Přeskočit na obsah

Albert Speer

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Albert Speer
Albert Speer v průběhu Norimberského procesu
Albert Speer v průběhu Norimberského procesu
Rodné jménoBerthold Konrad Hermann Albert Speer
Narození19. března 1905
Německá říše Mannheim, Německé císařství
Úmrtí1. září 1981 (ve věku 76 let)
Spojené království Londýn, Velká Británie
Příčina úmrtícévní mozková příhoda
Místo pohřbeníBergfriedhof
Alma materTechnická univerzita Berlín
TH Karlsruhe
Technická univerzita Mnichov
Helmholtz-Gymnasium Heidelberg
Povolánípolitik, architekt, autor autobiografie, inženýr, urbanista a scenárista
OceněníZlatý stranický odznak
Politická stranaNárodně socialistická německá dělnická strana
ChoťMargarete Weber
DětiAlbert Speer mladší[1]
Hilde Schramm[1]
Margret Nissen
RodičeAlbert Friedrich Speer[1]
Funkcečlen Reichstagu Nacistického Německa (1937–1945)
Ministry of Ammunition and War Production of Nazi Germany (1942–1945)
PodpisAlbert Speer – podpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

zvuk Albert Speer (celým jménem Berthold Konrad Hermann Albert Speer; 19. března 1905 Mannheim1. září 1981 Londýn) byl hlavní architekt Adolfa Hitlera a později ministr zbrojního a válečného průmyslu nacistického Německa. Po válce byl během Norimberského procesu odsouzen jako válečný zločinec ke 20 letům vězení.

Oficiální portrét s autogramem z roku 1933

Narodil se v rodině architektů jako druhý ze tří synů. Jeho původní myšlenka byla stát se matematikem, ovšem v mládí od této myšlenky odstoupil a pokračoval v rodinném řemesle – v architektuře. Studoval u Heinricha Tessenowa na institutu technologie v Berlíně. Poté, co dokončil studium v roce 1931, si vzal svou nastávající manželku Margaretu Weberovou.

O rok později mu bylo doporučeno jeho studentem, aby navštívil jeden z Hitlerových projevů. Své návštěvy opravdu nelitoval a v roce 1932 vstoupil do nacistické strany NSDAP s číslem 474.481, kde udělal rychlou politickou kariéru. První velkou zakázku získal na přestavbu ministerstva propagandy od Josepha Goebbelse, který byl jeho prací nadšen a doporučil ho Hitlerovi. Speer se stal prominentem nacistického režimu a dokonce i Hitlerovým blízkým spolupracovníkem. Už v roce 1934 se Speer stal hlavním architektem Třetí říše po smrti Paula Troosta.

V roce 1942 (po tragické smrti Fritze Todta) se stal ministrem zbrojního průmyslu a během jeho vedení dosáhla produktivita práce v průmyslu svého maxima, protože výrazně vylepšil i podmínky vězňů v pracovních táborech. V březnu 1945 se však vzepřel Hitlerovým nařízením o destrukci německých průmyslových objektů, mostů, železnic a mnoha dalších objektů před nepřítelem, čímž tak mnoho z nich zachránil před zničením.

Po ukončení druhé světové války byl Speer Spojenci zajat, obžalován jako válečný zločinec a v Norimberském procesu souzen Mezinárodním vojenským tribunálem. Byl shledán zodpovědným zejména za bezohledné a nehumánní zacházení s pracovníky na jím řízených stavbách, jeho obhájci se nicméně podařilo soud přesvědčit, že Speer nebyl ideologickým nacistou a působil primárně jako technický odborník. Odsouzen byl tak „jen“ ke 20 letům vězení, která na den celá prožil ve věznici ve Spandau. Po propuštění napsal několik knih; známá je především jeho kniha s názvem Erinnerungen (v češtině vydána pod názvem V srdci Třetí říše).

S manželkou Margaretou Weberovou měl 6 dětí, jeho syn Albert se také stal známým německým architektem.

Albert Speer zemřel 1. září 1981 v Londýně na krvácení do mozku. Pochován je v Heidelbergu – městě, kterém on sám označoval jako své rodné a ke kterému měl silný citový vztah.

O jeho životě byl mj. natočen i dokument Speer a Hitler. Hitlerův vřelý vztah ke Speerovi byl znám, o čemž svědčí například i vzpomínky Traudl Junge, Hitlerovy dlouholeté sekretářky: „Hitlerův poměr ke Speerovi byl jiný než k ostatním spolupracovníkům. Speer zaujímal zvláštní postavení, jak vyplývalo i z Hitlerových výroků o něm: Nebyl to jen služební vztah, spíše jistý druh přátelství a duchovní spřízněnosti. Hitler hodnotil na Speerovi velmi vysoko jeho zaujetí architekturou a sdílel je s ním. Na tomto poli se oba velice sblížili.

  • V srdci Třetí říše (Erinnerungen, 1977) – Poprvé vyšla roku 1996, v roce 2015 byl vydán nový překlad pod názvem Řídil jsem Třetí říši.
  • Špandavské deníky – deníkové zápisky z pobytu ve Spandau
  • Stát otroků
  1. a b c Catalog of the German National Library. Dostupné online. [cit. 2024-07-19].

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Bedürftig, Friedemann: Třetí říše a druhá světová válka – Lexikon německého nacionálního socialismu 1933–1945. Praha, 2002
  • Knopp, Guido: Hitlerovi pomocníci. Praha, 1998
  • Speer, Albert: V srdci Třetí říše. Brno, 1996

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]