Radioaktivní datování

Radioaktivní datování (často nazývané radiometrické datování) je technika užívaná pro datování materiálů, obvykle založená na srovnání mezi množstvím přirozeně se vyskytujícího radioaktivního izotopu s jeho produkty rozpadu, za využití známých poločasů rozpadu. Je to jeden z hlavních informačních pramenů o věku hornin, věku Země atp. Využívá se pro datování širokého okruhu přírodních i umělých materiálů. Nejznámější technikou je radiouhlíkové datování. Existují i další jako je například draselnoargonové datování a uranové datování. Poskytuje významný informační pramen o věku fosílií a o poměrech na zemi během její evoluce.
Pokud známe například poločas rozpadu určitého radionuklidu, je možné průběh tohoto rozpadu zaznamenat pro měření časových intervalů. Například radionuklid draslíku ⁴⁰K se rozpadá na izotop ⁴⁰Ar s poločasem rozpadu 1,25×10⁹ let. Měřením poměru ⁴⁰Ar a ⁴⁰K je možné v dané hornině za jistých předpokladů vypočítat její stáří.

Pro měření relativně kratších časových intervalů, zajímavých například z historických důvodů, je vhodné radiouhlíkové datování. Stanovování je omezeno stářím vzorků – nelze přesně určovat vzorky, jejichž reálné stáří přesahuje 50 000 let (v extrémních případech 100 000 let, ale s menší přesností), protože obsah ¹⁴C poklesne na příliš nízkou úroveň. Není také možné spolehlivě určit vzorky mladší než 100–200 let, protože v té době se díky spalování uhlí a ropy dostalo do ovzduší velké množství uhlíku pocházejícího z pozůstatků prastarých organizmů, který neobsahuje radioaktivní izotop. Metoda radioaktivního datování je totiž závislá na referenční hodnotě poměru izotopů, která obecně není neměnná. V druhé polovině 20. století se naopak množství radioaktivního uhlíku v ovzduší dočasně zvýšilo vlivem jaderných pokusů v atmosféře.

Stronciové datování zase například může být ovlivněno jiným druhem kontaminace.

V roce 2013 se povedlo americké planetární sondě Curiosity na povrchu Marsu shromáždit poprvé v historii lidstva data umožňující provádět radiometrické datování na povrchu jiné planety než Země. K datování byla využita K-Ar metoda.

Význam radiometrického datování

Tento moderní způsob datování od počátku 20. století výrazně zpřesnil naše představy o délce trvání geologického času, jednotlivých období a doby existence různých vyhynulých druhů organismů. Například ještě kolem roku 1915 platil předpoklad, že populární dravý dinosaurus druhu Tyrannosaurus rex žil asi před 3 miliony let. Ve skutečnosti žil ale ještě mnohem dříve, podle moderního datování před více než 66 miliony let (na konci křídové periody).

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu radioaktivní datování na Wikimedia Commons

Autoritní data	GND: 4277253-9 LCCN: sh85110596 NLI: 987007558363305171

Portály: Fyzika