jako amatérský malíř. V letech 1871–1888 byl prezidentem Společnosti přátel umění a na její činnost každoročně finančně přispíval. Obrazy nakupoval i jako soukromník a rozšířil tak rodovou sbírku na zámku ve Slavkově. Jako mecenáš podporoval také školy a chudé studenty, po smrti syna Karla například bohatě obdaroval českou průmyslovou školu v Brně.
Majetkové poměry a rodina
[editovat | editovat zdroj]
Po otcově smrti zdědil v roce 1852 majetek v severních Čechách představovaný velkostatky Nový Zámek, Česká Lípa, Houska a Březno. Po vymření moravské větve Kouniců uplatnil nárok na její majetek na Moravě, po soudním sporu pak v roce 1862 převzal Slavkov a Uherský Brod. Nepodařilo se mu ale obhájit nárok na další statky moravských Kouniců (Jaroměřice nad Rokytnou), které nakonec připadly Bruntálským z Vrbna. Nějakou dobu s rodinou trvale žil ve Slavkově a věnoval se správě jihomoravských statků, nechal například postavit novou sýpku v Uherském Brodě[5]. V Čechách a na Moravě vlastnil pozemky o celkové rozloze přes 22 000 hektarů. Mimoto v roce 1861 koupil v Praze palác na Novém Městě, který je od té doby známý jako Kounický.
V roce 1854 se v Praze oženil s hraběnkou Alžbětou Felicitas Thun-Hohensteinovou (1831–1910) z benátecké větve Thunů. Z jejich manželství pocházely čtyři děti, starší syn Vilém Michal Leopold (1859–1860) zemřel v dětském věku, mladší syn Karel Vilém (1861–1888) působil v diplomacii jako attaché v Londýně, zemřel ale taktéž předčasně na infarkt. Mladší dcera Eleonora (1862–1936) byla manželkou uherského magnáta hraběte Gézy Andrássyho (1856–1938). Starší dcera Marie (1855–1918) byla manželkou prince Egona Hohenlohe-Waldenburg-Schillingsfürst (1853–1896) a po otci zdědila severočeský majetek (Nový Zámek, Houska). Na počátku 20. století bylo zřejmé, že rod Kouniců je odsouzen k vymření, proto princezna Marie Hohenlohe požádala v roce 1904 pro své děti o rozšíření jména do podoby Hohenlohe-Waldenburg-Schillingsfürst-Kaunitz. Tato aliance zanikla již v následující generací úmrtím jejích bezdětných synů.
Zemřel následkem mrtvice v Kounickém paláci v Praze a pohřben byl v rodové hrobce ve Slavkově. Statky v severních Čechách zdědila dcera Marie, provdaná Hohenlohe, majetek na jižní Moravě převzal nejmladší bratr Václav.
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c d Leo van de Pas: Genealogics.org. 2003.
- ↑ Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých u sv. Jindřicha, sign. JCH Z19, s. 35
- ↑ DOKOUPILOVÁ, Petra: Život šlechtičny v 19. století. Eleonora hraběnka z Kounic; Brno, 2008, magisterská diplomová práce Filozofické fakulty Masarykovy univerzity dostupné online
- ↑ Ottův slovník naučný, díl 14.; Praha, 1899 (reprint 1998) ISBN 80-7185-200-7
- ↑ TOMEČEK, Radek: Uherský Brod; Uherský Brod, 2005 ISBN 80-903006-7-7
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- MALÍŘ, Jiří a kol.: Biografický slovník poslanců moravského zemského sněmu 1861–1918; Brno, 2012 s. 368–169 ISBN 978-80-7325-272-4
