Radosław Sikorski
Radosław Tomasz Sikorski (* 23. února 1963 Bydhošť, Polsko) je polský politik, novinář a od prosince 2023 ministr zahraničních věcí v třetím Tuskově kabinetu.
| Radosław Sikorski | |
|---|---|
 | |
| Ministr zahraničních věcí Polska | |
| Úřadující | |
| Ve funkci od: 13. prosince 2023 | |
| Předseda vlády | Donald Tusk |
| Předchůdce | Szymon Szynkowski vel Sęk |
| Poslanec Evropského parlamentu | |
| Ve funkci: 2. července 2019 – 12. prosince 2023 | |
| Ministr zahraničních věcí Polska | |
| Ve funkci: 16. listopadu 2007 – 22. září 2014 | |
| Předseda vlády | Donald Tusk |
| Předchůdce | Anna Fotyga |
| Nástupce | Grzegorz Schetyna |
| Ministr obrany Polska | |
| Ve funkci: 31. října 2005 – 7. února 2007 | |
| Předchůdce | Jerzy Szmajdziński |
| Nástupce | Aleksander Szczygło |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Občanská platforma Social Movement Ruch Odbudowy Polski |
| Narození | 23. února 1963 (61 let) Bydhošť,  Polsko |
| Choť | Anne Applebaumová (od 1992) |
| Partner(ka) | Olivia Williamsová |
| Alma mater | Pembroke College, Oxford High School No. 1 in Bydgoszcz National Defence University of Warsaw |
| Profese | politik, novinář, spisovatel, odborář, diplomat a politolog |
| Ocenění | World Press Photo of the Year (1988) Wiktor (2006) Řád za zásluhy 1. třídy (2009) Národní řád za zásluhy (2009) Řád knížete Jaroslava Moudrého 3. třídy (2011) … více na Wikidatech |
| Podpis |  |
| Webová stránka | radeksikorski |
| Commons | Radosław Sikorski |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
V letech 2005 až 2007 zastával funkci polského ministra obrany. V letech 2007 až 2014 působil jako ministr zahraničních věcí v prvním i druhém Tuskově kabinetu[1]. Od září 2014 do června 2015 zastával funkci maršálka Sejmu. V letech 2019 až 2023 pak působil jako polský poslanec Evropského parlamentu.
Je zastáncem liberalizace práva na interrupci[2], narovnání práv sexuálních menšin[3][4] a větší evropské integrace.[1]
Biografie
editovatV době vyhlášení válečného stavu v Polsku roce 1981 studoval ve Velké Británii, kde získal politický azyl a později britské občanství. Vystudoval politologii, filosofii a ekonomii v Oxfordu. Od poloviny 80. let působil jako novinář v deníku The Sunday Telegraph. V roce 1987 získal World Press Photo za snímek afghánské rodiny zabité sovětským bombardováním. Počátkem 90. let se vrátil do Polska a věnoval se politice.[5]
Působil jako náměstek ministra obrany (1992) ve vládě Jana Olszewského, jako náměstek a ministr zahraničních věcí (1998 až 2001) ve vládě Jerzyho Buzka. V letech 2002–2005 žil v USA, kde byl rezidentem konzervativního think tanki American Enterprise Institute a výkonným ředitelem New Atlantic Initiative.[6]
Po návratu do Polska byl zvolen do Senátu. V letech 2005 až 2007 byl ministrem obrany premiéra Jarosława Kaczyńského. Od roku 2007 až do 21. září 2014 byl ministrem zahraničních věcí ve dvou vládách Donalda Tuska.
V první polovině září 2014 byl navržen do funkce maršálka Sejmu[7], ve které byl definitivně stvrzen v hlasování dne 24. září 2014.[8][9] Dne 10. června 2015 oznámil rezignaci na post předsedy dolní komory v důsledku aféry se zveřejněnými tajnými nahrávkami ministrů a podnikatelů.[10][10], když premiérka Ewa Kopaczová odvolala před blížícími se parlamentní volbami další tři ministry v důsledku téže aféry. V prosince 2023 se stal znovu polským ministrem zahraničních věcí, a to v třetí vládě Donalda Tuska.
Osobní život
editovatJeho manželkou je polsko-americká novinářka a historička Anne Applebaumová, se kterou má dva syny, Aleksandra a mladšího Tadeusze.
Vyznamenání
editovatNárodní řád za zásluhy – Malta, 2009[11]
Řád za zásluhy I. třídy – Ukrajina, 2009[12]
komtur velkokříže Řádu polární hvězdy – Švédsko, 2011[13]
Řád knížete Jaroslava Moudrého III. třídy – Ukrajina, 2011 – udělil prezident Viktor Janukovyč[14]
komtur Řádu svatého Karla – Monako, 2012[15]
velkodůstojník Řádu koruny – Belgie, 2013
velkodůstojník Řádu tří hvězd – Lotyšsko, 18. dubna 2013[16]
Řád cti – Moldavsko, 2014[17]
velkokomtur Řádu cti – Řecko, 2014
Řád kříže země Panny Marie I. třídy – Estonsko, 14. března 2014[18]
velkodůstojník Záslužného řádu Maďarské republiky – Maďarsko, 30. května 2014[19]
velkokříž Záslužného řádu Spolkové republiky Německo – Německo, 2016
velkodůstojník Řádu čestné legie – Francie[20]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Sikorski Radosław Tomasz, v Encyklopedii PWN.
- ↑ Wyborcza.pl. wyborcza.pl [online]. [cit. 2024-11-09]. Dostupné online.
- ↑ Pytanie dnia: 07.11.2024 – Radosław Sikorski, Oglądaj na TVP VOD. TVP VOD [online]. [cit. 2024-11-09]. Dostupné online. (polsky)
- ↑ BUGAJ, Marcin. "Najwyższy czas". Sikorski popiera wprowadzenie związków partnerskich. Do Rzeczy [online]. 2024-06-13 [cit. 2024-11-09]. Dostupné online. (polsky)
- ↑ „Dnes se Němců nebojíme,“ říká Radoslaw Sikorski Archivováno 14. 7. 2012 na Wayback Machine., Česká televize, Před půlnocí, 5. 7. 2012
- ↑ Superstar Sikorski. Rázný Polák má šanci řídit evropskou diplomacii. iDNES.cz [online]. 2014-5-30. Dostupné online.
- ↑ Sikorski už nebude šéfem polské diplomacie http://zpravy.aktualne.cz/zahranici/sikorski-uz-nebude-sefem-polske-diplomacie/r~6878b54a3fe511e480c30025900fea04/, 19. září 2014.
- ↑ Anne Applebaum na wiejskiej. Tak żona Sikorskiego świętuje, że jest panią marszałkową!. Fakt.pl [online]. 2014-09-24. Dostupné online.
- ↑ Radosław Sikorski wybrany na marszałka Sejmu. Onet.pl [online]. 2014-09-24. Průřez celým zasedáním, hlasováním. Dostupné online.
- ↑ a b Michael E. Miller: Secret recordings, posh restaurants and intrigue finally catch up to Polish government. In: The Washington Post, 11 June 2015.
- ↑ The Malta Government Gazette. 2010-02-09, čís. 18545, s. 1311. Dostupné online.
- ↑ II Narada Kierownictw Ministerstw Spraw Zagranicznych RP i Ukrainy. archive.is [online]. 2012-08-05 [cit. 2019-10-15]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-08-05.
- ↑ Tak się bawi wielki świat. Fakt.pl [online]. 2016-03-16 [cit. 2020-07-01]. Dostupné online. (polsky)
- ↑ УКАЗ ПРЕЗИДЕНТА УКРАЇНИ № 502/2011 - Офiцiйне представництво Президента України. web.archive.org [online]. 2014-01-27 [cit. 2019-10-15]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-01-27.
- ↑ N° 8096 du VENDREDI 23 NOVEMBRE 2012 * Ordonnance Souveraine n° 4.047 du 20 novembre 2012 portant nominations dans l’Or. www.legimonaco.mc [online]. [cit. 2019-10-15]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-12-26.
- ↑ VESTNESIS.LV. Par Triju Zvaigžņu ordeņa piešķiršanu - Latvijas Vēstnesis. www.vestnesis.lv [online]. [cit. 2019-10-15]. Dostupné online. (lotyšsky)
- ↑ Archivovaná kopie. lex.justice.md [online]. [cit. 2020-07-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-07-03.
- ↑ Vabariigi President. www.president.ee [online]. [cit. 2019-10-15]. Dostupné online.
- ↑ Magyar Közlöny. 84. szám Dostupné online
- ↑ Radosław Sikorski 16 XI 2007 - 22 IX 2014. www.msz.gov.pl [online]. [cit. 2019-10-15]. Dostupné online.
Externí odkazy
editovatObrázky, zvuky či videa k tématu Radosław Sikorski na Wikimedia Commons
- (anglicky, polsky) Osobní stránka R. Sikorského
- Fareed Zakaria interviews Polish Foreign Minister Radosław Sikorski to discuss NATO and the Russia-Georgia conflict on CNN.
- "Dnes se Němců nebojíme," říká Radoslaw Sikorski Archivováno 14. 7. 2012 na Wayback Machine., Česká televize, Před půlnocí, 5. 7. 2012
- The Future of EU-Russia Relations, The New York Times
- PREŠINSKÁ, Michaela. Vyhněte se spiknutí Západu a stáhněte se. Polský ministr v OSN ostře vyškolil Rusy [online]. zpravy.aktualne.cz, 2024-02-27 [cit. 2024-02-29]. Dostupné online.