Ostružiník

Ostružiník
	Ostružiny
Vědecká klasifikace
Říše	rostliny (Plantae);
Podříše	cévnaté rostliny (Tracheobionta);
Oddělení	krytosemenné (Magnoliophyta);
Třída	vyšší dvouděložné (Rosopsida);
Řád	růžotvaré (Rosales);
Čeleď	růžovité (Rosaceae);
Rod	ostružiník (Rubus); L., 1753
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ostružiník (Rubus) je velmi velký, systematicky složitý rod rostlin z čeledi růžovité. Jejich plody jsou známé jako ostružiny a maliny, což je z botanického hlediska souplodí peckoviček. Jsou to vzpřímené nebo plazivé, opadavé i stálezelené keře s ostny, případně též vytrvalé byliny.^[1] Vyskytují se kosmopolitně, tedy po celém světě, s výjimkou Antarktidy. Speciální botanické odvětví zkoumající ostružiníky se nazývá batologie.^[2]

Systematika

Rod ostružiník patří mezi systematicky nejsložitější – tzv. kritické taxony rostlin. V rámci čeledi růžovitých patří do podčeledi Rosoideae, v níž tvoří vlastní tribus Rubeae.^[3] Počet druhů tohoto rodu je obrovský, uvádí se 1000–1200–1550^[4]; mnoho jich je velmi nesnadno determinovatelných jednak vlivem velké morfologické proměnlivosti, kdy jednotlivé znaky mohou být na různých jedincích různě vyvinuty, jednak vlivem souběhu apomiktického a sexuálního rozmnožování a vzájemné hybridizace. Celý rod se dělí do 12–13 podrodů, z nichž se na území ČR vyskytují 4 domácí a 1 pěstovaný; některé druhy je obtížné jakkoli systematicky zařadit.^[5]^[6]

Vybraní zástupci

Rubus subgen. Chamaerubus

ostružiník moruška (Rubus chamaemorus): nízký bylinný druh běžný v severských zemích, jako glaciální relikt též v Krkonoších

Rubus subgen. Anoplobatus

ostružiník vonný (Rubus odoratus)
ostružiník nutkajský (Rubus parviflorus)

Rubus subgen. Cylactis

ostružiník skalní (Rubus saxatilis) – v ČR ohrožený druh kategorie C3
ostružiník žlutoplodý (Rubus xanthocarpus)
ostružiník arktický (Rubus arcticus)

Rubus subgen. Idaeobatus

ostružiník čínský (Rubus chingii) v tradiční čínské medicíně populární poddruh R. ch. suavissimus známý též jako Sweet tea Tian-cha
ostružiník maliník (Rubus idaeus), druh pěstovaný v ČR pod obecným názvem maliník, maliny, známo je značné množství šlechtěných kultivarů; vyskytuje se též přirozeně
ostružiník jahodnatý (Rubus illecebrocus) – původní v Japonsku, jednoleté bylinné prýty
ostružiník japonský (Rubus phoenicolasius)
ostružiník ojíněný (Rubus occidentalis): druh pěstovaný v USA a v Asii, označovaný jako "černé maliny"
ostružiník voskovaný (Rubus cockburnianus)

Rubus subgen. Rubus: nejrozsáhlejší a nejproblematičtější podrod členící se dále do množství sekcí, subsekcí a sérií. Jen na území ČR se vyskytuje více než 100 druhů a nepočítaně lokálních typů, dosud nedostatečně prozkoumaných; několik druhů je českými endemity. Plané ostružiníky kromě ježiníku bývají často uváděny pod kolektivním jménem Rubus fruticosus agg.^[7]

Sekce Caesii: trojlisté, plazivé, s tenkými ojíněnými prýty

ostružiník ježiník – ostružiník sivý (Rubus caesius)

Sekce Rubus: obvykle větší keře lesního i nelesního prostředí, tenké až niťovité palisty

ostružiník dřípený (Rubus laciniatus) – 2x zpeřené listy
ostružiník dvojbarevný (Rubus bifrons)
ostružiník Járy Cimrmana (Rubus jarae-cimrmani) – jihočeský endemit
ostružiník pichlavý (Rubus koehleri)
ostružiník řasnatý (Rubus plicatus)
ostružiník sladkoplodý (Rubus armeniacus) – původní v oblasti Kavkazu, pěstován pro plody
ostružiník šedavý (Rubus canescens)
ostružiník vzpřímený (Rubus nessensis)
ostružiník žláznatý (Rubus pedemontanus)

Sekce Corylifolii: převážně nízké keře nelesního až ruderálního prostředí, s kopinatými palisty

ostružiník měkký (Rubus mollis)
ostružiník přícestní (Rubus dollnensis)
ostružiník rumištní (Rubus franconicus)

Popis

Detail květenství ostružiníku šedavého (*Rubus canescens*)

Ostružiníky jsou buď vytrvalé byliny s dlouhými podzemními prýty, nebo (častěji) dvouleté keře, u nichž první rok vyrůstá sterilní prýt, který na konci prvního roku dřevnatí, druhý rok z paždí listů vyrůstají kvetoucí výhony a po odplození prýt odumírá. Stonky keřů jsou obloukovitě sehnuté, na konci při doteku se zemí někdy zakořeňující, opatřené ostny různého tvaru a hustoty, někdy též přisedlými nebo stopkatými žlázkami. Listy jsou zpravidla troj- až pětičetné, zpeřené nebo dlanitě dělené, méně často celistvé; s čárkovitými nebo kopinatými vytrvalými palisty. Oboupohlavné květy bílé, růžové nebo červené barvy jsou uspořádány v bohatých nebo úzkých a chudých latách, semeníků je mnoho. Plodem je souplodí jednosemenných černých, červených nebo žlutých peckoviček na kuželovitě vyklenutém plodním lůžku, nazývá se ostružina nebo malina.^[5]

Obsahované látky

Ostružiny obsahují především třísloviny, flavonoidy, vitamín A, menší množství vitaminu C, barviva, cukry, pektin, kyselinu jablečnou a jantarovou, také draslík, hořčík, železo, měď, vlákninu a kyselinu listovou. Pecičky představují pro organismus užitečnou balastní látku.^[8]^[5]

Ekologie a rozšíření

Rod je rozšířen po celém světě s výjimkou Antarktidy; v tropických oblastech roste jen v horách. Jednotlivé druhy mohou mít vazbu na lesní prostředí (nemofilní ekoelement), v němž vyrůstají na pasekách, světlinách podél cest, v lesních lemech a pláštích, nebo se naopak vyskytovat primárně mimo les (ekoelement thamnofilní) v křovinách, na mezích a travnatých stráních, náspech, mezích a rumištích. Jiné druhy, např. ostružiník moruška, porůstají rašeliniště v arktických oblastech, případně v horách. Rostou na slunci, v polostínu a některé druhy i ve stínu.^[5]^[7]^[9]

Využití

Plody ostružiníků jsou jedlé, kromě konzumace v čerstvém stavu se využívají pro přípravu zavařenin, kompotů, džemů, šťáv, sirupů atd. Lze z nich vyrábět ovocná vína, likéry a pálenky. Krom sběru planých ostružin se pěstují též zahradní velkoplodé kultivary. Mladé listy mnohých druhů se používají ve fytoterapii jako adstringens při průjmech, žaludečních potížích a střevních katarech, jako kloktadlo při zánětech dutiny ústní nebo ke koupelím při kožních infekcích a špatně se hojících ranách. Ze sušených fermentovaných listů je možné připravit chutný čaj. Čínský ostružiník Rubus suavissimus obsahuje glykosid steviolu zvaný rubusosid a je využívaný k přípravě léčivého nápoje známého jako Sweet tea Tian-cha.^[10]^[11] Ostružiníky lze použít také jako okrasné rostliny ozdobné listy, květy a plody.^[8]

Odrůdy

Odkazy

Reference

↑ Rubus L. | Untapped potential of non-conventional rubus species | 114. Plant Methods, 19 [online]. [cit. 2024-02-17]. Dostupné online.
↑ Rubus silvae-bavaricae | Rubus silvae-bavaricae, a species new to the flora of the Czech Republic | ResearchGate. University of South Bohemia in České Budějovice [online]. [cit. 2024-3-18]. Dostupné online.
↑ ZHANG, Shu-Dong; JIN, Jian-Jun; CHEN, Si-Yun. Diversification of Rosaceae since the Late Cretaceous based on plastid phylogenomics. New Phytologist. 2017-02-10, roč. 214, čís. 3, s. 1355–1367. Dostupné online [cit. 2018-06-19]. ISSN 0028-646X. DOI 10.1111/nph.14461. (anglicky) Archivováno 18. 11. 2018 na Wayback Machine.
↑ Rubus L. | Plants of the World Online | Kew Science. Plants of the World Online [online]. [cit. 2020-06-30]. Dostupné online.
↑ ^a ^b ^c ^d Holub J. (1995): Rubus L. – ostružiník. – In: Slavík B., Smejkal M., Dvořáková M. & Grulich V. (eds), Květena České republiky 4, p. 54–206, Academia, Praha.
↑ ONDREJ.ZICHA(AT)GMAIL.COM, Ondrej Zicha;. BioLib: Biological library. www.biolib.cz [online]. [cit. 2020-06-30]. Dostupné online.
↑ ^a ^b Kubát, Karel: Klíč ke květeně České republiky. Praha: Academia 2002, s. 329-376
↑ ^a ^b AtlasRostlin.cz. AtlasRostlin.cz [online]. [cit. 2020-06-30]. Dostupné online.
↑ HIEKE, Karel; PINC, Miroslav. Praktická dendrologie, díl 2.,. 1. vyd. [s.l.]: nakladatelství SZN, 1978. 000128363.
↑ Rubus suavissimus S. Lee | Development of a Multifunction Set Yogurt Using Rubus suavissimus S. Lee (Chinese Sweet Tea) Extract | PubMed Central. National library of medicine [online]. [cit. 2023-12-18]. Dostupné online.
↑ J. Korbelář, Z. Endris: Naše rostliny v lékařství. Avicenum, Praha 1981, s. 310

Literatura

ŘÍHA, Jan. České ovoce : Díl 4. Meruňky, broskve, srstky, rybíz, maliny a ostružiny. Praha: Ovocnický spolek pro království České, 1917. 196 s. Dostupné online. - kapitola Maliny a ostružiny, s. 179–190.

Související články

Loganberry

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu ostružiník na Wikimedia Commons
Encyklopedické heslo Rubus v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
Slovníkové heslo ostružiník ve Wikislovníku
Taxon Rubus ve Wikidruzích

[1] Rubus L. | Untapped potential of non-conventional rubus species | 114. Plant Methods, 19 [online]. [cit. 2024-02-17]. Dostupné online.

[2] Rubus silvae-bavaricae | Rubus silvae-bavaricae, a species new to the flora of the Czech Republic | ResearchGate. University of South Bohemia in České Budějovice [online]. [cit. 2024-3-18]. Dostupné online.

[3] ZHANG, Shu-Dong; JIN, Jian-Jun; CHEN, Si-Yun. Diversification of Rosaceae since the Late Cretaceous based on plastid phylogenomics. New Phytologist. 2017-02-10, roč. 214, čís. 3, s. 1355–1367. Dostupné online [cit. 2018-06-19]. ISSN 0028-646X. DOI 10.1111/nph.14461. (anglicky) Archivováno 18. 11. 2018 na Wayback Machine.

[4] Rubus L. | Plants of the World Online | Kew Science. Plants of the World Online [online]. [cit. 2020-06-30]. Dostupné online.

[:0-5] Holub J. (1995): Rubus L. – ostružiník. – In: Slavík B., Smejkal M., Dvořáková M. & Grulich V. (eds), Květena České republiky 4, p. 54–206, Academia, Praha.

[6] ONDREJ.ZICHA(AT)GMAIL.COM, Ondrej Zicha;. BioLib: Biological library. www.biolib.cz [online]. [cit. 2020-06-30]. Dostupné online.

[:2-7] Kubát, Karel: Klíč ke květeně České republiky. Praha: Academia 2002, s. 329-376

[:1-8] AtlasRostlin.cz. AtlasRostlin.cz [online]. [cit. 2020-06-30]. Dostupné online.

[9] HIEKE, Karel; PINC, Miroslav. Praktická dendrologie, díl 2.,. 1. vyd. [s.l.]: nakladatelství SZN, 1978. 000128363.

[10] Rubus suavissimus S. Lee | Development of a Multifunction Set Yogurt Using Rubus suavissimus S. Lee (Chinese Sweet Tea) Extract | PubMed Central. National library of medicine [online]. [cit. 2023-12-18]. Dostupné online.

[11] J. Korbelář, Z. Endris: Naše rostliny v lékařství. Avicenum, Praha 1981, s. 310

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]

[9]

[10]

[11]