Přeskočit na obsah

Friedrich de la Motte Fouqué

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Friedrich de la Motte Fouqué
Friedrich de la Motte Fouqué kolem roku 1815
Friedrich de la Motte Fouqué kolem roku 1815
Rodné jménoFriedrich Heinrich Karl de la Motte, baron Fouqué
Narození12. února 1777
Brandenburg an der Havel, Braniborské markrabství
Úmrtí23. ledna 1843 (ve věku 65 let)
Berlín, Pruské království
Místo pohřbeníAlter Garnisonfriedhof Berlin
PseudonymPellegrin
Povoláníspisovatel, dramatik a básník
Národnostněmecká
Literární hnutíromantismus
Významná dílaMužíček šibeníček,
Undine
Manžel(ka)Marianne von Schuabert,
Caroline von Rochow,
Albertina Todeová
RodičeHeinrich August Carl de la Motte Fouqué
PříbuzníHeinrich August de LaMotte Fouqué (děd)
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Friedrich Heinrich Karl de la Motte, baron Fouqué (12. února 1777, Brandenburg an der Havel23. ledna 1843, Berlín) byl německý romantický spisovatel, dramatik a básník.[1][2]

Friedrich de la Motte Fouqué kolem roku 1820
Hrob Friedricha de la Motte Fouqué v Berlíně (Alter Garnisonfriedhof)
Ilustrace k románu Kouzelný prsten (kolem roku 1815)
Undine, obraz anglického malíře Johna Williama Waterhouse
Undine, anglické vydání z roku 1909 s ilustracemi od Arthura Rackhama
Reklama na němý americký film Undine z roku 1916

Pocházel ze starého francouzského rodu. Jeho praděd musel jako hugenot z Francie emigrovat, jeho děd byl pruským generálem a jeho otec rovněž pruským důstojníkem. V sedmnácti letech vstoupil také do armády a roku 1794 se zúčastnil tažení do Porýní v regimentu výmarského vévody. Ve Výmaru se osobně seznámil s představiteli německé klasiky Goethem, Schillerem a Herderem.[3]

Roku 1798 se oženil s Marianne von Schuabert, ale manželství se roku 1802 rozpadlo. Roku 1803 se vzdal vojenské služby a oženil se se spisovatelkou Caroline von Rochow (1773–1831). Žil s ní na jejím zámku v Nennhausenu, odkud udržoval styky s berlínskými romantiky (Tieck, Chamisso, Kleist, Eichendorff, Fichte). Velký vliv na jeho literární začátky měl především August Wilhelm Schlegel. Za napoleonských válek vstoupil roku 1813 opět do armády a opustil ji roku 1815 v hodnosti majora.[3]

Po smrti své manželky se roku 1832 oženil s Albertinou Todeovou a z finančních důvodů žil v Halle. Teprve roku 1841, poté, co mu pruský král Bedřich Vilém IV. poskytl rentu, se mohl usídlit v Berlíně, kde roku 1843 zemřel.[3]

Jeho literární dílo je velmi rozsáhlé (kolem sedmdesáti titulů). Představuje však naivní lidovou větev německého romantismu a větší jeho část patří spíše do triviální literatury. Navázal v něm na tehdy velmi oblíbené knížky lidového čtení a nechal se příliš ovlivnit dobovými módními středověkými náměty. Přesto byl po dlouhou dobu uznávaným autorem, protože ve svých spisech vyjádřil hrdinné ideály rytířství, jejichž cílem bylo vyvolat pocit německé tradice a národního charakteru u jeho současníků. Dnes jsou z jeho prací vydávány především jeho umělé pohádky z počátků jeho tvorby Mužíček šibeníček (1810, Das Galgenmännlein) a Undine (1811, Rusalka).[3]

Obdivovatelem jeho díla byl spisovatel Arno Schmidt, který přispěl k obnovení zájmu o Fouquého biografií Fouqué und einige seiner Zeitgenossen (Fouqué a někteří jeho současníci, 1958).

Výběrová bibliografie

[editovat | editovat zdroj]
  • Dramatische Spiele (1804, Dramatické hry), pod pseudonymem Pellegrin.
  • Romanzen vom Thale Ronceval (1805, Romance z údolí Ronceval), pod pseudonymem Pellegrin, báseň na motivy Písně o Rolandovi.
  • Historie vom edlen Ritter Galmy und einer schönen Herzogin aus Bretagne (1806, Příběh ušlechtilého rytíře Galmyho a krásné vévodkyně z Bretaně), divadelní hra, dva díly, pod pseudonymem Pellegrin.
  • Allwin (1808), román, pod pseudonymem Pellegrin.
  • Der Held des Nordens (1808–1810, Hrdina severu), dramatická trilogie založená na germánských mýtech o Nibelunzích, jednotlivé díly: Sigurd der Schlangentödter (1808), Sigurds Rache (1809) a Aslauga (1810).
  • Das Galgenmännlein (1810, Mužíček Šibeníček), humorně laděná pohádka o mladíkovi, který prohýří své jmění a za poslední peníze si koupil Mužíčka Šibeníčka, ďábla ve skleničce, aby mu pomohl. Má pak plno starostí, jak se ho zbavit, aby se zachránil před peklem.
  • Undine (1811, česky též jako Rusalka), autorovo nejslavnější dílo, pohádková novela, která zpracovává lidovou báji o tragické lásce krásné vodní víly k člověku a jejíž obsah se stal předlohou mnoha uměleckých děl, například opery E. T. A. Hoffmanna z roku 1816, ke které napsal libreto sám Fouqué.
  • Vaterländische Schauspiele (1811, Vlastenecké hry).
  • Taschenbuch der Sagen und Legenden (1812–1817, Knížka bájí a legend), dva díly. Společně s Amalií von Helwig.
  • Neue vaterländische Schauspiele (1813, Nové vlastenecké hry).
  • Der Zauberring (1813, Kouzelný prsten), román, tři díly, ve kterém jeho hrdina, rytíř Otto, putuje Evropu za kouzelným prstenem a neustále přitom prožívá množství válečných a milostných dobrodružství.
  • Corona: Ein Rittergedicht in Drei Buchern (1814, Corona: Rytířská báseň ve třech knihách).
  • Die Fahrten Thiodolfs des Isländers (1815, Výpravy Islanďana Thojdolfa), román.
  • Gedichte (18161827, Básně), pět dílů.
  • Karls des Großen Geburt und Jugendjahre (1816, Narození a mladá léta Karla Velikého), epická báseň.
  • Sängerliebe (1816, Láska pěvců), román.
  • Die Pilgerfahrt (1816, Pouť), tragédie.
  • Welleda und Ganna (1818), román o germánské kněžce Veledě.
  • Der Verfolgte (1821), román.
  • Wilde Liebe (1822), román.
  • Reise-Erinnerungen von Friedrich de la Motte Fouqué und Caroline de la Motte Fouqué (1823, Cestovní vzpomínky), dva díly, cestopis z návštěvy Prahy, autorkou je hlavně Fouquéova žena Caroline.
  • Ernst Friedrich Wilhelm Philipp von Rüchel, Königlich Preußischer General der Infanterie. Eine militairische Biographie, (1826), dva díly, životopis pruského generála.
  • Der Sängerkrieg auf der Wartburg (1828, Válka pěvců na Wartburgu), divadelní hra.
  • Der Jarl der Orkney-Inseln (1829, Jarl z Orknejských ostrovů), tragédie.
  • Fata Morgana (1836), román.
  • Lebensgeschichte des Baron Friedrich de la Motte Fouqué (1840, Životní příběh barona Friedricha de la Motte Fouqué), autobiografie.
  • Abfall und Buße oder die Seelenspiegel (1844, Poklesek a pokání aneb Zrcadlo duše), posmrtně vydaný román.
  • Joseph und seine Geige. Kaiser Karl V. Angriff auf Algie (1845, Josef a jeho housle, Tažení císaře Karla V. na Alžír), dvě posmrtně vydaní novely.

Adaptace a ohlasy v umění

[editovat | editovat zdroj]

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Výtvarné umění

[editovat | editovat zdroj]

Česká vydání

[editovat | editovat zdroj]
  1. Ottův slovník naučný IX., Argo a Paseka, Praha a Polička 1998, S. 434-435.
  2. Slovník spisovatelů německého jazyka a spisovatelů lužicko-srbských, Odeon, Praha 1987, S. 234.
  3. a b c d Slovník německy píšících spisovatelů - Německo, Libri, Praha 2018, S. 208-210.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]